Who is my Valentine? Dramione

27. Zjištění

Ahojte..pro začátek..mám špatnou i dobrou zprávu.
Špatná je ta, že se blížíme ke konci příběhu. Ano..mělo být pokračování i po zjištění, ale chystám nový příběh a psát tři příběhy bych nezvládla. Už takhle mi dva dávají dost zabrat. A ta dobrá je, že to bude další Dramione! Brzy budu mít hotový cover a co bude hotov, tak tady vyjde epilog. Možná..třeba..někdy bude pokračování, ale není to na 100%.

Enjoy!
Lucc♡

Nervózně pochoduji po místnosti a čekám.. Čekám kdy, a jak se mi ozve můj Valentýn.
...
Mladá hnědovláska vynechala jak oběd, tak i večeři, protože netrpělivě očekávala cokoli, co jí řekne, kdo byl ten její Valentýn.
,,To nemá cenu" povzdechne si smutně a padne na postel.
Ten se neozve.
Chvíli takhle v tichosti leží, dokud neslyší tiché ťukání na okno.
,,Se mi zase něco zdá.."
A zase to ťukání.
Pomalu zvedne hlavu a pohled nasměruje k oknu.
Překvapeně vydechne a rychlostí blesku vyběhne k sovičce.
Otevře okno dokořán a hltavě čte jedno slovo za druhým.
Neváhá...rychlostí blesku se oblékne a zamíří na Astronomickou věž.
....
Pomalu, schod po schodu hnědovláska míří nahoru.
Její nervozita stoupá každým schodem.
Kolikrát se zastavila s chutí utéci pryč.
Ale přeci jen se ovládla a po chvilce stála na Astronomické věži.
Nikde nikdo.
Pohodlně se opře o zábradlí a vychutnává si nádherný západ slunce.
Mezitím ukryt ve stínu ve věži si ji mladý blonďák nenasytně prohlíží.
Její oči zasněně pozorují okolí, její hedvábné hnědé vlasy vlající ve větru...
Povzdechne si.
Bude mít tu odvahu vylézt?
Opět se na ní podívá, zhluboka se nadechne a odkašle si, čímž na sebe upoutá pozornost.
Hnědovláska se překvapeně otočí, ale nikoho kolem nevidí.
,,Je tu někdo?" Ozve se potichu a stále se rozhlíží kolem.
,,Ano.." zašeptá Draco, ale z tmavého místa se nehne. Strach je větší.
,,Kdo jsi?" Zeptá se hnědovláska.
,,Nevím, zda to byla správná věc sem jít. Tolika se toho mezi námi stalo. A ty stále netušíš, kdo jsem. Myslel jsem, že na to přijdeš, za tu dobu, co jsme spolu trávili čas i mimo komnatu." Povzdechne si zklamaně Draco.
Hermiona se nechápavě zatváří, jako kdyby přemýšlela.
A najednou..jako kdyby jí to nejspíš došlo..
,,Pojď sem." Usměje se tak, jak se usmívá jenom na něho a natáhne ruku.
,,Pojď ke mě Draco." Řekne ve chvíli, co se chytne její ruky a pomalu začne vycházet ze stínu.
,,Jak jsem mohla být tak blbá?" Zeptá se a smutně se na něho podívá. Jak mi nemohlo dojít to, že to ty jsi můj Valentýn? Jak jsem nemohla poznat osobu, kterou z celého srdce miluju? Já jsem tak blbá." Zasměje se....

Brzy čekejte pokračování.♡
Lucc♡