My Patronus Is Phoenix [Albus Brumbál, HP]

Prolog

Moje jméno je Alodie, Alodie Atwoodová a jsem čarodějka. Je mi jedenáct a letos v září pojedu do Bradavic. Zatím o nich vím jen z vyprávění sester, ale myslím, že tam určitě bude líp, než tady. Přijde mi, že sem nepatřím. Moje matka, Ruth Achterberg Atwoodová pochází z Německa. Někdy si myslím, že se ani nesnaží chovat jako moje matka. Je příliš chladná a formální, aby mne čas od času objala. To ostatně nikdy neudělala, tedy, co si já pamatuji. Původně jsem takovou černou ovcí rodiny byla jen já. Matka má porcelánovou pleť a vlasy, obě mé sestry také, jen já vypadám, jako bych vůbec nebyla její, možná proto je tak odtažitá. Já mám totiž jemně opálenou pleť a dlouhé mahagonové vlasy. Můj otec Frederic Atwood je snad jediný člověk, který pro mne čas od času má pochopení, tedy je tu i Arden...

Odložila jsem brk a vzhlédla od psaní. Jediný můj přítel v tomto domě bývá většinu času můj deník. Do pokoje vešla má nejstarší sestra  Arden. 

,, Alodie, co to píšeš?" zeptala se mile. Já deník rychle zaklapla a přála si, aby text v něm zmizel, což se stalo, protože jsem přeci čarodějka.
,, Nic, co potřebuješ?" zeptala jsem se jí nervózně. Arden na mě vždycky byla hodná, ale zvykla jsem si věřit jen sama sobě.
,, Já...víš, přišla jsem se rozloučit."
,, Rozloučit? Ty někam pojedeš?" zeptala jsem se nechápavě.
,, Ne, to ne, ale udělala jsem něco hrozného. Až to matka zjistí, tak mne s největší pravděpodobností vyhodí z domu-"
,, Arden, co to říkáš, proč by tě matka vyhodila? Jsi přeci její oblíbená dcera."
,, Teď snad, ale pak už rozhodně nebudu. Já...vdala jsem se, Alodie."

,, Cože?" vydechla jsem zaskočeně.

,, Ano, musela jsem to udělat-"

,, Počkej, pořád nechápu, proč by tě matka měla trestat, vždyť si přeje, aby ses provdala, ne?"
,, To ano, ale já si vzala mudlu," řekla tiše a já zaúpěla.
,, Arden, řekni, že je to jen vtip."
,, Není, právě proto se jdu rozloučit," zašeptala smutně a chytila mě za ruku.

,, Ty ale nemůžeš odejít! Nikoho už tady nemám!"
,, Alodie, neboj. Jsi přece statečná a budeme se vídat v Bradavicích-"
,, Vždyť tam budeš poslední rok a já teprve první, to není fér!"

,, Pro mě to taky není zrovna nejlepší situace," zabručela a chytila se za spánky.

,, Arden, já to tak nemyslela, je mi to líto. Ale se Zephrine toho moc nenamluvím."
,, Třeba se taky dostaneš do Zmijozelu, jako já a ona."
,, Já ale nevím, jestli tam chci."

,, Vše záleží na Moudrém klobouku, Alodie. Jen on ví, kam tě pošle."
,, Já mám strach."
,, Věž mi, že já taky-"
,, ARDEN, OKAMŽITĚ POJĎ SEM!!" uslyšela jsem křik naší matky a z jejího tónu mi naskočila husí kůže. Tohle bude velmi ošklivé.

,, Už je to tady," zašeptala Arden třesoucím se hlasem.
,, Nechoď, bojím se o tebe!"
,, Musím Alodie, sbohem," řekla a se sklopenou hlavou odešla po schodišti dolů. Potichu jsem se vyplížila za ní a mezerou mezi šprušlemi pozorovala, co se bude dít. 
,, Matko," řekla Arden zastřeným hlasem a drobně se uklonila.

,, JAK MI VYSVĚTLÍŠ TO, ŽE SES PROVDALA ZA NĚJAKOU BEZVÝZNAMNOU MUDLOVSKOU ŠPÍNU?! TAKOVÁ OSTUDA PO CELÉM NAŠEM RODU, TEĎ ABYCHOM SE SAMOU HANBOU ODSTĚHOVALI!!!"
,, Já-"
,, PROČ JSI JEN UDĚLALA TAKOVOU HRŮZNOU VĚC ARDEN?! DOMLUVILI JSME TI PŘECI SŇATEK S LYCORISEM BLACKEM A TY SIS VZALA NĚJAKÉHO ŠPINAVÉHO MUDLOVSKÉHO ŠMEJDA!"
,, Miluju ho, matko-"
,, TAKOVÝ NESMYSL! MILUJI SNAD JÁ TVÉHO OTCE?! O CITY SE NIKDO NESTARÁ!"
,, Možná, kdybyste ho poznali-"
,, NIKDY, ŽÁDNÝ ŠMEJD NEPŘEKROČÍ NÁŠ PRÁH! A TY UŽ NEJSI MÁ DCERA ARDEN, JDI MI Z OČÍ!"
,, Matko, prosím-"

,, TYS MĚ SNAD NESLYŠELA?! CRUCIO!" rozkřikla se matka a já jen slyšela bolestné sténání mé sestry Arden.  Běžela jsem ke dveřím pokoje mé prostřední sestry Zephrine a zabušila na ně. Ozvalo se chladné dále.
,, Zephrine, matka na Arden použila Crucio, musíš ji zastavit, tebe má ráda, prosím!"
,, Vždyť si to zasloužila, slízala se s mudlovským šmejdem a dokonce si tu špínu i vzala!"
,, Zephrine prosím, vždyť ji to bolí!" škemrala jsem a oči se mi zalily slzami

,, Řekla jsem ne a teď zmiz!" křikla na mě a já rychle utekla. Slyšela jsem ještě, jak za mnou zabouchla dveře. Zespoda ke mně pořád doléhal sestřin hlas.

,, Matko prosím, dost!" škemrala Arden slabě a vzápětí jsem ji slyšela už jen křičet...

Je tady prolog k mému novému příběhu! Nosím ho v hlavě už nějakou dobu, ale až teď jsem ho zkusila převést do nějaké podoby. Upřímně, vůbec nevím, co z toho nakonec vznikne a je taky možné, že mě opustí múza a příběh pozastavím. Každopádně, pro ty, které prolog a popis náhodou nadchnul, slibuju, že se alespoň pokusím v příběhu pokračovat, vaše sprucelady123 :)