Slabost

39. Power tastes so sweet...

No, na Ježíška jste se nedočkali.... tak aspoň teď :-) Nějak jsem chytla slinu :-) Bavte se dobře :-) 

*******

Natasha kráčela rázným krokem chodbami centrály S.H.I.E.L.D.u ve snaze si utřídit myšlenky. Věděla, že to, co se chystá udělat, jí zajistí vyhazov a nemalé problémy, ale byla si stoprocentně jistá, že srovnatelně placenou a lukrativní práci si zabiják jejího formátu sežene vždycky. Věděla, že jí to možná nestojí za to, ale v hloubi své duše byla dost hrdá a feministicky založená a podobné zacházení se ženami jí naprosto nešlo přes morál. 

Avšak ještě než si v hlavě sesumírovala plán, jak Hope Wilson osvobodí, ucítila, jak se jí pod nohama rozvibrovala podlaha. Zmateně se zastavila - zemětřesení v New Yorku, to nebylo zrovna obvyklé. 

Neměla čas nad tím hlouběji uvažovat, protože to už se budova doslova otřásla v základech, rusovláska zavrávorala a opřela se o stěnu, aby neztratila stabilitu a s narůstajícím znepokojením pozorovala prasklinu, jež se objevila uprostřed protilehlé zdi a nezadržitelně se šířila dál a dál. Zvláštní temný zvuk doprovázející onen jev jí napovídal, že tohle nejspíš běžné zemětřesení nebude. Vzápětí se po celé budově rozezněly poplašné sirény vybízející k evakuaci budovy, zářivky na stropech se rozblikaly a některé zhasly docela.

Natashe bylo v ten moment jasné, že existují pouze dvě osoby, které by mohly být něčeho podobného schopné. A že minimálně jedna z nich teď nejspíš prolomila magické pouto svazující jejich schopnosti....

Aniž by si všímala vřeštícího alarmu a personálu základny, jež začal chaoticky vybíhat z místností ve snaze zachránit si kůži, případně zjistit, co se vlastně děje, Natasha neomylně zamířila zpět na patro, kde věznili Lokiho a Hope.

---

Temné zadunění a zlověstné praskavé zvuky vytrhly Lokiho z jakéhosi malátného polosnu - za poslední dny, které strávil nepohodlně připoutaný, napraný sedativy a omámený kouzelným lankem, dokolečka (marně) vyslýchaný Furyho poskoky, kteří nedokázali nic, než mu vyhrožovat a semtam jednu vrazit - nakládačku už za život párkrát dostal, takže ho tihle midgardští tajtrlíci nemohli ničím zaskočit, ztratil pojem o čase a o tom, kolik dní a hodin už vlastně uplynulo.

V okamžicích, kdy nespal, myslel na Hope a to bylo jediné, co ho zároveň udržovalo při smyslech, ale také neskutečně děsilo. Bál se, že jí ublíží, nebo dokonce rovnou zabijí - teď ale při prvním temném zadunění, doprovázeném kovovým zapraskáním, prudce s trhnutím zvedl hlavu, jež mu padala na hruď a vytřeštil oči. V tu chvíli ho napadly jenom dvě možnosti - první byla, že do centrály S.H.I.E.L.D.u dorazil jeho nevlastní bratr Thor, který se za těch mnoho set let dosud nenaučil vstupovat do budov konvenčním způsobem, tedy dveřmi, ale tu možnost zavrhl. Tuhle sílu znal, byla mu blízká - a cítil ji i přesto, že jeho magické schopnosti byly násilně zablokovány.

"Hope...," vydechl. A doufal, že se neplete.

---

Šéf bezpečnostního velína centrály S.H.I.E.L.D.u nevěřil vlastním očím - přímo před jeho zrakem jeden z jeho podřízených, sedící na polstrované kancelářské židli zády k němu u stolu, na němž stálo hned několik monitorů a klávesnic, zadal do počítače příkaz, jež odpojil v budově veškeré kamery, ale také osvětlení chodeb i kanceláří.

"Co to kurva děláš, Dennisi?" zeptal se velitel konsternovaně. K ničemu takovému nevydal povolení a také nechápal, proč by do té doby tolik loajální zaměstnanec provedl tak závažnou změnu jen tak z rozmaru.