Dream | World Cup of Hockey 2016 [CZ]

1 | Zas a znova.

Úhled pohledu Teri

Léto uteklo jako nic a já už byla zase ta normální holka, která chodí do školy každý den a dostává tunu úkolů. Zas ta "spisovatelská střední škola". Tentokrát ale druhák a ne prvák, takže už to bylo všechno víc znamější pro nás pro všechny a už jsme nebyli ti vystrašení studenti čerstvě ze základky, kteří o sobě nic nevěděli. Bylo to zase jako najet do starých kolejí.

Léto bylo dost fajn, strávila jsem ho nejvíc s Laurou no a s Austonem a Davidem jsme se viděly jen tak dva týdny v červenci. Poslední den školy si pamatuju jako včera. Všechno to strašně rychle uteklo a já bych to klidně chtěla prožít všecko i znova. Myslím, že mi budou chybět ty výhody co jsme měli jako prváci, protože jsme nic o střední nevěděli.

Nadechla jsem se a vešla do znamé budovy naší střední školy. Okolo bylo vidět hodně zmatených, mladších studentů, asi z prváku, což mi hned připomnělo nás, přesně před rokem. Hodně učitelů nám na konci roku sdělilo, že prý i když jsme v září byli více zmatení než je od studentů prváku očekáváno, mohlo by se nám říkat "zlatý ročník". To vždy potěší, když něco takového člověk slyší.

Otočila jsem se na podpatku a začala hledat lidi z druháku. Nebylo to zrovna jednoduchý hledat je v hloučku zmatených prváků. A najednou jsem ji uviděla. Moji nejlepší kamarádku: Lauru Jordánovou. Ona si mě po chvilce taky všimla a tak jsme se k sobě  rozbhěly.

"Lauro!"
"Teri!"

Pevně jsme se objaly a šly společně za dalšími druháky. Z ničeho nic, se prváci rozprchli a já jsem všude viděla jen ty známe tváře: Natty, Nicola, Michaela, Karel, Matěj... Se všema jsme se pozdravili a šli do místností které patřili našim třídám. Byla jsem ráda, protože jsem byla ve stejný třídě jak Laura, obě jsme byly v áčku, spolu s Natty a Nicolou, asi stejně jako minulý rok. Nic moc se zatím neměnilo.

*****

Psalo se pondělí, 12.září 2016 08:30, my zrovna měli češtinu, a do naší třídy vešli ta stejná paní, co k nám přišla před Mistrovstvím Světa v Hokeji 2016, před čtyřmi měsíci.
Vykulila jsem oči a málem se mi zastavilo srdce.

Co asi může chtít?

Hned mě napadlo, že se něco stalo nějakému týmu, že zažiju to co zažil hokejový svět v roce 2011 s týmem Yaroslavl. Pak jsem se snažila si vymluvit, že to se stát snad nemohlo, ale nikdy nevíte.

"Tak 2.A," Naše učitelka na český jazyk zatleskala rukama, aby nás všechny utišila z našich společných aktivit a my všichni zbystřili, "Někteří z vás už možná znají zde paní Čermákovou z května-" Usmála se na naši skupinu z Moskvy a Petrohradu a já se na ní s Laurou usmála nazpátek, "-ale jestli ji neznáte, tak pracuje spolu s českým národním hokejovým týmem a stará se o to kdo s nimi pojede na turnaje jako podpůrný tým - maséři, redaktoři, komentátoři a tak dále. Důvod proč dnes přišla za vámi vám sdělí ona sama."

"Děkuji moc paní Dvořáková." Paní Čermáková se usmála a očima rychle proskenovala celou třídu, "Dobrý den studenti. Jak už možná někteří z vás ví, tak 17.září začíná největší hokejová událost. Tedy, zda nepočítáme zimní olympijské hry, to vás zklamu, ale spontánní olympiáda se doopravdy nekoná." Třídou se rozezněl smích a paní Čermáková se na nás všechny vřele usmála, před tím než začala pokračovat.

"Mluvím o události jménem Světový Pohár v Hokeji, neboli World Cup of Hockey, který se koná co čtyři roky a tenhle rok trvá od 17.Září do 1.Října. Já jsem tu dnes, protože mě česká televize pověřila tím, abych našla zralé redaktory, kteří by se starali o reportáže s hokejisty a psali příspěvky na naši internetovou stránku o zápasech, zraněních, o tom jak to s naším týmem bude dál a tak dále, a tak dále, no a nikde není lepší škola, kde hledat mladé nadané reportéry, než tahle."