Slabost

18. Probuzení

Tak tu máme po sto letech další kapitolu :-) doufám, že jste na mě ještě nezanevřeli :-D Ale bylo holt hrozně málo času, taky mě to mrzí :-( Tak si to užijte, snad už budu přispívat rychleji :-)

**********************************

"Jste paní Lorraine Wilson?" zeptal se muž v uniformě zásilkové společnosti UPS. Elegantní bělovlasá dáma oblečená v černých splývavých šatech přikývla.

"Ano, to jsem já," přisvědčila a trochu ustoupila, jak se do dveří draly dvě malé děti, dosud skryté za jejími zády. Žena pohladila obě děvčátka po hlavě - jedno bylo blonďaté, druhé rusovlasé a obě si se zájmem prohlížely muže stojícího na prahu velkého domu, kde jejich rodina žila.

Ještě víc je ovšem zaujala obrovská bedna ze silného kartonu, polepená samolepkami z různých koutů světa. Přišla spolu s dalšími krabicemi, které však byly fádně hnědé, přelepené pouze běžnou lepenkou.

"Toto vám přišlo z Gízy v Egyptě. Podepíšete mi převzetí zásilky?"

Ženinou tváří přeběhl temný stín smutku a bolesti.

"Jistě."

Kurýr strčil dámě do ruky podpisové zařízení a ona bez dalších komentářů načmárala na dotykový displej nečitelný klikyhák.

Děkuji."

"Pomůžete mi prosím s těmi krabicemi do předsíně, mladý muži?" zeptala se bělovlasá dáma a mladík ochotně přisvědčil.

---

Kurýr se rozloučil a nechal tři ženy dvou generací na prahu s krabicemi po mrtvém synovi a snaše staré paní, která teď znovu před děvčátky pracně ukrývala slzy.

"Co je v těch krabicích?" zeptala se mladší, rusovlasá holčička. Babička ji pohladila po hlavě.

"To jsou věci, které patřily tatínkovi a mamince," vysvětlila.

Obě dívky se začaly zuřivě dobývat do krabic, zejména do té, jež byla vyzdobená množstvím nálepek z různých koutů světa. Když se do ní konečně dostaly, uviděly množství nejrůznějších předmětů, zabalených do novin či barevných papírů a zvědavě se na ně vrhly.

Vyšší, světlovlasá holčička rozbalila první z věcí a její nadšení v tu ránu opadlo, když jí v ruce zůstala baňatá váza polepená mozaikou s úlomky barevného skla, s uraženým ouškem a otlučeným hrdlem.

"Co to je?" nepřestávala se zvědavě vyptávat ta mladší, oči navrch hlavy. S pohrdlivým výrazem rozbalila starší sestra další předmět - byl to střep z jakési kameninové nádoby s geometrickými ornamenty vyrytými do keramiky čímsi ostrým... a ještě pohrdavěji úlomek odhodila zpět do krabice.

"Jsou to samý starý krámy," odsekla, otočila se na podpatku a beze zájmu odcházela do útrob domu. Druhá dívka se za ní dívala zmateně a trochu smutně.

"Jsou to věci po tvých rodičích! Měla bys mít trochu úcty, Emily," pokárala ji stará dáma s naštvaným výrazem ve tváři. Světlovlasá dívka jí začala vzpurně odpovídat, proto se vydala do domu za ní a nechala zrzavé děvče v chodbě samotné s krabicemi plnými věcí.

Děvče se do vybalování tajemné krabice úplně ponořilo, neustále vytahovalo další a další věci, až narazilo na jednu... byl to amulet na kožené šňůrce ve tvaru malé kočičí hlavy, jež měla v očích zelené blyštivé kamínky. Jakmile drobný předmět vybalila z ozdobného papíru, v němž byl zabalen, místností přeběhla vlna jakési zvláštní síly.