Slabost

42. Opět spolu

Tak po delší odmlce zase další kapitola :-) Aspoň se máte vždy na co těšit :-) Jsem holt mega vytížená osoba :-) A blížíme se opět k nějaké té erotice, nebojte :-))

***********

---

*Hope*

Tentokrát jsem už byla připravená na to, co se stane, takže mě beztížný stav, chvění kolem žaludku, točení hlavy, duhové záblesky, jež jsem cítila i přes svůj chybějící zrak, a víření vzduchu kolem našich těl v průběhu teleportace nijak nerozhodily. I tak jsem si ulehčeně oddechla, když se naše končetiny opět dotkly pevné země. 

Přesto, že jsme útěk z ústředí S.H.I.E.L.D.u zvládli téměř bez komplikací, byla jsem unavená jak blázen a cítila jsem, že naprosto bez šrámů se to stejně neobešlo. Nenápadně, aby si toho Loki nevšiml, jsem si osahala rozbolavělý bok. Že by mě trefil nějaký úlomek skla nebo zdiva? Pak jsem nad tím mávla rukou, jsem ženská, něco vydržím. Kde to ale jsme?

V ten samý moment mi kolem tváří zavanul teplý vánek, možná až příliš teplý, než na jaký jsem byla zvyklá z New Yorku. Potom se vítr zvedl na okamžik silněji a oba jsme ucítili, jak nám kolem nohou zavířila drobná zrnka písku. Kdesi kolem zašustily suché keře a odkudsi z výšky vzlétl dravý pták, který se nám prozradil svým vysokým skřekem. 

Můj nový rozměr vidění mi prozradil, že jsme kdesi mimo civilizaci, obklopeni mohutnými rozeklanými skalisky a dunami rozžhaveného písku, nikde v okruhu mnoha kilometrů jsem necítila živou duši - mimo těch zvířecích, samozřejmě.

Do zad mi žhnulo horké odpolední slunce a vzduch kolem byl suchý a horký. Nemohla jsem  ve své hlavě přesně do puntíku vykreslit obraz místa, kde jsme se nacházeli, přesto se mi na mysl neodbytně tlačila myšlenka, že vím, kam nás Loki přemístil. Jen jediné místo ve spojených státech bylo takhle nesnesitelně horké, nehostinné a vyprahlé, silně připomínající poušť. 

"Loki? Kde teď přesně jsme?" zeptala jsem se pro ujištění. Můj drahý uvolnil naše objetí a protáhl si paže. Potom si odkašlal.

"Jsme v Údolí Smrti."

Takže jsem se nespletla. 

"Co sakra tady?"

Loki se ke mně sklonil a políbil mě do vlasů.

"Slyšelas někdy něco o alternativních portálech?" 

Ten chlap je vážně boží!

"Jak bych mohla?"

"Jsi přece premiantka a ve škole jste probírali různá božstva a jiné světy, ne?" zapitvořil se a já ho naoko naštvaně šťouchla do břicha.

"Úplně všechno nám logicky vysvětlit nemohli, když nevědí, že to vůbec existuje," pronesla jsem a Loki si mě k sobě na usmířenou přitáhl ještě těsněji. Zvedla jsem k němu hlavu a nastavila mu své rty. Nenechal se pobízet a vpil se do nich svými ústy, až jsem ucítila, jak mu v náručí malátním jako hadrová panenka. Teprve teď mi naplno došlo, jak moc mi těch pár dní, kdy mě věznili, vlastně chyběl. Myšlenka na dny strávené v poutech a omámená léky mě ale vrátila zpět na zem a ač nerada, musela jsem sladký polibek přerušit. Bylo nutné se teď soustředit.

"Co jsou to ty alternativní portály a proč jsme kvůli tomu tady?" zeptala jsem se a Loki se zašklebil - i jemu bylo nepříjemné vrátit se do reality.

"Nevím, nakolik jsi slyšela o cestování mezi světy a o strážci Heimdallovi, který hlídá hlavní bránu vedoucí přes duhový most," začal a já netrpělivě přikývla.