Police or mafia

61❤

DRUHY DEN

Nervózně chodím po pokoji sem a tam a snažím se přijít na to, jak odsud mám asi utéct. Přejdu k oknu, z kterého se podívám přímo dolů. No tak to teda asi ne. Jsem ve třetím patře a skok z okna by nemusel pro mě dopadnout vůbec dobře. Nakonec mě napadne úplně jiný plán. Přejdu ke dveřím, na které zaklepu. Nikdy by mě nenapadlo, že budu muset klepat na své dveře, ve vlastním pokoji, aby mě někdo pustil ven.

„Co je?" otevře mi Tyler. „Potřebuju na záchod" zašeptám. Tyler mi jenom otevře dveře dokořán a nechá mě kolem něho projít do koupelny. Zavřu za sebou a podívám se na sebe do zrcadla. Povzbuzuju se, že to zvládnu. Dveře od koupelny jsou hned naproti hlavních dveří, takže stačí potichu přejít ke dveřím a utéct. Pomalu a velmi opatrně otevírám dveře a hned na to se potichým krokem dostávám ke svému víly. Vůbec mě, ale nenapadlo, že dveře můžou být zamčené a taky že jsou.

„Kam by jsi tak šla?" uslyším výsměch od Tylera. „Za Justinem" řeknu, možná naschvál provokativně a otočím se k němu čelem. Na jeho tváři se hned objeví rozzlobená grimase a přejde ke mě. Za ramena mě silou přitlačí na dveře.

„Za ním se už nikdy nedostaneš. Nikdy. Maximálně tak do hrobu" křičí mi do tváře. Neudržím se a má ruka vyletí k jeho tváři. „Jednou tě už málem zabil a zabije tě znova, ale teď tě ani ta zasraná vesta nezachrání" otevřu si na něho hubu už i já. A překvapí mě, když jeho ruka silným dopadením spočne na mé tváři. Chytnu se za štípající tvář a ironicky se uchechtnu.

„Chtěl jsi mě od něho dostat, protože mi ubližoval. A co děláš ty?" podívám se na něho s nenávistí v očích. „Neberu tě už jako starou Samanthu. Pro mě si dávno mrtvá. Jsi jenom podrazák"

„Podrazák?” vykřiknu s údivem. O mě říká, že jsem podrazák? A co je tím pádem on?

„Ano. Své pracoviště si nechala odpálit. Pomáhala jsi mu. Zabila jsi tolik nevinných lidí. Lidi, které jsi znala osobně. Byla jsi policistka, tvým účelem bylo chránit lidi a co děláš teď? Pomáháš při vraždách." Křičí po mě. Opět cítím slzy na svých tvářích. „Zabila jsi tolik lidí, co měli rodiny"

„Nech toho" zavzlykám a zákroutím hlavou. „Ne. Je to pravda" chytne mě za ramena. „Samantha co dříve pomáhala lidem, už dávno umřela, že je to tak?" Jeho hlas je tak klidný, až mě to vytáčí. Zraňují mě jeho slova. „Ne není" záříčím a slzy nechávám volně padat po tváři.

„Ale je. Předemnou je jenom další stvůra. Jsi horší jak Justin" neudržím se a naplno se rozbrečím. „Hajzle" dám mu pěstí do obličeje. „Ani nevíš jak jsem tě obrečela. Jak jsi mi chyběl. Taky mi na tobě záleželo" říkám mu mezi tím, co on si mne svůj nos. Hned na to mi ránu oplatí, jistěže 3x větší silou. Rána mě dostane na zem a zamlženým pohledem zahlédnu krev, která mi vytéká z nosu, přímo na kachličky.

„Jo ale pak jsi se vychrápala s Justinem a už to bylo dobrý že?" ironicky se zasměje a za rameno mě postaví na nohy. Dívám se na něj se slzami v očích a s rukou u nosu, abych aspoň trochu zastavila krvácení, neúspěšně.

„Budeš hned po Justinovi co umře" s těmito slovy mě hodí do pokoje. Tohle by bylo úplně to poslední, co bych čekala. Myslela jsem si, že by mi Tyler nebyl schopný nikdy ublížit. Zuřivě si utřu krev do své mikiny a vůbec neřeším to, že si ji zašpiním. Musím odsud vypadnout, co nejdříve, proto přejdu k oknu, které otevřu. Není to zase bůh ví jak vysoko, ale malá výška to rozhodně není. Usměju se, když si všimnu žebříku, který je na zdi. Ovšem je krátký, což znamená, že potom budu muset skočit, ale to zvládnu. Pevně se chytím žebříku a opatrně lezu dolů. Nervózně se dívám pod sebe, když už mi nezbývá nic jiného než skočit. Podaří se mi skočit na trávu, a proto se mi naštěstí nic nestane. Rozeběhnu se co nejdále od mého bytu. Běžím do doby než mi dojde dech. A když se mi zdá, že jsem dostatečně daleko, vytáhnu si mobil z kapsy a zavolám Justinovi.

„Sam? Kde jsi?" ozve se. „Utekla jsem" povím zadýchaně. „Jsem právě na cestě k tobě" pocítím takovou úlevu.

„Jsem v parku" rozhlédnu se kolem sebe. Tady jsem vždy chodila před prací, když jsem ještě pracovala na policejní stanici. Pila jsem tady svou ranní kávu a četla si časopisy.

„Budu tam hned. Už jsem u paneláku" řekne a já se usměju. Rozejdu se směrem, kterým jsem před chvílí došla. „Tak zatím bejb" ukončí hovor. Svou chůzi zrychluji, aniž bych si to uvědomila.

Když v dálce uvidím Justina, okamžitě se rozeběhnu. Nevím, proč tak vyvádím. Není to zase tak dlouho, co jsem Justina neviděla. Je to tak týden, ale ten pocit, když jsem si myslela, že ho snad už nikdy neuvidím, a když jsem pořád poslouchala, jak ho chtějí zabít, prostě jsem ráda že ho vidím. A proto se mu bezmyšlenkovitě hodím kolem krku a rozbrečím se mu do ramene. Jsem zase tak vysílená a jen on mě dokáže utišit.

„Jsem tady. Jsem tady" šeptá mi konejšivě do vlasů a hladí mě po zádech. „On žije Justine" zavzlykám „Ja vím. Příště budu muset střelit tak 5x, abych měl jistotu" uchechtnu se nad jeho slovy a pomalu se od něho odtáhnu.

„Do prdele jak to vypadáš?" křikne vyděšeně. Vůbec jsem si neuvědomila, že musím mít krev snad všude. „Sakra" vydechnu a podívám se na svou mikinu, která je od krve taky. Justin mi vyhrne mikinu nahoru, snad aby se ujistil, že nekrvácím z břicha. Jde vidět, že si trochu oddychne, když zjistí, že břicho poraněné nemám.

„To ti udělal on?" zamračí se a pohladí mě po mém rozbitém nosu „Jo" špitnu „zabiju ho" procesí skrz zuby. „Jinak jsi v pořádku?" starostlivě si mě prohlédne. „Kdy se z tebe stala taková citlivka?" rýpnu si do něho se smíchem v hlase. „Drž hubu" protočí očima a já se pousměju.

„Ukaž mi to" vezme můj obličej do dlaní a prohlédne si můj rozbitý nos. „Nic to není" zamumlám, i přesto že to trochu bolí. „Zlomený to nemáš"usoudí, když šáhne na můj nos.

Naše oči se střetnou, ale své ruce nechává na mém obličeji. Svůj pohled přesouvá z mých očí na ústa a mě je jasné, co se odehraje. Proto všechen stud hodím někam za sebe a jsem to já kdo ho jako první políbí. Jeho ruce se spojí za mými zády a já spokojeně vydechnu. S ním jsem šťastná. Jenom s ním.

„Musím ho jít zabít" řekne hned co se odtáhne. Romantika.