Dream | World Cup of Hockey 2016 [CZ]

7 | První den.

Lauřin úhled pohledu

Probudila jsem se ráno docela pozdě. Budík ukazoval 09:30. Nejdřív jsem se lekla, že vedle mě nikdo neleží, pak mi ale došlo, že určitě musel na trénink, nebo šel pryč, aby ho tu nikdo nenachytal. To byla taky možnost.

Po dlouhé době, kterou jsem strávila na facebooku a twitteru, jsem se podívala na čas. Bylo 11:30 a my měli ve dvanáct s naší skupinou zařízenou prohlídku Toronta, kterou nám česká televize zaplatila zadarmo.
Po prohlídce jsme se podle harmonogramu měli jít na náš zápas proti Kanaďanům. Tam jsme měli dělat naše první rozhovory.

Po tom co jsem se převlíkla do turistického oblečení na dnešek jsem si zašla pro sklenku vody do kuchyně, kde zrovna to samé dělala Terka.
"Nazdar." Pozdravila jsem jí a ona si promnula oči, aby si nerozmazala řasenku. Napila se a zamávala mi nazpátek. Zazvonil jí mobil a ona to vzala. Ozval se moravský přízvuk a Terka Davida pozdravila.

"Dejve?" Ozvala jsem se a Terka na mě natočila mobil, "Hele pamatuješ si včera večer na tohle?"
Vášnivě jsem si odkašlala a začala předvádět Davida ja včera zpíval Kde Domov Můj. Ke konci, už mi trošku selhával hlas. David se jen komicky ušklíbl.
"Nebo si pamatuješ na něco jinýho?" Očima jsem ukázala na Terku a David se začal smát. Terka se zrovna koukala ven z okna a jen držela svůj mobil aby na mě byl natočený.

"Prosímtě, Jordánová! A ne, na Kde Domov Můj si fakt nepamatuju, takže jestli jsem vám hezky zazpíval se svým krásným hláskem, tak si už můžete předkoupit vstupenky na další turné PastyZpěváka." Obě jsme se začaly smát.

"Kde máš ty toho svýho?" Zeptal se mě David.
"Taky jel na trénink." Odpověděla jsem a David otočil mobil, aby nám ukázal kam to jde. Natočil to na hokejovou arénu a my se jen usmály.
"My jdem dnes na ten náš zápas proti Kanaďanům a pak tam už jdeme na ty naše rozhovory." Pronesla Terka a Davidovi se rozzářil obličej.
"Fakt? Že mně nikdo tyhle věci neříká." Zamumlal tu poslední část věty, "Já už budu muset jít, jsem už skoro tam."

"Aw, tak to jo," Posmutněla Terka a usmála se na něho,
"Tak se uvidíme pak. Miluju Tě." Řekl a poslal jí vzdušnou pusu. Ona se usmála a taky na něho vyšpulila rty.
Sedla jsem si na židli ke stolu v kuchymi se svojí sklenicí vody a koukala do prázdna.

Auston mi taky tohle vše dělá a říká mi že mě miluje a já ho samozřejmě miluju taky, ale tím že on je Američan a já Češka, je to trochu jiný než to co mají Terka a David. Nejsme ze stejné země, nemůžeme mluvit rodným jazykem, nebo teda vlastně on ano, já ale ne. Terka s Davidem vždy spolu mluví jen česky, což je na tom nejlepší, protože jsem češka a čeština mi jde líp než angličtina.

Terka mi něco říkala, ale já jí vůbec neposlouchala. Někdy mě přepadly tyhle divný myšlenky. Hned na to někdo zazvonil na zvonek našeho apartmánu a já šla otevřít. Našla jsem tam Karla s Nikolou. Nahodila jsem fake úsměv a hodila hlavu dostrany.

"Co potřebujete?" Zeptala jsem se a podívala se na svoje hodinky na ruce.
"Já jen-" Nakolonila se dovnitř do našeho pokoje a já se jí pokusila zastínit výhled, "Vyrážíme za deset minut."
Zakabonila jsem se.
"Vyrážíme v poledne." Odpověděla jsem a zamnou se vynořila Terka.
"Ou," Nikola trochu nadskočila, "Vy spíte spolu?"
"Ano. Sharujeme pokoj asi tak jako vy dva." Hořce jsem se na ni usmála nazpátek. Zavřela jsem před nima dveře a zavrtěla hlavou.

Za deset minut jsme s Terkou stály v recepci, kde už stály Darina s Ester.
"Lauro, jak se vede tvé rodině?" Zeptala se mě Darina s rukou na mém rameni. Nechápavě jsem se na ní podívala a pak mi došlo, že se mě ptá na moje problémy kvůli kterým mi včera mamka "volala".
"Jo, jo tohle," Rychle jsem se vzchopila, "Všechno v pořádku, jen se něco stalo taťkovi v práci. Snad se to vyřeší."

Darina mě pohladila ve vlasech a odešla pryč. Já si oddychla a vrátila se k naší skupině.

Toronto mě slibně nadchlo. Je to nádherné město s fůrou hokejových fanoušků na každém rohu. Jeli jsme tím autobusem vyloženě udělaný pro sight-seeing, což nám trvalo tak tři hodiny. Pak jsme šli jako celá skupina s Ester a Darinou na pozdní oběd, který jsme taky měli v ceně od české televize. Byl to spíš takový dárek na uvítanou v Kanadě. To já s Terkou už jeden měla.

Na pokoj jsme se vrátili okolo čtvrté hodiny a my všichni měli hodinu na to se připravit. Jediné co nám řekli bylo to, že na rozhovory jsme měli vypadat přijatelně a elegantně: tričko, džíny a sáčko - žádné bláznivé barvy. Na to co jsme měli na sobě, když se hrál opravdový hokej nikdo nedbal, tak samozřejmě přišla doba pro naše dresy zazářit.