Police or mafia

48❤

„Najez se” postaví přede mě talíř špaget Harry „nemám hlad” špitnu. To co se stalo předevčírem, mě natolik zasáhlo, že nemám ani chuť k jídlu. „Nejedla jsi ani nepamatuju” vydechne. „Můžu jít do pokoje?” zeptám se ho. „Ne. Za chvíli jedeme pryč a ty se musíš najíst”

„Kam jedeme?” věnuji mu pohled. „No.. Jelikož teď po nás, spíše po Justinovi jde skoro celý svět, tak budeme chvíli žít na jachtě” „Jachta?” pozvednu obočí a Harry přikývne. „Kdo vše tam bude?” zeptám se ho. „Já, ty, Tim a Justin”odpoví mi a já jenom přikývnu. „Spala jsi vůbec?” zeptá se. Popravdě? Uběhly už dva dny a já dohromady spala tak 2 hodiny. „Trochu” odpovím mu po tichu a Harryho pohled je starostlivý. „Mrzí mě to” vydechne „Nejhorší je, že Justin měl pravdu”

„Justin je kokot” protočí očima. „V totom pravdu měl. Za Tylerovu smrt můžu jenom já” z oka mi steče jedna slza, kterou ihned setřu. „Ty za nic nemůžeš” řekne důrazně. „Vím, že jo” sklopím pohled. Harry se nadechne, jako kdyby chtěl něco říct, ale vyruší ho slyšitelné kroky. Justinové kroky. Za celé ty 2 dny jsem s ním nepromluvila a ani on semnou.

„Takže nechceš to?” zeptá se mě Harry a ukáže na talíř plný špaget. Jenom zatřepu hlavou a Harry to s povzdechem odnese na linku. „Běž se sebou něco udělat. Za chvíli jedeme. Vypadáš hrozně”

„Jdi do hajzlu” vyprsknu. Je mi jedno co mi udělá, ať mě klidně zabije.  Justin mě surově chytne za vlasy, načež trochu syknu od bolesti. „Justine pusť ji” okřikne ho Harry, ale Justin mě nepouští. „Přestaň dělat ty zkurvené problémy” zavrčí mi do ucha a pustí mě. „Teď zmiz” vyprskne a já se hned zvednu a raději odejdu. V obýváku potkám Tima, který sedí na gauči a pozoruje televizi. Sednu si vedle něho na gauč a beze slov se mu hodím kolem krku a naplno se rozpláču. Kolem mě se ihned obmotají dvě silné paže. V Timovi vždycky najdu nějakou útěchu.

„Nemůžu tomu uvěřit” zavzlykám mu do trička, které začíná být mokré od mých slz. Jeho ruce začnou hladit má záda a aspoň na chvilku mě to uklidní. „Mrzí mě to” vydechne mi do vlasů, do kterých mi dá pusu. „Bolí to. Tak moc to bolí” stisknu jeho triko ve svých rukou a rozpláču se snad ještě více. Tohle jsem doopravdy potřebovala. „Časem se to zlepší” kéž bych tomu věřila. Vím, že za nějakou dobu takovou bolest cítit nebudu, ale teď mám pocit, že mé srdce vybouchne na milion malých kousků. Všechno tohle co se stalo během pár dní mě zlomilo. „Time odejdi” místnosti se rozezní Justinův tvrdý tón hlasu. Tim mě začne od sebe odtahovat, ale já ho pevně držím za triko. „Neopouštěj mě”

„Promiň Sam. Musím” odtrhne se ode mě a s omluvným pohledem opouští obývací pokoj. Setřu si slzy a naposledy vzlyknu. Musím se uklidnit. Justin se posadí vedle mě na gauč a povzdychne si.

„Kdy jsi naposledy jedla?” že by se náš pán začal starat? „Sama nevím” špitnu odpověď a snažím se zastavit slzy, které se derou na povrch. „Běž se teď převléct. Odjíždíme” řekne hned a já se chystám odejít, ale jeho hlas mě ještě zastaví. „A udělej něco s těmi kruhy pod očima. Vypadáš jak smrt” tak nehorázně mi ten člověk leze na nervy. Beze slova se vezmu a odejdu do pokoje. Obléknu se do černých legín a bílého trika, které mi Justin odněkud dovezl. Dojdu do koupelny a podívám se na sebe do zrcadla. Pohled na mě je zastrašující. Jsem bílá jako ta stěna co je zamnou a pod očima mám hnědo-fialové kruhy z únavy a breku. Vlasy si hodím do vysokého culíku a opláchnu si obličej ledovou vodou. Nebudu dbát na Justinova slova a na jakékoliv líčení kašlu.

„Sam” uslyším křik svého jména, a proto výjdu z koupelny. „Ano Harry?” oslovím kudrnáče. „Už jedeme” oznámí mi a já přikývnu. Společně s Harrym výjdeme z pokoje rovnou na chodbu, kde stojí Justin společně s Timem.

„Myslel jsem, že se aspoň nějak namaluješ”nezapomene si do mě Justin rýpnout. „Nech jí být” protočí očima Harry.

...

Tohle je naše kajuta” řekne Justin, když mě provádí po jachtě. Tiše jsem doufala, že s ním mít "pokoj" nebudu, ale bohužel. „Koupil jsem ti nějaké oblečení, které jsou v té červené tašce” ukáže na červenou tašku, která je položená na posteli. Kajuta není nijak velká. Je tady jedna velká postel a skříň, nic víc teda ještě dveře do malé koupelny. „Můžeš se tady pohybovat, jak budeš chtít” snaží se semnou navázat nějaký kontakt, ale já mlčím. Nakonec to vzdá a odejde z naší kajuty. Pomalým krokem se vydám k posteli, na kterou si lehnu. Nemůžu ani vyjádřit slovy jak se teď cítím. Cítím se tak.. tak osamělá. Jediný člověk, kterému na mě záleželo umřel. Umřel a to díky mě. Kdybych se za ním nerozeběhla. Kdybych si dala pozor na tu náušnici. Kdybych Justina nechala zabít, nic z toho by se teď nestalo. Bohužel můj nejlepší a jediný přítel už nežije. Kdykoliv oči jenom zavřu naskytne se mi pohled, na to jak mi Tyler leží v náručí a krvácí. Nemohla jsem mu nijak pomoct. Nejhorší na tom všem je, že kdyby se mě nesnažil zachránit, žil by.  Ale místo toho, abych umřela já, umřel on. Ten věčně usměvavý  brunet.

„Omlouvám se” zašeptám do prázdna. „Nechtěla jsem, aby to takhle skončilo” víčka pevně přitisknu k sobě a snažím se zase nerozbrečet. „Odpusť mi prosím” vydechnu a už cítím kapku slzy, jak stéká po mé tváři.

Btw: omluvte prosím chyby ❤