Hermiona:
Nenapadl mě nikdo. Vážně nikdo.
Celou noc jsem kvůli tomu nespala.
....................
Potichu vylezu z postele, celá rozcuchaná s kruhy pod očima a zcela zabraná do myšlenky kdo by to mohl být jsem se vydala na snídani.
Posadím se vedle kluků-
"Ehh Hermiono?,, zeptá se mě po chvíli Harry.
"No?,, Prudce se otočím a přitom mi vyletí z rohlíku kus šunky, kterou jsem na tom měla ledabyle položenou.
"Ehh..jsi v pořádku?,, zeptá se opatrně, zatímco Zmijozelský se směje na celé kolo.
"Ne.. eee co by mělo být? Já jsem naprosto v pořádku, copak to nevidí?,, Vstanu, zvednu šunku ze země a přitom přehnaně mávnu rukou a šunka odletí o další kus dál.
"Víte co? Já už radši nemám hlad.,, odseknu plesknu s šunkou o talíř a nasupeně zamířím na první hodinu lektvarů se Zmijozelem.
Mezitím co jsem za doprovodu smíchu Zmijozelských odcházela ze Síně jsem do někoho nabourala tak silně, a mi spadly všechny knihy z náručí.
"Ohh promiň..,, řeknu se slzma na krajíčku.
Ani se nepodívám kdo to byl, rychle sesbírám knihy a uteču.
Tomu říkám báječný začátek dne.
Draco:
"Co se tady stalo? Kam běžela Grangerová?,, zeptám se Blaise kdy si k němu sedám.
"Ále.. měla tady menší nehodu se šunkou..teda spí nehody.,, odpoví mi a propukne v další záchvat smíchu spolu s ostatníma, a mu slzy tečou.
Nebaví mě poslouchat jak se jí smějou.
"Hele já jdu. Bavte se.,,
"Tobě to nepřijde vtipný?,, zeptá se Blaise.
"Ne. Jsem nějak..bez nálady.,, odpovím a ignorujíc obrovský hlad se odeberu do učebny lektvarů.
"Nechápu je. Vak se to Hermioně stalo náhodou.,, mumlám potichu, dokud neuslyším dívčí pláč.
Hermiona! Potichu jdu k místu, kde se pláč ozývá a za rohem pozoruju, jak je nešťastná.
Posadím se k oknu kousek od ní a na kousek pergamenu napíšu vzkaz.
Otevřu okno a zavolám na svého výra.
Přivážu mu vzkaz na noku a s úsměvem na tváři se odeberu do učebny.
Posadím se do lavice a čekám..
Hermiona:
Všechno co udělám je katastrofa! Všechno, Všechno! zakřičím v prázdné chodbě.
Katastrofa..katastrofa.. rozléhá se chodbou.
Padnu na zídku a rozpláču se.
Proč se mi musí tohle všechno dít? zašeptám nešťastně.
Proč? ..svěsím hlavu mezi kolena a pomalu se uklidňuju.
Náhle uslyším ťukání na okno vedle mě.
Pomaličku zvednu hlavu a tam létá sovička!
Rozhlédnu se kolem, opatrně otevřu okno a nechám sovičku vlétnout dovnitř.
Sundám dopis, pohladím jí a ani nestihne vylétnout z okna a já u zvědavě rozmotávám dopis s další maličkou.
Mašličku si uvážu přezku od taky a rozevřu dopis.
"Neplakej princezno. Smutek ti nesluší. Co se stalo, stalo se. Ti, co se ti smáli jsou jenom hovada. Usměj se, prosím, jsi silná osoba, časem se tomu i zasměje. Ty to zvládne.,,
"Jsi krásná, kdy se usmívá.,, přečtu nahlas poslední větu a najednou cítím, jak mojí tvář zahaluje teplo a moje rty se tvarují do úsměvu.
Děkuju ať jsi kdokoli. Děkuju.
Zhluboka se nadechnu a zamířím na hodinu lektvarů.
ČTEŠ
Who is my Valentine? Dramione
Fanfic"Kdo jsi? Kdo jsi a proč sis vybral zrovna mě?" napíše nervózně na papír a sleduje, jak slova z pergamenu postupně mizí. "Nemůžu ti říci kdo jsem. A proč zrovna tebe? Zamiloval jsem se do tebe, proto." Na pergamenu se objevila tato slova a Hermiona...
