Dream | World Cup of Hockey 2016 [CZ]

3 | Tímhle letem to začíná.

Terky úhled pohledu

Teď už to byl ale doopravdový budík na odlet. Zvonil okolo 02:45 ráno a my vstaly asi tak okolo tří. Na letišti jsme měli být v 04:30 abychom tam byli hladce 2 hodiny před vzletem.

Trvalo to dlouho, a když říkám dlouho myslím tím opravdu dlouho, dostat Lauru z postele. Napadlo mě zakřičet na ní slovo "Auston" a tak jí dostat z postele. Udělala jsem to společně s tím že jsem s ni opakovaně zatřásla. Vstala nakonec okolo 03:15, kdy už venku začala trochu vycházet slunce.

Vřela ve mě zvědavost, ale i strach, aby to tam češi na tom turnaji nezvorali. Natočila jsem si řasy, přejela si je řasenkou a oblékla se do svého cestovního outfitu, který mi připravila Laura. Měla jsem na sobě černé tričko s krátkým rukávem, bílé roztrhané džíny a hnědé UGG boty. Přes sebe jsem hodila lehký šedý svetr bez knoflíků. Své špinavě blonďaté vlasy jsem si spletla do dvou francouzských copů.

Laura si vzala bílé tričko, černé roztrhané džíny a k tomu taky hnědé UGG, no a protože byla to ráno dost líná, nechala si svoje o hodně světlejší vlasy než já normálně rozpuštěné. Má delší vlasy než já.

Naposledy jsem si zkontrolovala jestli jsem měla v kabelce vše co jsem potřebovala: mobil, nabíječku, sluchátka, powerbanku, peněženku, dokumenty, dokonce i malou vodu, kterou jsem musela dopít před security kontrolou... Nemohla jsem uvěřit, že se vše semlelo tak rychle a my už odlítali.

V autě jsem nemohla udržet oči ani trošku otevřené. Nevím proč, ale vůbec jsem toho nic nenaspala. No, aspoň jsem vstala na čas a strávila svůj drahý čas tím, že jsem musela vzbudit Lauru.

Konečně jsme byli na letišti Václava Havla a musím naši rodinu pochválit za to, že jsme tam byli načas. S rodiči jsem se rozloučila dlouhým objetím a protože Lauru znají prakticky odmala, taky jí objali. Neuvidíme se s nima dva týdny, no, co už.

Do odletové haly jsme s Laurou vstoupily už jen my dvě, bez mých rodičů a začaly jsme pátrat po naší skupince. V dálce jsme zahlédly někoho, kdo vypadal jako Darina Vymětalíková spolu s paní Čermákovou, tak jsme tam zašly to prověřit. Byl tam docela mumraj, na to že bylo teprve velice brzo ráno. Darina si udělala docházku a vzala nám všem potvrzení o tom, že můžeme cestovat a všechny potřebné dokumenty.

"Takže vážení! Na začátek, pro všechny jsem teď Ester, takže žádný Paní Čermáková, jasný?" Paní Čermáková se zasmála a my se všichni ospale pokusili o úsměv nazpátek. Když viděla, že to nějak nefunguje, předsla slovo své blonďaté kolegyni.
"Naše odbavovací stanoviska jsou 247 až 249. Jdem na check-in!" Zavelela poněkud čilá Darina (Ester byla tedy taky až moc čilá) a my je všichni pronásledovali, jako kdybychom byli jejich děti.
V pořádku jsme se všichni odbavili, my s Laurou naštěstí měly (Narozdíl od Nikoly) obě dvě jen jedno zavazadlo, které nám v pořádku odbavili.

Cítila jsem se jak nějaká manželka hokejisty, která za ním letí do Kanady čili USA a je strašně stylová a taky sjíždí všechny nový trendy. Právěže já taková ani moc nejsem. Nikdy jsem nebyla náročná a ani nejsem. To Laura taky ne a proto jí mám nejradši. V pořádku jsme prošli pasovou kontrolou, až na to že se mnou a Laurou flirtoval ten úředník.

"Tak kampak kampak?" Ptal se mě ten úředník,
"Do Toronta," Zasmála jsem se a zakoulela očima,
"Jo Faksová, no tak to jo, vy musíte být od Radka Faksy," Usmál se na mě a naschval to protahoval. Docela trapný, když za váma stojí vaše skupina, se kterou letíte do dalekého Toronta. Taky docela trapný, když je vaše příjmení Faksová a vy Radka Faksu ani neznáte.

"Ehm to právěže ne," Začervenala jsem se, "Ale letíme tam na hokej."
"Jéé, já hokej taky miluju. Budu ho sledovat v televizi. No tak si to tam užijte." Konečně mi ten pas přes to okínko podal a já mu jen poděkovala. Radši jsem se k tomuhle incidenti nevracela. Když jsem tam stála, cítila jsem jak se na mě upřeně ze zadu kouká Ester, Darina a Nikola, kteří ještě neprošli. Zdržovat Nikolu mi dělalo velikou radost, ale zdržovat Darinu s Ester mi moc dobře nedělalo.

No každopádně, všichni jsme bezpečně prošli pasovou kontrolou, i s troškou humoru, podle některých (Podle mě to až tak legrační nebylo). Když jsme našli náš východ k letadlu, Darina s Ester nám nařídily ať se moc netouláme a hlavně jestli někam půjdeme, ať se vrátíme do 05:45, kdy se začínalo nastupovat.

Letěli jsme letem od společnosti Lufthansa. Ten let byl ale vlastně sponzorován od Air Canda, takže jsme letěli jakž takž ve vší parádě. Na letenkách psali, že let trvá 10 hodin 55 minut, s přestupem v Mnichově. Nikdy v životě jsem nepřestupovala, vždy jsem letěla přímým letem, tak to bylo něco nového.

S Laurou jsme si šly dát bagetu v pekařství Paul a dopřály jsme si čokoládový košíček, který miluji už od mala. Mamka taky chtěla, abych jí napsala až budeme mít před odletem, takže jakožto vzorná dcera, jsem mamince napsala před tím, než se naše letadlo rozjelo po runwayi.

Vzlet byl pohodlný, celá cesta do Mnichova v pohodě. Musím se přiznat, že jsem spala celou dobu. V pohodě jsme asi v 06:32 vzlétli a přistáli okolo 07:25. To už bylo hezky sluníčko venku a my zase na zemi.
Další let nám letěl až v 08:00. Přestoupili jsme tedy do letadla Air Canada, které bylo obří. Nikdy jsem nebyla ve větším letadlem.

No a tímhle obřím letadlem to vlastně úplně všechno začalo. Zase několik dnů pryč z Čech. Zase několik dnů ve kterých se žije jen pro hokej. Prostě zase několik těch nejlepších týdnů, ale i nejnezapomenutelnějších zážitků.

Podívala jsem se ven z okýnka hned po tom co naše Air Canda letadlo dosáhlo očekávané výšky a zamyslela jsem se. S hudbou v uších jsem se vždy cítila lépe, tak jsem si pustila hudbu, která mi připomínala hokej.

Měsíc s hokejem a s těmi nej kamarády? Těš se na mě Kanado, za devět hodin a patnáct minut mě máš!

... a s těmihle slovy jsem sladce usnula na dalších pět hodin.