Slabost

19. Poznání

Tak tu máme další kapitolu, děcka :-) Tuhle jsem měla takový sen - o pokračování Bez Naděje :-) takže s tím budu asi muset velmi brzy začít, co vy na to? :-) teď si užijte tohle a nebojte, už se blížíme k nějaké té erotice :-D

********************************************* 

"L-Loki?"

Rusovláska se probudila a zprudka se nadechla. Zmateně zatápala rukama kolem sebe, jako by nevěděla, kde je a snažila se vyhodnotit situaci. Nahmátla hladkou látku prostěradla a přikrývky, poznala příjemnou vůni aviváže, kterou koupila minulý týden a trochu se zklidnila.. Loki k ní natáhl ruku a propletl své prsty s jejími.

"Tady jsem," řekl tichým, klidným tónem.

"Jak dlouho jsem byla mimo?" zeptala se unaveně. Loki si opatrně přisedl na krajíček postele a pohladil jí po rozcuchaných zrzavých vlasech.

"Deset hodin," řekl jí a Hope se vymrštila do sedu jako na pružině.

"Sakra, takhle mě z té školy brzo vylejou," zaskučela. Natáhla se k nočnímu stolku, ťukla na displej telefonu ležícího vedle lampičky a ten jí oznámil, že je půl dvanácté dopoledne. Rezignovaně si povzdechla a začala se mátožně hrabat z postele. Až když to s ní málem znovu seklo, odevzdaně se svalila zpět do postele.

"Měla bys teď zůstat pár dní v posteli, radím ti dobře," odvětil Loki. "Škola počká."

"Proč se mi tohle stalo?" zeptala se a vyčerpaně si přejela dlaní přes tvář. Cítila se, jak kdyby měla pěkně hnusnou chřipku. Každý sval v těle ji bolel a cítila, jak její tělo sálá horečkou.

"Ta magická síla je příliš intenzivní, nejsi na ni zvyklá, tělo se jí brání. Musíš počkat, až ji přijme. Potom se to ustálí a budeš se moct naučit ji používat," vysvětlil. Hope se zamračila.

"Ale jak? Vůbec netuším jak bych se to měla učit. Nic dalšího mi máma nevzkázala. A žádná škola v Bradavicích, co by mě to naučila, v USA určitě není," namítla zpruzeně.

"Pokusím se ti pomoct, navést tě, ale tvé podvědomí se bude muset zorientovat samo. Každá magická síla je trochu jiná, každý kouzelník ji musí pochopit a přijmout sám. Existují sice různé literární zdroje, ale.... mé kouzelné příručky zůstaly bohužel na Ásgardu. Půjčil bych ti je, ale tam už bohužel nemůžu. Nikdy," řekl a znělo to daleko smutněji, než zamýšlel. Hope se posadila a objala ho kolem krku.

"Jsi hodný, děkuju," řekla a dala mu pusu na tvář. Smutně se pousmál.

"To tedy opravdu nejsem. To ty jsi moc hodná a já budu tvůj konec, uvidíš," povzdechl si. Aby umlčela jeho další argumentaci, políbila Hope Lokiho na rty. I když to v něm znovu probudilo touhu, ucítil, jak drobná žena v jeho náručí celá hoří.

"Musíš odpočívat. A dát si něco pořádného k jídlu. Budeš potřebovat hodně energie, abys zkrotila tu magii," řekl jí a položil ji zpět na záda do polštářů.

"To možná jo, ale lednička je vyžraná jak zub," namítla.

"Dojdu něco koupit," prohodil Loki jako by nic. "Už jsem skoro zdravý, změnit podobu už určitě dokážu," dodal coby vysvětlení.

"Vážně?" zeptala se Hope nejistě.

"Vážně. Nové oblečení jsem si přičaroval už před pár dny. Nebo ti fakt není podezřelé, že bych chodil celou dobu v jedněch spoďárech?" namítnul a Hope se uchichtla.

"To je fakt."

Loki se posadil do křesla v tureckém sedu, přivřel oči, chvilku se soustředil a ucítil, jak se jeho síla pod kůží aktivuje, vibruje a sílí.

Nezměnil svůj vzhled příliš, ale dal si záležet na tom, aby byl méně vysoký, víc opálený a hlavně hnědovlasý. Když se došel podívat do zrcadla v chodbě, byl s výsledkem docela spokojený - vypadal víc jako pozemšťan, než předtím - v černých úzkých džínách, zelených converse teniskách, bílém tričku a s delšími světlehnědými delšími vlasy staženými do culíku. 

Jeho modré výrazné oči bylo to jediné, co poukazovalo na jeho opravdovou totožnost - tady ho ale nikdo neznal tak dobře, jako jeho rodina. A jeho rodina byla daleko. A už ji stejně nikdy neuvidí. Znovu posmutněl a aby se přinutil myslet na jiné věci, vrátil se zpět do ložnice.

"Máš nějaké speciální přání, co bys chtěla?" zeptal se ležící rusovlásky, která znovu skoro usínala a ležela se zavřenýma očima, obklopená kočkami.

"Vanilkovou zmrzlinu. A něco od Thajců za rohem," řekla v polospánku.

"Dobře."

"A dávej pozor. Klíče jsou na věšáku nad botníkem." 

"A ty koukej spát," řekl jí a po krátkém zaváhání jí vtiskl polibek na rty.

---

Elitní agentka S.H.I.E.L.D.u Emily Wilson seděla na lavičce, na níž se pořádně vyřádili sprejeři, kousek od bočního vchodu do domu, kde před mnoha lety žila s babičkou a mladší sestrou Hope a váhala, co má udělat. Věděla, že sestru nejspíš ztratila a že ji možná nikdy zpět nezíská. Přidaly se sice na Facebooku, ale Hope jí většinu času stejně neodpovídala.

Z pár krátkých telefonátů přes Skype Emily usuzovala, že o ni sestra nemá zájem - že je příliš roztěkaná, netrpělivá a možná i trochu nervózní - Emily netušila proč, ale toužila to zjistit.

Přemýšlela, jestli má po těch dlouhých letech použít klíč, který bůhvíproč neztratila a dokonce celou tu dobu věděla, kam si ho schovala, a odemknout nenápadné dveře maskované červeným zdivem.

Na druhou stranu však už byla úplně jiná než dřív a říkala si, že Hope nepotřebuje. Měla svou práci, která byla jejím životem. A teď měla navíc misi, hodně důležitou. Věděla, že by se měla soustředit výhradně na ni - ale to bylo předtím, než potkala jedinou osobu, která jí na světě zbyla.

Než se rozhodla, co udělá, něco dalšího se začalo dít.

Dveře bytu její babičky se začaly pomalu otevírat zevnitř - a po pár vteřinách z nich vylezl jakýsi chlap!!!! Tak přece má Hope přítele, pousmála se v duchu.

Emily se snažila dívat nenápadně, aby si jí nevšiml - ale přesto musela uznat, že její sestra má slušný vkus. Slušně vysoký, namakaný tak akorát, pěkně oblečený, upravený, modrooký s ostře řezanou mužnou tváří. Osmadvacet - maximálně třicet let. Uznale našpulila rty a vydala se zhruba dvacet metrů za ním. Pozorovala ho, než zmizel v thajském bistru ve vedlejším bloku.

Znamená to, že je teď Hope doma? Nebo mu důvěřuje natolik, že spolu prostě bydlí? Každopádně odvahu normálně odemknout a jít se přesvědčit, nějak už nedostala. Potom ji však přepadla profesní deformace - musí si o tom jejím příteli něco zjistit. Sledovala ho, jak po pár minutách vyšel od Thajců se dvěma boxy jídla v igelitce a potom se chvíli rozhlížel a přemýšlel. Takže Manhattan nezná....

Po chvíli se svižnými kroky vydal směrem k menší samoobsluze na rohu - přesně k té, v níž se po letech potkala s Hope. Když v ní zmizel, už za ním dál nešla. Pokud se nebude soustředit na práci, její šéf bude velmi velmi vzteklý. Vytáhla z kapsy sáčka telefon a zmeškaný hovor jí její obavy potvrdil. Bude se muset vydat na návštěvu své sestry jindy...