Dream | World Cup of Hockey 2016 [CZ]

25 | Jen o vlásek.

DAVID

Probudil mě hlad a chuť na pivo. České geny se nezapřou. Venku se rozednívalo, tak jsem usoudil, že začíná být čas na snídani. Mohl bych si dát zbytek řízků ze včerejška, které jsme se pokoušeli pro Lauru udělat. Ale to by asi bylo trošku bezohledné. Natáhl jsem se pro mobil, který mi sdělil, že bylo sedm třicet ráno, 24.09.2016. Čas v kanadě se krátil a já chtěl do konce poháru Lauře dopřát fajn "dovolenou". Rozespale jsem zíral na mobil, když v tom mi došlo, že mám jeden nepřijatý hovory od Austona a několik nepřečtených zpráv. Nechtělo se mi to ale řešit teď, a tak jsem se zvedl a udělal jen pár kroků směrem k lednici. 

Rozhodli jsme se s holkama přespat společně v obýváku, který byl napojen i na kuchyni. Nechtěli jsme Lauru nechávat samotnou a ještě přes usnutím kolem půlnoci jsme se stihli podívat na tři různé komedie, které ma Laura prý odmala ráda. Plán na dnešek byl jasný - týmový oběd už v civilu jen pro ty, kteří v Kanadě zůstávali až do konce turnaje. Už na mě začínala doléhat nostalgie. Turnaj v Torontu se mi nelíbil. A ty dva týdny tady taky nějak moc extra ne, i tak to ale ve mně zanechalo stopu a kdykoliv se sem vrátím na zápas proti Leafs (proti Austonovi), tak se mi vždy vybaví vzpomínky na tyto dva týdny. 

Nedalo mi to, a proto jsem se musel vrátit zpět k matraci na zemi, kde jsem přežil noc, a zvedl mobil, abych mohl Austonovi vyčíst vše, co jsem proti němu kvůli Lauře měl. K mému překvapení na mě ale vyskočila tuna zpráv, kde se opakovala různá písmena, která nedávala smysl. Musel jsem protočit oči v sloup. Jestli si myslí, že takhle získá Lauru zpátky, tak se tedy borec dost mýlí. Otevřel jsem si pivo a zaregistroval ten jediný hovor od útočníka Leafs, který po sobě zanechal hlasovou zprávu. Po špičkách jsem přešel do chodby, abych holky neprobudil a přiložil si mobil k uchu. V tu chvíli se mi zastavilo srdce. 

Slyšel jsem několik vystrašených výkřiků a poté i opakované výstřely. Polkl jsem a pustil si deseti sekundovou zprávu znovu. Nemohl jsem přijít na to, jestli je to jen blbý fór a nebo jestli se Austonovi doopravdy něco stalo. Otevřel jsem stránku CNN a přečetl si hlavní titulek 30ti minut starého příspěvku. Zastavilo se mi srdce a celé tělo se mi rozklepalo. "Přestřelka v Torontském baru. 6 mrtvých, dalších 90 těžce zraněných". Musel jsem si sednout na okraj vany, z toho jak moc se mi zamotala hlava. 

V tu chvíli se otevřely dveře do koupelny a osoba vykřikla, jelikož mě tam nejspíš nečekala. Po chvilce mi došlo, že to je Terka. Asi se mi omluvila, ja jí ale vůbec nevnímal. Přiběhla za mnou a posadila se vedle mě, "Děje se snad něco?"

Podal jsem jí mobil, stoupl si a prohrábl si vlasy. 

"No a? Jako je to hrozný, ale proč jsi z toho tak mimo?" Zeptala se mě. Vzal jsem si zpět svůj mobil a otevřel zprávy, aby si mohla poslechnout to, co mi Auston poslal. Já se mezitím prohlížel v zrcadle a zkoušel jsem se jakž takž uklidnit. Terka zatajila dech a já se na ní znovu podíval.

"Proč nic neděláš?" Vyjela na mě,

"A co bych asi-" Začal jsem, ona mě ale utišila s připomínkou, že vedle spí Laura, "Co bych podle tebe asi měl teda dělat? Dozvěděl jsem se to před pěti minutama a jsem z toho stejně vedle jako ty." 

"Co když tam Auston vůbec nebyl?" Zeptala se, já ale nevěděl, zda chtěla odpověď, "Proč tady takhle vyšilujeme, když vlastně nic nevíme?"

"Protože mi poslal hlasovou zprávu, kde jsou slyšet výstřely a teď sis sama přečetla článek od CNN. Musíme se tam vypravit. Bez Laury." 

Terka chvíli přemítala, nakonec ale kývla a s povzdechnutím se vydala ven z koupelny připravit se na těžký den. 

* * *