Dream | World Cup of Hockey 2016 [CZ]

26 | Laura a její city.

LAURA

Srdce mi zpomalilo, když jsem vytáčela svojí nejlepší kamarádku.

"Ano Lauro?"

"Je to pravda?" Vyjela jsem a musel se posadit na židli, abych z toho nezkolabovala. Na druhém konci jsem slyšela šumivé zvuky a otázku typu o čem to mluvím, "Byl tam Auston? V tom baru."

"Kdo ti to řekl?"

"Connor, kdo asi. Volal mi, aby mě ujistil, že je všechno v pořádku a že se nemusím obávat. A taky ať si to nevyložím špatně, že to dělá jen kvůli tomu, že si myslí, že na to mám jakožto Austonova přítelkyně právo." Srdce se mi znovu rozbušilo nad tím, čím mě Connor nazval. Hovor s Terkou nebyl moc zajímavý a já na ní většinou jen vyjížděla. Nedokázala jsem si to v hlavě uspořádat.

Za malou chvíli už jsem s nimi seděla v kavárně, ale moje nedočkavost mi tam stejně nechtěla dovolit zůstat dlouho. 

"Myslíš, že mě za ním pustí?" Zeptala jsem se Terky hned poté, co se David omluvil, aby si došel pro další kafe, ve skutečnosti ale vycítil, že potřebuji konverzaci se svojí nejlepší kamarádkou. 

"To netuším." Posmutněla. 

Mně se do očí znovu draly slzy, "Teri, víš, já-"

"Lauro já vím."

"Já ho miluju." Vyšlo ze mě tichým šeptem, dost hlasitým na to, aby to Terka slyšela. Natáhla ke mně ruku a já jí stiskla víc než kdy dřív. Byla jsem ztracená a hlava mi říkala něco jiného než srdce. Terka druhou rukou vytáhla z kabelky kapesník a beze slova mi ho podala. Ze zadu se na mě někdo oběsil a já poznala Davidovu kolínskou. Zasmála jsem se a on mi rukou počechral vlasy předtím než se přesunul naproti ke své přítelkyni.

"Davide?" 

"No?" Zeptal se, jakoby na mou otázku už dlouho čekal.

"Mám tam jít?" 

David se kousl do rtu.

"No-asi takhle: on v tom baru určitě byl z toho důvodu, že jsi mu prostě chyběla a nemohl s tebou být, kvůli hokeji. Semifinále stejně nehrajou, tak nechápu v čem je problém leda tak individuální tréninky-" přikývla jsem, abych ho nepřerušovala, "-no a to co se tam včera stalo byla prostě náhoda. Zda tam máš jít nebo ne...Jen by ses trápila. Radši ne." 

Ztěží jsem vstřebávala jeho slova. Opravdu moc jsem chtěla Austona vidět, ale David měl pravdu. Ležel tam kvůli mne a já si už nemohla dovolit ho ranit i nadále. Hlava mi spadla do dlaní a slyšela jsem jen Terčino odkašlání.

"Davide," Začala a já zvedla hlavu. Moje nejlepší kamarádka v tu chvíli už stála na nohou a měla skřížené ruce na prsou, "Půjdeš tam s Laurou a zaperlíš na recepci se svým NHL profilem, že seš slavnej a tak a pak Lauru k Austonovi pustěj. Vím, co to pro ní znamená, a proto tam hned teď všichni tři půjdeme." 

Terka se otočila na podpatku a s kávou v ruce se vydala směr dveře. Když zjistila, že tam pořád sedíme s otevřenou pusou, tak protočila oči vsloup a vyjela, "To se furt musím otáčet, zda za mnou jdete jako psi?" 

David se zvedl jako první a já hned za ním. Ještě před tím, než jsem prošla okolo Terky, která nám držela dveře jsem zaslechla jejich krátkou výměnu: 

"Doufám, že si uvědomuješ, co tady iniciuješ za hloupost." 

"Moc dobře."

* * *

"Dobrý den, my jsme tu za Austonem Matthewsem." Terka se usmála na holku na recepci a nenápadně Davida kopla do lýtka, aby pokračoval v našem plánu. Slečna nám samozřejmě nic neřekla, a proto se konverzace ujal Terčin přítel.

"David Pastrnak, dobrý den." Natáhl k ní ruku a ona hned jakoby roztála,

"No ale dobrý den." Odkašlala si a naschvál se narovnala. Kdybychom tam byli za jiných okolností, nemohla bych v sobě zadržet smích z toho, jak byla Terčina žárlivost patrná. 

"Dobrý, dobrý...Já jsem tu za svým dobrým kamrádem Austonem. Musím mu něco předat a kdybych mu to nepředal tak by se jeho kapitán Connor McDavid velice zlobil a to přeci nechci-" Když jsem slyšela Connorovo jméno tělo se mi roztřáslo a mladé slečn za pultem taky, oběma ale spochopitelně z jiných důvodů. Pro ní to byl jeden z dalších pěkných hokejistů. Pro mě to byl-co pro mě vlastně Connor byl?

"A vy jste kdo?" Probudil mě holčin hlas z mých myšlenek a já se usmála a vyhrkla,

"Jeho kamarádka. Laura Jordánová, neteř Michala Jordána. Pokud nevíte kdo to je, tak si ho vyhledejte." Naštvaně jsem přimhouřila oči a zkontrolovala hodinky. Zbytečně jsme tu ztráceli čas. Auston stejně určitě spal, neboť se ještě určitě neprobudil z kómatu. Moje přítomnost by ho stejně znervóznila. Slečna se na mě zamračila a zamračený pohled přenesla i na Terku. Ta zvedla ruce.

"Já jsem jeho sestřenice, to nevidíte tu podobu?" 

Holka zabručela a podala nám kartičky okolo krku a nasměrovala nás k Austonovi. S každým krokem mi zrychlovalo srdce. 

"Pokoj 18." David se zastavil a chtěl vzít za kliku, pak se ale zastavil a otočil se na mě, "Asi bys tam měla jít jen ty."

Kývla jsem a vzala za kliku. Zavřela jsem za sebou a spatřila Austona napíchnutého na různé hadičky, které vedly k různým monitorům.  Srdce se mi málem zastavilo a do očí se mi draly slzy. Co jsem mu to způsobila?

Přiblížila jsem se k onomu lůžku a přisunula si k němu židli. Odkašlala jsem si a pokusila se něco říct, z úst mi ale nevyšla ani hláska. Austonovo tělo tam tak bezvládně leželo bez jakýchkoliv znaků života. Jediné, co mě jakž takž uklidňovalo byl zvuk přístrojů indikujíc, že Austonovo srdce stále bije. 

Vzala jsem jeho ruku do té své a lehce ho hladila. 

"Kdo ti tohle udělal?" 

Z oka se mi na hřbet jeho ruky ukápla slza a já si musela okolí očí utřít, aby z nich nevystříkl vodopád. 

"Austone já-" Stiskla jsem k sobě rty a zadívala se ven z okna. Nemohla jsem se mu po tom všem dívat do obličeje, "Já vím, že mě neslyšíš, ale já ti stejnak chci něco říct. Miluju tě. Nejvíc na celým světě. Ani si nedokážeš představit co pro mě znamenáš. Vždy jsi stál při mě a já sobecky nedokázala pochopit, co pro tebe znamená hokej. Nedokázala jsem si uvědomit, že jsi celý svůj život dal hokeji a já ti stála v cestě."

Utřela jsem si slzy a podívala se na něho. Samozřejmě, že pořád spal. Neslyšel mě. Něco ve mně mi ale říkalo, že takhle aspoň pomůžu sama sobě. Nebudu se cítit tak provinile. I když po pravdě řečeno nechápu, jak bych toho chtěla docílit. 

"Až se probudíš, tak chci abys věděl, že tu pro tebe vždycky budu. Jako přítelkyně, jako kamarádka, jako známá, jako kdokoliv, koho budeš chtít. Nikdy si tohle neodpustím. Chci abys věděl, že se polepším a že si nikdy neodpustím, že jsem ti takhle ublížila."

Stoupla jsem si a přešla k oknu, stále vzlykajíc. Rukama jsem si projela vlasy a spatřila pár, který se venku líbal pod stromem. Povzdychla jsem si, na obličeji se mi ale roztáhl úsměv. Co bych dala za to vrátit čas zpět do květnového mistrovství v Moskvě. 

"Probuď se prosím. Já tě miluji. Potřebuju abys to zvládl, ano? Až to zvládneš, tak ti slibuju, že spolu budem dělat všechno, cos vždycky chtěl stihnout a mně se do toho nechtělo. Poletíme kamkoliv, klidně i na ty Maledivy s tebou pojedu, nepůjdu do školy, vymluvím se z toho...Jen-" Znovu jsem popotáhla, "Jen se prosím probuď a buď tu se mnou. Nikdy si to neodpustím. Miluju tě, Austone Matthewsi, já-"

V tu chvíli začaly přes celou místnost řvát přístroje, na které byl Auston napojený a Terka vběhla za mnou.

"Děje se něco?" 

Na monitoru se z klikatých čár Austonova tepu stala jedna rovná čára a já nechápavě zalapala po dechu. Další věci si už moc nepamatuju, jelikož se mi před očima strhl už zmíněný vodopád, když mě Terka tahala pryč od Austona. Znovu pryč od něj.