Slabost

36. Zášť

Tak je tu další kapitola, lidičky :-) a schyluje se nám k nějakému tomu sexuálnímu násilí, jste rádi? :-D 

**********************

*Loki*

Rezignovaně si nechal několika Furyho poskoky nasadit ocelová policejní pouta, která by za normálních okolností přetrhl jako vařenou nudli - spoután magickým lankem byl však slabý jako člověk - a to ho neskutečně frustrovalo. Sledován desítkami očí a dalšími desítkami kamer naoko lhostejně sledoval, jak chladný kov secvakl jeho zápěstí k sobě a ještě lhostejněji se rozhlédl po kolemstojících - v očích všech se zračila naprosto jasně čitelná úleva a v některých dokonce i radost. Téměř cítil, jak se Fury stojící vedle něj tetelí radostí, jak na něj konečně vyhrál, jak se velký šéf bude konečně moci pochlubit ještě větším šéfům, jak se jeho tým osvědčil. 

"Takže kde je Hope? Slíbil jste, že ji uvidím, když se vzdám," prohlásil ledově, sotva se Furyho pohled střetl s tím jeho. Fury se na něj s převahou zašklebil. 

"Ne tak zhurta, Loki, všechno pěkně popořadě, napřed nám musíte povědět pár informací," pronesl cynicky a Loki cítil, jak v něm znovu kypí vztek jako pára pod pokličkou tlakového hrnce. Pokradmu se rozhlédl kolem sebe a začal v duchu počítat, kolik těch ubohých smrtelníků okolo by dokázal najednou sejmout i s nasazenými pouty a bez magie. Bezpochyby dost na to, aby jim přidělal hodně práce s vypisováním nových přijímacích řízení na agenty. 

Proklál Furyho a Hillovou tím nejlepším pohrdavým pohledem, jaký uměl a nadechl se k proslovu, když vtom vzduchem opět něco zasvištělo. Zatracený Hawkeye, neměl ho tenkrát jenom ovládnout, měl ho rovnou odmáznout... 

Vteřinu poté ho něco zaštípalo v levém boku a v dalších pár vteřinách se mu začal rozostřovat zrak. Svět se s ním zhoupnul a roztočil a najednou měl pocit, jak kdyby měl nohy z gumy a ne z masa a kostí. Udiveně shlédl na svoje ochablé končetiny - podlaha pod ním tančila jak kdyby byl opilý. Asi by se tomu byl schopen i zasmát, ale v téhle situaci opravdu nebylo čemu. Chtěl ještě doříct, co načal, měl nutkavou potřebu Furymu sdělit, že praví chlapi drží slovo, nebo něco podobně jízlivého, ale jeho hlava odmítla spolupracovat s ústy. 

Než se finálně propadl do hlubin nevědomí, patřila jeho myšlenka krásné rusovlasé ženě, o kterou začal mít opravdu hodně velký strach...

---

Emily Wilson seděla ve společnosti několika svých kolegů a kolegyň v místnosti, která byla v posledních několika dnech jejich druhým domovem. Tato místnost byla vybavena kancelářským stolem a židlemi, konferenčním telefonem a stolním počítačem - nebylo na ní nic neobvyklého a tvářila se jako každá jiná průměrná zasedačka v průměrné firmě... Kdyby ovšem na obou protilehlých zdech neměla dvě velká okna z neprůstřelného a jednostranně průhledného skla....

V jedné z místností, do níž měli přítomní ze zasedačky výhled, již několik dní věznili Emilyinu mladší sestru Hope - sama se divila svému vlastnímu cynismu - kromě několika záchvěvů výčitek to s ní nic nedělalo. A v té druhé... byla to zhruba hodina, co do ní přivezli narkotiky omámeného Lokiho. A Emily se cítila jako vítěz. Poprvé v životě se jí něco povedlo, přispěla k chycení jednoho z nejvíc nebezpečných zločinců, co kdy žili. To, že se s ním nějakou krutou shodou náhod připletla i její sestra.... to už byla bohužel daň okolností.... 

Stejně si to tak nějak zasloužila.... nejen, že byla chytřejší, úspěšnější, oblíbenější a když se to tak vezme, tak určitě i hezčí... tak jejich vlastní matka předala své magické schopnosti Hope. Emily už nedokázala cítit téměř nic, než zášť. 

"Bude potřeba ji vyslechnout. Kde přišla k těm schopnostem, jak dlouho se paktuje s Lokim... a tak dále," vtrhl do Emilyina zamyšlení hlas Nicka Furyho, který zrovna vstoupil do místnosti. Natasha Romanov, sedící u stolu vedle Marie Hill, obě znuděně pozorující dění v přilehlých místnostech, usrkla kávy z papírového kelímku a postavila jej zpět na stůl.

"Se mnou nepočítejte," utrousila, sledována nechápavými pohledy všech přítomných. 

"Jsi v tom nejlepší," připomněl jí jemně Clint Barton, dosud zarputile hledící do displeje svého iPhone. Natasha vstala od stolu.

"Sorry, ale tohle je už trochu moc. Bylo potřeba ji tady několikrát předávkovat? Bylo zapotřebí jí dávat pěstí?" 

"Přizabila několik lidí," připomněla jí Emily bezvýrazně. Natasha se na ni podívala vyloženě nevěřícně. 

"Jak můžeš takhle mluvit? Je to přece tvoje sestra."

"A tebe skoro zabila taky. Způsobila ti zástavu srdce, jestli si dobře vzpomínám. Ublížila nám oběma," opáčila Emily. Natasha se znovu zatvářila jako že asi špatně slyší.

"Nechtěla to udělat, jen se bránila. Došlo jí, že jsme na ni ušily boudu," namítla a vysloužila si tím udivené pohledy všech přítomných.

"Nezbláznila ses náhodou?" ozvala se Hillová a Hawkeye dokonce neváhal vstát, aby se na ni došel podívat zblízka. 

"Neovládla tě třeba? Ukaž oči," odvětil a zblízka začal studovat její tvář, až se ostatní pobaveně zakřenili. Natasha ho od sebe popuzeně odstrčila.

"Neovládla, jen... myslím, že tohle všechno je k ní zbytečně kruté, to je vše," odvětila a nasupeně opustila místnost, sledována šokovanými pohledy kolegů i šéfa.

---

"Tak co, už ses uklidnila?" poznamenal jeden ze čtyř agentů, pověřených hlídáním Hope Wilson a zahleděl se na rozcuchanou a od pohledu hodně nasupenou zrzku připoutanou k polohovacímu lůžku. Na tváři jí pomalu zasychal tenký pramínek krve od toho, jak ji jeden z přítomných agentů pořezal - což jak jí samotné došlo o pár chvil zpátky, byla hra na efekt. Ze zdánlivě nelogické komunikace, kterou mezi sebou muži vedli, jí došlo, že s někým mluví přes nějaké vysílací zařízení, dokonce i přes svou utlumenost z naslouchátek, co měli v uších, dokázala zaslechnout útržky rozhovorů s jejich velitelem...

Došlo jí, že Loki je tady. Že si pro ni přišel, ale že ho navlékli do léčky. A od té chvíle bylo ještě o mnoho těžší udržet ji v klidu. Její mysl se prala s magickým náhrdelníkem, jež měla nasazený na krku, bojovala vytrvale a neúnavně - ale zdánlivě stále bez šance. Jak by mohla kouzlo zlomit, když neměla žádné předešlé zkušenosti s jinou magií? 

"Chci - vědět - co - je - s - Lokim?!" zopakovala Hope asi po miliónté a cloumala popruhy pout jak šílená. Cítila, jak jí silná nepružná látka rozdírá kůži zápěstí a kotníků, ale zklidnit se prostě nedokázala. 

Agent stojící nejblíže k ní se naštvaně zaksichtil - měl už té uječené a neustále držkující zrzky dost a třásl se dát jí pořádně za vyučenou...

Vytáhl z kapsy chytrý telefon, kde mu upomínka v kalendáři sdělovala, že velitel Fury odešel na poradu s Avengers a vedením S.H.I.E.L.D.u a potměšile se usmál. Sice věděl, že šéfové agentům povolují provádět s vězni ledacos.... ale u něčeho skutečně být nemusejí...