Police or mafia

66❤

Sedím u záchodu, do kterého jsem vyklopila všechno v mém žaludku. Zasranej otřes mozku. Potom co jsem domluvila s Harrym se mi udělalo ještě hůře a dopadla jsem takhle.

Otřu si pusu toaletním papírem, který hodím do záchodu a spláchnu. Vyčerpaně si lehnu na chladnou zem koupelny. Úplně celá hořím, tak mi chladná zem prospívá.

S Harrym jsme plánovali ten náš "útěk", ale domluvili jsme se, že to zorganizujeme až mi bude o něco lépe. V takovém stavu by to pro mě bylo dost obtížné. Ze začátku, když mi to Harry nabídl, jsem odmítala, ale nakonec jsem si uvědomila, že takhle svůj život žít nechci.

Uslyším odemykání dveří, chci se pohnout, ale jsem moc vyčerpaná, a proto zůstávám ležet na zemi. Svůj pohled mám upřený na dveře, čekající kdy se otevřou. Netrvá to ani chvilku a Justin už otevírá dveře.

„Sam" vydechne a přejde ke mě. „Nech mě" jsem na něho tolik naštvaná, že i v tomhle stavu zůstávám pořád tvrdohlavá. Justin mě však ignoruje a bere mě do náruče.

„Je mi strašně zle" zafňukám a nechávám se od něho přenést do postele. Peřinou mě přikryje až po krk a pohladí mě po tváři. „Donesu ti prášek" oznámí mi a opouští pokoj.

Nejradši bych po něm začala křičet, ale nedokážu to. Jediné co teď chci a potřebuju je prášek a jeho přítomnost, i přesto že k němu cítím vztek, mám ho pořád ráda.

Justin za chvilku přijde se sklenicí s vodou a práškem v ruce. Sedne si ke mě na postel a pomůže mi se posadit.

„Tady zlato" předá mi prášek s vodou. Bez váhání dám do úst prášek, který zapiju. Justin mi vezme sklenici z ruky, když ji dopiju a položí ji na noční stolek.

Lehnu si a Justin si mě k sobě přitáhne tak, že ležím na jeho hrudi a on má své ruce spojené na mých zádech. Líbá mě do vlasů a já se rozpláču, když si uvědomím, co udělal a co řekl.

„Nemůžeš tohle dělat, po tom co se stalo" řeknu plačtivě a popotáhnu. „Shhh. Já vím" šeptne a začne mě hladit po zádech.

„Spal jsi s ní?" Můj hlas je nakřáplý. „Jo" špitne a já se rozvzlykám ještě více.

„Políbila jsi Harryho" připomene mi vyčítavě. „Jsi takový debil" chci se od něho odtrhnout, ale pevně mě drží.

„Nech toho. Jsi moc vyčerpaná" zamumlá a já toho vážně nechám. A není to jenom kvůli tomu, že jsem vyčerpaná, ale taky kvůli tomu, že je mi s ním dobře. Jenom na něm ležím a brečím mu do bílého trička, který začíná být kvůli mým slzám mokré.

„Až ti bude dobře, pustím tě" vydechne a já se na něho šokovaně podívám „Cože?" Jsem v šoku, ale z druhé strany možná i zklamaná? Nechci od něho odcházet, i přesto co mi udělal, ale uvědomuju si, že to tak pro mě bude nejlepší.

„Máš pravdu. Nemůžu tě tady držet. Máš právo na život, který chceš. Už sis toho semnou protrpěla dost. Takže až se uzdravíš, dám ti pár peněz na záčátek tvého nového života.“ překvapeně se na něho dívám s pootevřenou pusou.

„Co je? Záleží mi na tobě Samantho, ale nemůžu ti dát to co ty chceš. Jsem mafián. Já zabijím, nemiluju Sam" zabořím do jeho hrudi tvář a nechávám slzy stékat na jeho tričko.

„Budeš mi chybět" zamumlám. „Ty mě taky zlato" políbí mě do vlasů a já zavřu oči vyčerpáním.