Police or mafia

8❤

POHLED SAM
Pomalu otevřu oči a hlava mě bolí jenom trochu. Párkrát zamrkám a rozhlédnu se po pokoji, abych si uvědomila kde to vastně jsem. Ležím na posteli, ale né na své.Zklamaně si povzdechnu. Možná jsem doufala, že budu zpět ve svém bytě. Ale nejsem. Jsem u Biebra. Možná teď lituji, že jsem si ochotně vzala na starost tenhle případ.  Nevěděla jsem co mě tady čeká, ale já to zvládnu. Jak mi řekl Tyler jenom týden. Potom už ho pujdou zatknout.

„Tylere?” špitnu, ale žádná odezva se nekoná. Mám strašnou žízeň a proto se vyhoupnu  do sedu a chvíli jen tak sedím. Spustím nohy na zem a opatrně jdu ke dveřím. Lhala bych kdybych řekla, že už mě hlava ani trochu nebolí. Chytnu za kliku doufajíc, že nebudou zamčené. Ale bohužel zamčené jsou. Povzdychnu si a hlavu si opřu o dveře. Však po chvilce uslyším kroky. „Halo” zvolám a párkrát zaklepu na dveře. Kroky se zastaví a uslyším jak někdo odemyká dveře. O trošku odstoupím ode dveří. Když se dveře otevřou tak v nich nestojí Justin. Ale ten černovlasí kluk, který mě předtím vytáhl z dodávky.

„Pojď” řekne a chytne mě za zápěstí. Jde chodbou strašně rychle a já za ním klopýtám. „Nemůžeš prosím trochu zpomalit?” zeptám se, ale on na tu nijak nereaguje a jde dál. Zastaví se u dřevěných dveří. Společně semnou vejde do vnitř a ocitneme se v kuchyni. „Posaď se” řekne ten kluk a já tak radši udělám. Nevím kdo to je a trošku mě irituje, že neznam jeho jmeno. „Kdo jsi?” zeptám se.

„Do toho ti nic není” řekne a jde k lince. Předemnou přistane talíř se špagetama a sklenička s pomerančovým džusem. „Děkuju” špitnu. „Justin tu teď není. Za chvíli dojede. Mezitím tě budu hlídat já” řekne a já jen přikývnu a začnu jíst. Celou dobu co jim tak ten kluk se dívá do mobilu.

„Proč tu jsem?” zeptám se a on zdvihne na mě svůj pohled. „Aby ses najedla” protočí očima. „Nemyslím tady jako v kuchyni. Ale tady jako prostě tady” vysvětlím mu.

„Občas si vybere nějakou z těch děvek. Ale je to jenom na noc. Do rána nepřežijou. A ty zatím žiješ. Takže tě asi zabije zítra” řekne a nezaujatě pokrčí rameny. Díky za povzbuzení.

„A to je jako tak bezcitný, že zabije nevinné holky?” zeptám se. Ten kluk se jen uchechtne. Nechapu co jsem řekla vtipneho. „To je ještě nic. Dokonce zabil i své dítě” ušklíbne se. A já ztuhnu. „On měl dítě?” zeptám se potichu. „Jo. Zjistil to když té jeho dceři byly tři roky. Zabil i tu matku a i to dítě.” řekne mi a mě se začnou potit ruce. Kam jsem se to dostala.

„Jak někdo může zabít vlastní dítě?” zeptám se a mé ruce se začnou nepatrně klepat. „To nemá ani trochu citu ve svém srdci?” šeptnu. „On žádný srdce nemá” zasměje se. „A jak vidím tak už ti taky dal přes hubu” ušklíbne se a prohlédne si můj ret. Jen sklopím pohled. „Jak se jmenuješ?” zeptám se abych změnila téma.

„Tim” odpoví. „Dojez to” ukáže na talíř na kterém je ještě pár špaget. „Už nemůžu” řeknu a trošku od sebe talíř odtáhnu. „Nezajímá mě že nemůžeš. Justin mi přikázal že to máš celé sníst tak žer” řekne v nezájmu a zase svuj pohled venuje telefonu.