Police or mafia

55❤

„Neměla bych tady být" zamumlám. „Byla to tvá volba. Už ti nedovolím odejit" pousměje se. Abych pravdu řekla možná toho začínám litovat, ale druhá strana mě tohle přesně chce. Chce zůstat u Justina.

„Proč jsi se pro mě vrátil? Mohli tě zabít" tahle otázka mi pořád vrtá v hlavě. Varovala jsem ho, že ho má matka chce zabít a co on udělal? Přijel pro mě, i přes to že ho mohli zabít. „Už asi 9 let se mě lidi snaží zabít. A pořád žiju. Nemám se čeho bát" na jeho tváři pohrává sebevědomí úšklebek.

„A co bude teď?" záložním si ruce na hrudi. „Pojedeme do NY kde na nás počká Tim. Mám tam koupený nějaký barák, takže budeme nějakou dobu tam." řekne uplně s klidem

„A co já?"
„Co ty?" pozvedne na mě nechápavě obočí. „Nechci, aby ses ke mě choval jako předtím" špitnu. „Jak ty ke mě, tak já k tobě. Když nebudeš dělat píčoviny tak já se k tobě budu chovat normálně. Dobře?" souhlasím s ním. To zvládnu. Zvládnu s ním vycházet.

„Měla by ses najíst" řekne a zvedne se z gauče. Právě se nacházíme v hotelovém bytě. „Nemám hlad" prohrábnu si vlasy. „Budeš jíst. Jsi strašně vychrtlá." bez dalších slov prostě odejde z místnosti. Nejradši bych ho poslala do prdele, že je to můj život, ale musím se ovládat. Zanedlouho příjde zpět s talířem, na kterém je kuřecí salát. Posadí se vedle mě a podá mi ten talíř.

„Vážně nemám hlad" zašeptám. Mám stáhlý žaludek a věřím tomu, že kdybych to do sebe narvala, pozvracela bych se. „Dělej" vrazí mi do ruky talíř. „Nemůžeš mě do toho nutit" zamumlám. „Aspoň trochu" podá mi vidličku, kterou si od něho převezmu. Poraženecky si povzdechnu a na vidličku si nabodnu kuřecí maso, které vložím do úst a sním. A tak to pokračuje do doby než mé břicho zasáhne křeče.

„Už nemůžu" vydechnu a vidličku položím na talíř „Nesnědla jsi ani polovinu" zamračí se na talíř. „Vážně více nesním. Už nemůžu” opřu se o opěradlo gauče a hlasitě vydechnu. Jsem nehorázně plná, až je mi z toho  zle. Justin se na mě dívá zamýšleným pohledem, jako by čekal, až začnu jíst. „Je mi vážně blbě a asi nechceš, abych se ti tady pozvracela”

„Jsi strašně hubená" zamumlá si spíše pro sebe a se skřiveným obličejem mě pozoruje. „Ale dobře, teď už jíst nemusíš” vezme si ode mě talíř a položí ho na konferenční stolek před náma.

„Tak a teď mi pověz” opře se o opěradlo gauče a pohodlněji se posadí „Co všechno víš o tom Tonym?” zeptá se mě. „Nic. Jenom jsem zaslechla, že je nějak spojený s matkou a chtějí tě zabít ” odpovím mu. „Kdo to je?” natočím se na něho celým svým tělem, abych ho lépe viděla. „Jenom další člověk, který mě chce vidět chcíplého. ”pokrčí rameny, ale taková odpověď mi nestačí.

„Proč? Co jsi mu udělal?” ptám se dál. „Začínáš se moc vyptávat” zamračí se, ale hned na to jeho obličej zase povolí. „No dobře" povzdechne si a pokračuje.

„Je to složité Samantho. Prostě jsme spolu kdysi obchodovali s drogami. Začal nám dlužet velkou sumu peněz, když jsem po něm chtěl ty peníze, zabil mi asi 3 chlapi z mého gangu. Nasral jsem se a zabil jsem jeho ženu a matku" nevím proč, ale zamrazí mě z toho. Tohle prostě nemám ráda. Měl zabít jeho a né lidi, kteří v tom byli nevinně. Mají si to vyřešit mezi sebou a netahat do toho své rodiny.

„Měl jsi zabít jeho" zašeptám. „Ale takhle to nefunguje babe. Tohle byla pomsta, takhle trpěl více, než kdybych ho zabil. ” vysvětlí mi, ale můj názor zůstává pořád stejný.

„Nepřemyšlej nad tím. ” jeho ruka se přemístí na mé stehno, což mi není ani trochu příjemné. Ošiju se, pochopí to a svůj dotek na mé noze zdělá. Za co jsem samozřejmě ráda. „Já vím, je na to brzo" překvapeně se na něho podívám a pousměju se.

Ahoj.
Jak jste si mohli všimnout, část nevyšla, tak jak měla, ale až po měsíci 🤔. Já vím hrozné🙄, ale nějak se mi nedařilo tu kapitolu napsat a nebyli nápady. Proto tato kapitola je taková nic moc no🙄. Nebudu už psát, kdy přesně tu kapitolu vydám, protože jak jste si mohli všimnout, většinou to nedodržím 😅.

Nevadí snad Vám ta kapitola nepřijde tak hrozná jako mě😶❤

Kdybych nevydala část do Vánoc, tak Vám všem přeji VESELÉ VÁNOCE🎄❤❤

Btw: omluvte prosím chyby ❤