Police or mafia

67❤

Uběhlo pár dní a mě už je o dost lépe. Celych 5 dní jsem doslova jenom ležela a jídlo jsem dostávala do ní. Justin se ke mě chová jinak, odtažitě a moc se nebaví, což mě mrzí. Včera se zmínil o tom, že by mě během tří dnů mohl i pustit. A Harry? Toho jsem naposledy viděla v ten den kdy jsem ho na truc políbila. Justin ho ke mě nepouští, nechce abych se s ním viděla nebo s ním mluvila. Jediný s kým jsem za ty dny mluvila kromě Justina, byl Tim. Nevěřil mi, když jsem  mu řekla, že mě Justin pustí. Myslí si, že to jen tak říká, ale já tomu věřím.

Do pokoje mi vejde Harry a já se na něho šokovaně podívám. „Nesmí tě tady Justin vidět" vyhoupnu se do sedu. „Přišel jsem pro tebe. Justin tady není" přispěchá ke mě. „Počkej" zastavuju ho, když ze mě odhrnuje peřinu. Tázavě se na mě podívá.

„Pustí mě." Pousměju se. „Cože?" Zamračí se a posadí se vedle mě na postel.

„Říkal mi, že mě pustí až se uzdravím."

„On ti lže. Nepustí tě Samantho" zvýší hlas. „Proč ti to tak vadí?" Zamračím se. Co má za problém? Sám mě odsud chtěl dostat.

„On tě nepustí Samantho. A i kdyby tak co budeš dělat? Budeš na ulici nebo co?"

„Říkal mi, že mi dá peníze" Harry se ironicky uchechtne. „O co ti jde Harry?" Zeptám se ho kousavě. „Dostanu tě odsud sám" zvedne se.

„Ne Harry. Nechci od něho utíkat, když mě chce pustit sám"

„On tě, ale nepustí. Jsou to jenom kecy. Nepustí tě. Tak pojď semnou" rozhazuje rukama kolem sebe. „Nechci utíkat Harry" zašeptám.

„Chce mě pustit sám od sebe. Proč bych utíkala?"

„Abys byla semnou" hlasitě polkne a zatne čelist. „Harry" vydechnu a pokroutím mírně hlavou. „Já vím. Ty nechceš mě" zašeptá zklamaně. „Tak to není Harry" cítím se vůči němu hrozně. Musela jsem mu ublížit. A to jsem nechtěla.

„A jak to teda je?" Překvapí mě, když zvýší hlas. Nevím jak bych mu měla odpovědět. Mlčím, hledající správná slova, co bych měla vyslovit, ale nic mě nenapadá.

„Co dělám špatně? Neubližuju ti, pomáhám ti, dělám všechno, abys-" přeruším ho „Nejsi Justin" vyhrknu hlasitě se zavřenýma očima. Nechtěla jsem to říct, ale nějak to ze mě vypadlo, aniž bych si to uvědomila.

Otevřu oči a podívám se na Harryho stojící předemnou. Na tváři má dost zklamaný pohled. Bolí mě ho takhle vidět.

„Já.. Promiň, ale-" teď jsem přerušená Harrym já. „Ale když jsi se chtěla pomstít Justinovi, byl jsem ti dobrej že?" Vyprskne. „Byla to hloupost já vím, ale-" opět mě přeruší.

„Jsi tak pitomá, že se za ním stejně vrátíš hned, co tě pustí, ale pamatuj si, už tady nejsem pro tebe. Skončili jsme" odejde s hlasitým prásknutím dveří a já ucítím slzy v mých očí. Nechtěla jsem mu ublížit.

Zbytek večera ležím v posteli, dívám se na televizi, kterou stejně kvůli mým myšlenkám nevnímám. Má Harry pravdu? Když mě Justin pustí, vrátím se? Pokaždé, co jsem se ocitla na svobodě díky mé matce a nebo Tylera, vždy jsem se k němu vrátila. Vždy tady bylo něco, co mě k němu táhlo, i když je to tak špatné. Jenomže teď odejít musím. Nedokáže ke mě cítit to co já k němu a to mě zabíjí.

„Jak to, že nespíš?" Vyruší mě z myšlenek Justinův hlas. „Cože?" Vůbec jsem ho nevnímala a jsem mírně zaskočená jeho přítomností.

„Jsi v pohodě?" Přisedne si ke mě na postel. „Jsem" pousměju se a vyhoupnu se do sedu. „Jak to, že nespíš?" Zopakuje otázku. „Nevím. Jen jsem přemýšlela" odpovím popravdě.

„Zítra bych tě už mohl pustit" povzdechne si a skloní pohled k zemi. „Už zítra?" Jsem překvapená, že už zítra. Je to tak rychlé. „Ano zlato." Pousměje se a zvedne ke mě pohled. „Je to tak rychlé" vydechnu svou myšlenku.

„Nevidím důvod proč to odkládat. Když to neuděláme teď, neuděláme to už nikdy."

„Asi máš pravdu" přikývnu. „Odvezu tě zítra na letiště, abys mohla odletět někam daleko a začít nový život" podívá se na mě, snažící se o úsměv, který mu, ale moc nejde.

„Už tě nikdy neuvidím, že?" Posmutním. I přesto, že k němu cítím pořád vztek, bolí mě představa, že ho už možná nikdy neuvidím.

„Možná" zašeptá a skloní pohled k zemi. Chci se k němu natáhnout a spojit naše rty, ale on ucukne.

„Nedělej to. Bude to ještě horší" zvedne se a odejde z pokoje pryč. Cítím slzy na svých tváří a uvědomuju si jednu věc.

Nechci od něho odejít.

Vím, že tahle část se mi tak úplně nepovedla, ale něco takového prostě vyjít muselo, aby jsme se dostali ke konci.

Příští díl by už měl být teda poslední nebo předposlední, ještě uvidím🤔.

Pokusím se část vydat co nejdříve.❤

Omluvte prosím chyby ❤