Slabost

45. The Fear

Tak teď už mě asi zavraždíte :-D Jak dlouho tenhle příběh píšu, tři roky? :-) Bohužel nebylo moc času, hodně stresu a tak dále :-) Pokračuji s další kapitolou. Tak si ji užijte.

*******************

Loki otevřel ospalé oko, zamžoural a rozhlédl se kolem. Za okny dřevěné chatky bylo světlo - slunce však nestálo ještě nijak vysoko na nebi, z čehož usoudil, že se probudil zbytečně brzy. Pohledem přejel nevelkou obytnou místnost - vše vypadalo naprosto v pořádku. Měli teď ještě více než den - teprve pak se otevře okno, které mohou použít k cestování mezi světy. I kdyby měli celých těch zhruba třicet hodin strávit v posteli, vůbec by se tomu nebránil. Pousmál se a jeho oči poté spočinuly na drobné rusovlasé ženě dosud klidně spící v jeho náruči. Bezděky ji pohladil po krásné tváři a zastrčil jí za ucho pramen vlasů padající do tváře.

Trochu se obával, aby ji tím počinem neprobudil, ale zdálo se, že spí jako zabitá. Pouze se trochu zavrtěla a i ve spánku zacítil, jak její magická síla na okamžik rozvlnila vzduch kolem nich.  Dlouhou chvíli na spící mladou ženu hleděl jako na svatý obrázek a pořád dokolečka si říkal, jak je možné, že ho tolik pobláznila. Nepřišel na důvod proč - ale jasné bylo, že v tom lítal jako nikdy v životě. Ty zástupy holek, které mu prošly ložnicí.... z těch se jí nerovnala ani jediná. Ani by si nevzpomněl na jméno kterékoli z nich. 

Na okamžik pomyslel na Amoru, kterou zanechal ležet mrtvou na thajské pláži - ne, s tou to možná chvíli táhl, ale nikdy ji nemiloval, zatímco Hope... jeho samotného v ten moment zaskočila myšlenka na to, že ten silný cit k ní dosud nikdy nepojmenoval. A o co v těžší pozici teď díky tomu musel být. Jeho cit k ní byl skutečně jeho slabostí, tak jak mockrát předtím uvažoval. Zkoušel si představit, co teď budou dělat, až zítra projdou portálem - nejde se přece navždy skrývat... a plán na světovládu se mu zhroutil ve chvíli, kdy s ním Hulk téměř vydláždil podlahu Stark Tower. Do tlustého seznamu jeho nepřátel se krom jeho nevlastní rodiny dostal i Thanos - a to, ruku na srdce, nikdo nechce. A on teď neměl plán - jen nyní útěkem hráli o čas. Každý krok, který od fiaska v New Yorku udělal, byl jak tanec nad propastí. Nevěděl, kdy se jim za zády zjeví někdo další, kdo bude chtít zúčtovat s ním, ale jako zbraň bude chtít použít JI. 

A Hope si poklidně oddychovala jako neviňátko. Až dostal na sebe vztek, do čeho ji dokázal namočit.  Až se Hope vzbudí, čeká ho nelehký úkol - musí jí od A do Z všechno říct. A nebyl si jist, jak to zvládne. A jak to ona přijme...

Znovu se rozhlédl po místnosti a přemýšlel, jak si ukrátí dlouhou chvíli, než se probudí i Hope a v žaludku mu zakručelo. Opatrně povytáhl svou paži, na které rusovláska dosud ležela jak na polštáři - nevzbudila ji ani tato akce.  podložil Hopeinu tvář malým polštářkem a nahý stanul uprostřed místnosti. Sevřením a uvolněním levé pěsti si přičaroval zpět své kožené kalhoty a černou tuniku a vydal se na průzkum druhé části chatičky, jejíž polovina byla zařízena jako malá kancelář a druhá jako provizorní kuchyňka s kamínky na dřevo. Nechtěl na sebe upoutávat pozornost přílišným používáním kouzel, proto ocenil, když ve skříni našel něco trvanlivých potravin a balenou vodu. Posadil se ke stolu, otevřel balení sucharů a konzervu šunky, načež se vrátil do kuchyňského koutu, kde chvíli tápal, než nalezl alespoň vidličku. 

Následovaly minuty, kdy do sebe soukal ukořistěnou krmi, ostražité smysly jedoucí na maximum. Teď už byl den, tedy o mnoho větší šance, že by je někdo mohl překvapit a oni by museli použít své schopnosti. Byly by další oběti, další stopy...

Občas zabloudil pohledem k válendě, kde dosud spala Hope, zachumlaná v několika vlněných dekách. Dojedl, odložil vidličku a vstal, aby se zvědavě přesunul zpět ke spící rusovlásce. To už přece není možné, aby takhle dlouho spala. Chvíli na ni znovu pouze hleděl - ten pohled by si dokázal užívat donekonečna - až si všiml něčeho, co na první pohled nezaznamenal. Spící dívce se totiž čelo jemně rosilo potem. Že by jí pod tolika dekami bylo přece jen už vedro? Naklonil se k ní a zlehka se dotkl její tváře, aby se mu překvapením rozšířily oči.

Hopeina kůže totiž sálala horečkou! A ne málo!

Přiložil dlaň k jejímu čelu a téměř se otřásl. Jako poloviční Jotun mohl říct jediné - tak vysoká teplota by ho nejspíš rovnou zabila. 

"Sakra," procedil tiše a začal Hope vymotávat z přikrývek. Určitě to způsobila ta hnusná rána na jejím boku! 

Svou nešetrnou manipulací zrzku konečně probudil - jen neochotně otevřela nevidomé oči a hned začala protestovat.

"C-co to děláš?" zaskučela tiše a začala se balit zpět do dek, jak ji okamžitě roztřásla zimnice.

"Hope, máš horečku jak blázen," řekl Loki nesmlouvavě a bez ohledu na její námitky se vrstvami přikrývek propracoval k jejímu levému boku.

"Nech mě, nic mi není," kňučela Hope.

"Ukaž bok," nařídil jí.

"Je mi zima, nech mě," zaprotestovala Hope, ale její snahy odstrčit ho a posadit se byly skutečně dost chabé - další důkaz toho, že nebyla ve své kůži. Loki popadl spodní lem jejího tílka a vyhrnul ho až po prsa - rána vypadala dost ošklivě - navíc se odmítala zacelit a začínala mokvat. Loki v duchu zaklel a přejel po okraji rudomodré podlitiny prsty - místo poranění sálalo horkem ještě víc než zbytek kůže. Jasný zánět. Hope sykla bolestí a odtáhla se z jeho dosahu.

"Tohle je zánět jak z učebnice, ne-li rovnou otrava," konstatoval Loki a zamračil se ještě víc. To nebyla zrovna komplikace, kterou teď potřebovali. Hope sice vládla nadpřirozenými schopnostmi, ale byla ještě pořád člověk - zranitelný a smrtelný. Tedy potřebovala lidskou léčbu, aby se mohla zotavit - nebylo ale myslitelné jít kamkoli k doktorovi. Ne teď, když je nejspíš po celém světě hledají stovky agentů S.H.I.E.L.D.u včetně Avengers. On sám byl sice kouzelník, ale nikoli léčitel.

"To nic není, už jsem to říkala včera," odsekla Hope naštvaně, a stáhla si tílko zpět. Nato se posadila na posteli, ale Loki ji uzemnil zpět.

"Lež," odvětil. Zatracená ženská tvrdohlavá!

"Nnnic mi není," pronesla Hope s drkotajícími zuby.

"To vidím."

Loki vstal a napůl naštvaně, napůl bezradně se rozhlédl po místnosti - musí tu přece někde být lékárnička. Hope se mezitím zavrtala zpět pod deky. Loki prošmejdil půl chatičky, než lékárničku našel - byla skrytá na zdi za věšákem hned u vchodu. Otevřel skříňku připevněnou rovnou na stěnu a našel v ní krom jiného obvazy, náplasti, sterilní polštářky, dezinfekci tekutou i ve spreji a několik platíček léků, z nichž některé byly proti bolesti. Aspoň něco. 

Potom koutkem oka zachytil pohyb - ta umíněná zrzavá žena se totiž za jeho zády pokusila vstát. A nebyl to příliš dobrý nápad. 

"Hergot, říkal jsem ti lež," zaklel Loki, když rychlostí blesku přiskočil zpět ke gauči, aby Hope zachytil do náruče těsně předtím, než si v mdlobách stihla rozseknout hlavu o podlahu...