Police or mafia

42❤

„No.. Dobře. Bylo to tak. S Wilsonem jsme v tu dobu byli nějak spolu.” je přerušena Justinovou otázkou. „Mlátil tě stejně jako mou matku?”  „málo” špitne a pokračuje „No jenomže. Jsem Wilsona podvedla. Takže ne. Nejsi jeho dcera” řekne a mě se strašně uleví. Jde na ní poznat, že je strašně nervózní. Bubnuje prsty o sedačku nebo si v jednom kuse kouše nehty. „Omluvte mě. Jen si odskočím. Hned jsem zpět” s falešným úsmevěm se zvedne a odejde do chodby. „Nezdá se ti to nějak moc jednoduché?” zeptám se ho. „Až moc” řekne zamyšleně. „Ale jak jinak by to bylo.” dodá a já si jenom prohrábnu vlasy. Tohle všechno mi příjde strašně divné. „Jsi v pohodě?” zeptá se mě Justin a já s nejistotou přikývnu. „Můžeme klidně hned odejít” řekne mi, ale já zatřepe hlavou „Chci ještě vědět proč mi neřekla pravdu a všechno kolem toho. Však víš” Justin jenom chápavě přikývne. Usměju se na něho. Úsměv mi ihned ze rtů zmizí, když uvidím mou matku přibližující se k nám s pistolí v ruce, která je mířená na nás. Justin neváhá a okamžitě z opasku taky vytáhne pistol a namíří jí na ní. Překvapí mě, když si mě Justin stáhne na sebe a tak funguju jako jeho štít. Je si jistý, že mě by máma neublížila.

„Odhoď tu pistol” křiknu po mámě. „Ne.” vykřikne. „Musí umřít. ” dodá a já se nespokojeně zavrtím na Justinovým stehnech. „Proč?” přihmouřím oči a čekám na její odpověď.

„Je to monstrum. Musím ho zabít. Moc dobře jsem věděla, že příjdete” tak teď už nechápu vůbec ničemu. Buď jsem zralá na psychinu a nebo moje matka. „Jak?” zeptá se Justin a nepřestává na ní mířit. „Myslíš, že tvůj táta je tak blbej?” uchechtne se.

„Chtěl tě celou dobu zabít a to, že může být její otec si jenom vymyslel, aby získal více času a mohl tě zabít. A taky nám bylo jasné, že kdyby Wilson umřel, což umřel, tak by jste přijeli za mnou. Nebylo to nic jiného než jenom past” usměje se a já tomu všemu přestávám chápat. Justin se postaví, a tak i já s ním. „Musíš být asi dost blbá, když tady jsi sama” vysměje se jí Justin.

„Sama?” pozvedne obočí a do místnosti  vejde 5 mužů. „Do prdele” vydechne Justin. „Okamžitě mi dej mou dceru” zasyčí máma, ale Justin svůj stisk na mém pase zesílí, ale né tolik, aby mě to bolelo. „Takže tohle celý byl ten váš plán? Zabít mě?”

„Jistěže. Když tě zabijeme dostanu spoustu peněz” tak teď jsem doopravdy mimo. „Od koho?” vyjeknu. „Zlatíčko. každý chce, aby byl Justin mrtvý. Buď policisti a nebo lidi z gangů. Kdo přivede jeho hlavu dostane velkou sumu peněz” vysvětlí mi. Ucítím, jak se Justinovi svaly na rukou napnou.

„Takže Justine. Pusť mou dceru, ať tě můžeme zabít bez problému”

„Ne” vykřiknu. „Nebude se zabíjet” dodám a překvapím samu sebe. Ještě nedávno jsem chtěla kvůli němu spáchat sebevraždu a teď? Teď riskuji život. I když máma by mě nenechala nikdy zabít, doufám. „Co že? Proč?” vykřikne máma a já si musím rychle něco vymyslet. No tak mysli. Napadne mě úplná hloupost, ale i přesto to řeknu.

„Jsem těhotná. S ním” řeknu tiše a máma vytřeští oči. Uslyším jak Justin zalapá po dechu. Podívám se na něho pohledem, který ho uklidní. „Co že?” máma zůstává v šoku. „Nemůžeš zabít otce mého dítěte” zkusím to přes city. „Pusť mě” špitnu k Justinovi, ale on tak neudělá. „No tak” nakonec jeho stisk povolí a já se přiblížím k mé matce.

„Nemůžeš ho zabít. Moc dobře víš jak pro mě bylo těžké vyrůstat bez otce. I pro tebe to nebylo lehké.” hraju jí na city. Zabere to. Věřím v to. „Ty to stále nechápeš” pokroutí hlavou. „Tento člověk tě týral, chtěl tě zabít. Zničil ti život. Nemůžeš ho bránit” sama nevím co to dělám. Můžu je nechat, aby Justina zabili a já můžu zase žít normální život.  Ale na Justina jsem si poslední dobou tak nějak zvykla a nejsem si jistá jestli bych si dokázala představit svůj život bez něho. Ale přece jenom. Budu mít svobodu. Můžu být svobodná jako ostatní ženy.

„Dobře” vydechnu a přejdu k mé matce. Vybrala jsem si. „Samantho” udiví se Justin. „omlouvám se” zašeptám. Chlapče, vůbec nevíš co mám v plánu. V jeho očích se objeví zklamání. „Zabte ho” vyjekne má matka a všichni muži nabijou svou zbraň. „Ne” zastavím je ještě. „Chci to udělat sama matko. Chci ho zabít za to co mi zbůsobil” matka se spokojeně usměje a podá mi nabitou pistol. Však Justin na mě namíří tu svou.

„Rozmysli si co děláš” varuje mě Justin a nepřestává na mě mířit. Mrknu na něho a tím mu davám znamená, že všechno je jenom nahrané. Hned pochopí. Vzhluboka se nadechnu než začnu uskutečňovat můj plán. Pevně sevřu pistol v dlaních a na spoušť položím ukazováček. Podívám se na mou matku, která to všechno pozorně sleduje. Následně svůj pohled věnuju chlapům, kteří mají zbraně dané směrem k zemi. Ruce se mi začnou jemně třást. V duchu se povzbuzuji a nakonec to udělám. V rychlosti namířím na chlapy a jednoho střelím do nohy. Justin na to hned zareaguje a také vystřelí. Však přímo jednoho muže střelí do hlavy. Matka se nějak nenápadně vypaří. Zbývající 2 muži na nic nečekají a okamžitě začínají střílet i oni po nás. Justin hned po mě skočí a tak nás svalí za křeslo. Justin se mírně nakloní z křesla a vystřelí. Hned na to se ozve chlapecké zakňučení a hned po chvilce další. Což znamená, že je Justin zabil. Opřu se o křeslo a vydechnu.

„Děkuju” řekne Justin a já se pokusím o úsměv. „Doufam, že to, že jsi těhotná není pravda?”zeptá se mě a já se zasměju. „Ne” uklidním ho.

Bože já to tak moc všechno zamotavám až mě musíte milovat❤😂😂

Btw: omluvte prosím chyby ❤