Police or mafia

24❤

Hned co Tim dovolal tak asi po 15 minutách dorazil nejspíše doktor. Nohu mi vydezinfikoval a poté zašil. Obzvázal mi ji novým čistým obvazem. Teď momentálně se tady spolu ještě o něčem baví.

„Hlavně dávejte pozor na ty stehy a měli by jste změnit prostředí” řekne ten doktor „proč?” zeptá se Tim. „Protože tady není čisto. Může dostat infekci nebo zánět. ” vysvětlí mu a Tim se na mě podívá „něco vymyslíme” řekne zamyšleně a nakonec se s doktorem rozloučí a doprovodí ho ven. Čekám, že Tim sem dojde, ale nedojde. Lehnu si na matraci a zavřu oči. Snažím se usnout, ale nejde to. Když už konečně pociťuji, že upadám do spánku, otevřou se dveře. Oči pomalu otevírám a rozespale se podívám na dveře, ve kterých stojí Justin. Beze slov dojde ke mě a klekne si k mé matraci.

„Jak ti je?” zeptá se mě. „Jen mě trochu bolí ta noha” odpovím popravadě. Můj hlas je tichý. Doopravdy se ho bojím. „Nebolí tě hlava? Není ti příliš velké teplo?” ptá se a já zatřepu hlavou. Nevím proč se stará. Proč ho to najdenou zajímá.

„Dobře” pokýve hlavou a zvedne se. „Jak to teď všechno bude? Zabiješ mě?” jsem troufalá, že se ho dokážu na to zeptat, ale chci znát co se bude dít. „Někdy možná” mykne rameny „ale teď rozhodně ne” pousměje se. Ale není to upřímný úsměv. Už se dál nechci ptát, i když v hlavě mám spoustu otázek.

„Nemáš hlad?” zeptá se a já zatřepu hlavou. „Proč se teď o mě staráš?” přestože jsem se nechtěla ptát, tak mi unikla otázka ze rtů. „Nelíbí se ti to?” zeptá se mě a já zatřepu hlavou.

„Jen ti chci ukázat, že všechno se dá jít po dobrém, když chceš. Nebudeš protestovat a budeš mě poslouchat, tak ti nebudu tolik ubližovat” řekne mi. „Jen musíš chtít ty. Ty se rozmysli jak se budeš chtít chovat” řekne naposled a poté odejde. Přece po mě nechce, abych se chovala tak jak chce on. To už snad nemám žádná osobní práva?

...

Ležím na matraci a dívám se do nažloutlého stropu. Přemýšlím o všem. O své minulosti, o Justinovi, o Timovi a o mé matce. Věděla, že se to stane a stejně mě nijak neubránila. Zklamala mě. Z přemýšlení mě vyruší otevření dvěří. Vyhoupnu se do sedu, zjistím, že je to Justin.

„Můžeš vstát?” zeptá se. „Nevím” odpovím popravdě. „Tak to zkus” řekne jednoduše. Vzhluboka se nadechnu, když se pomalu postavuju. O všem můžu stát jen na zdravé noze. „Super” zamumlá si a dojde ke mě.

„Zachyť se mě” zašeptá a  ruku obtočí kolem mého pasu.  Svou ruku obmotám kolem jeho ramen a pomalu semnou výjde z místnosti. Zastavíme u nějakých dveří. „Můžeš se jít osprchovat nebo okoupat. V koupelně máš oblečení. Za hodinu odjíždíme.” informuje mě.

„Kam?” zeptám se ho. „Daleko odsud” odpoví mi a ve mě hrkne. „Ale proč?” nechci nikam odjet. Absolutně ne. „Aby jsme měli klid od problémů, které jsi nám způsobila.” zavrčí a otevře dveře nejspíše od koupelny. „A kam?” optám se znova.

„Neřeknu ti to” odbyje mě a opouští mě.