Slabost

15. Tajemná světlovláska

Tak tu máme další kapitolu - začíná mě ten příběh velmi bavit :-) Nová postava na scéně, tak si to užijte :-) bohužel jsem si zase naložila na hřbet x dalších povídek, tak jsem moc zvědavá, jak budu stíhat :-P

******************************************

Díval se jak rusovláska spí a pocity s ním zmítaly jako vichřice mladým stromkem. Ležela tváří k němu, poté co usnula během jeho vyčerpávajícího vyprávění o Ásgardu, rty mírně pootevřené, víčka s dlouhými řasami se jí jemně chvěla, ale tentokrát se jí nic zlého určitě nezdálo.

Po chvíli si uvědomil, že se při pohledu na spící Hope nevědomky mírně usmívá - vypadala tak roztomile... vyvalil oči, opravdu ji tak nazval? Vždyť měl přece v posteli samé bohyně... a bude na větvi z jedné pozemské holky?

Pozemské holky, které pod kůží nejspíš proudí magická síla silná úplně stejně jako ta jeho - a vůbec o tom ještě neví - došlo mu, když se jí opatrně pokradmu dotkl, aby jí za ucho zastrčil neposedný pramen vlasů, co jí padal do tváře.

Narodila se s ní? Zdědila ji po někom? Přešla do ní sama z některých těch magických předmětů, které měla dole ve skříni a většina lidí by je považovala jen za hromadu starých krámů? Tušil, že ona už musí cítit, že se s ní něco děje... ale co přesně, to nevěděl ani on sám.

Hope se ve spánku zavrtěla a přitiskla se těsně k němu, nejspíš nevědomky, než že by doopravdy chtěla - i tak z toho byl najednou trochu na rozpacích. Opatrně ji objal a zabořil nos do jejích vlasů - voněla božsky. V tu chvíli už bohužel věděl, že se řítí do něčeho, co si dlouhé desítky až stovky let zakazoval...

---

Když jsem se probudila, byl už den - za ty roky, co jsem strávila jako slepá, jsem se naučila rozeznat části dne intuitivně - natož teď, když se moje sensitivita z nějakého důvodu zesílila tak o 600 procent. A něco mi říkalo, že jsme buďto přeslechli budík, nebo jsem si ho před spaním zapomněla nařídit. Vyletěla jsem do sedu, přičemž mi došlo, že jsem doteď spala v náručí dosud klidně oddychujícího Ásgarďana, jež se neprobudil ani mým prudkým pohybem.

Vymotala jsem se z objetí jeho paží a natáhla se na noční stolek. Klepla jsem na displej mobilu, který mi oznámil, že je 10:12. No jasně. Už hodinu mám sedět na semináři. A zrovna u toho nepříjemného dědka Ashberyho, který si na mně určitě smlsne v testu.

Vyskočila jsem z postele jako na pružině a utíkala ke skříni. Cestou jsem sebrala mobil a během hrabání v poličkách s oblečením, jsem se pokoušela zavolat taxi, protože cestování autobusem by mi zpoždění ještě prodloužilo.

Mé mluvení na telefon Lokiho nejspíš probudilo, protože sebou zavrtěl na posteli.

Po chvíli si podle šustění peřiny přetáhl deku přes hlavu.

"Co tu blbneš?" zahuhlal tlumeně.

"Já neblbnu, už hodinu jsem měla sedět ve škole," vysvětlila jsem s počínající hysterií. S hromádkou šatstva jsem se odebrala do koupelny. Spěšně jsem na sebe svršky naházela, aniž bych věděla, co si vlastně oblékám - a v tu chvíli mi to bylo úplně jedno.

Až když jsem si v chodbě obouvala boty a chystala tašku s notebookem a ostatními potřebami, ozval se ve dveřích tichý smích.

"Kdybys tak věděla, v čem se chystáš vylézt ven," chechtal se Loki, ale mě nerozhodil.

"Hlavně, že nejdu nahá," opáčila jsem a vyplázla na něj jazyk. Popadla jsem tašku a ve dveřích jsem se ještě otočila.

"Koupím nám cestou něco hotového k jídlu. Máš na něco chuť?"