Dream | World Cup of Hockey 2016 [CZ]

11 | Nové přátelství.

Lauřin úhled pohledu

Ráno jsem se probudila s migrénou. S rukou přiloženou na čele jsem shodila nohy dolů z postele a zhrozila se při pohledu na to, co mi leželo u pantoflí. Hned se mi vybavilo, jak jsem se uprostřed noci probudila a musela jsem tak akutně blinkat, že jsem to evidentně nestihla na záchod. Každopádně jsem probrečela celou noc nad tou prohrou, protože to bolelo hodně.

S šílenou bolestí hlavy a kruhama pod očima jsem z koupelny přinesla fůru náčiní, abych ten bordel u mé postele aspoň nějak uklidila. Když jsem s tím byla jakžtakž spokojená, rozhodla jsem se jít za Terkou. Nebyla nikde v obýváku ani v kuchyni, tak mi došlo, že byla taky u sebe. Zaklepala jsem na dveře a po tom co mi povolila vstoupit, pomalu jsem otevřela dveře.

"Ahoj." Pozdravila jsem tiše. Ona se jen smutně usmála a koukala se na mobil.
"Víš," Začala, "Strašně moc mi chybí Moskva. Všechno co jsme tam prožily. Bylo to takový neskutečný. Chtěla bych to prožít všechno úplně znovu. Tohle není ono-" Svalila se na posteli na záda a já si mezitím šla přisednout na okraj, "-Říkaly jsme si, jak si tuhle největší hokejovou událost užijeme nejvíc na světě, hlavně s Austonem a Davidem. Lauro, já chci domů."

To máš pravdu. Jo, mně se taky chce domů.

"To neříkej," Musím jí a sama sobě dodat sílu, "Ještě nic nekončí a my si to tady ještě užijeme. Vždyť odjíždíme až za týden asi."
"No jo, ale jak asi, když už jsme vylítli a příští zápas je úplně k hovnu, protože se hraje jen o čest a hraje se proti USA, což znamená, že taky prohrajeme. Častá událost z mistrovství, ne snad?" Utřela si nos a zabručela hodně nahlas. Já vlastně nemohla nic moc říkat, protože jsem se vším naprosto souhlasila. Nevěděla jsem, jak se tenhle zbývajicí týden zde zabavíme.

"Ona to byla vlastně tak velká čest zahrát si na tomhle turnaji jako samostatná země. Nikdo z nás si to neuvědomuje. Hlavně ti naši hokejisti si to vůbec neuvědomujou. Slováky hodili do týmu Evropy. Tam budeme za 4 roky i my. Je to hrozný." Přiznávala jsem se, "Oni nám dají tak zatraceně velkou šanci a my jí nedokážeme využít a nevážíme si jí. Za čtyři roky budeme my hrát místo Slováků nebo Němců v tom týmu Evropy a oni nás nahraděj takhle jako samostatná země."

Nezbývalo nám nic jinýho, než jen kroutit nevěřícně hlavou.

*****

"Nazdar." Pozdravila jsem Davida jako první. První co on udělal, bylo vrhnout se Terce kolem krku, která udělala to samé.
"No, co už," Řekla Terka, když se od Davida odtáhla pryč, "Je to za náma, není třeba o tom mluvit."
David posmutněle jen začal vysvětlovat jak se o tom cítí on a zbytek týmu. Já je poslouchala jen jedním uchem a sledovala jsem cestu před náma.

Znuděně jsem pozorovala lidi kolem mě a pak spatřila někoho, koho bych asi normálně nikde jinde nespatřila, kdybych neměla tak pekelně zatracený štěstí.
"Connore!" Zvolala jsem a viděla zmatené výrazy mých dvou českých kamarádů. Zkoušela jsem to ignorovat a šla naproti vstříc Connorovi. Vůbec jsem nevěděla jak ho mám pozdravit, tak jsem na něj jen nesměle mávla, i když jsme stáli rovnou proti sobě.

"Ahoj Lauro," Pozdravil mě vesele,
"Ty si mě pamatuješ?" Podivila jsem se a pozitivně mě to překvapilo,
"No jasně. Ta hezká a blonďatá češka od Austona. Jeho holka, se kterou jsem byl na večeři." Zasmál se Connor a já taky. Otočila jsem se, "Oba dva asi znáš..."
"No jasně, to je Terka, s ní jsme byli na večeři a jak by jeden nemohl znát tady Davida Pastrňáka," Zasmál sd Connor a všimnul si jak se drží společně za ruku, "Aha vy dva spolu, jako...?"

"Ano."  Odpověděli s Terkou najednou a mně rovnou bylo blbý, že tam musejí stát s náma.
"Hele Connore," Začala jsem, "Nehrajete náhodou večer v šest proti Rusku? Něco vím od Austona."
Connorovi se rozsvítily oči a přikývnul. Podíval se na hodinky a zjistil, že je nějak kolem poledního.
"Nechceš někam jít? Jako společně?" Namítnul,
"No hele, my už asi-" Ozvala se Terka a palcem nervózně ukázala za sebe, "-půjdeme, že jo Davide?"

Terka ho doslova odvlekla pryč, po tom co se oba s náma rozloučily a já se vydala s Connorem jinou stranou než oni dva.
"Takže jak dlouho spolu s Austonem jste?" Prolomil ticho Connor,
"Od květnového mistrovství světa, co nám dal vítězní nájezd ve čtvrtfinále." Zasmáli jsme se společně.
"A-ha." Rozdělil to slovo a smál se, "Auston mi toho o tobě docela dost řekl."
"Pff, no jen se pochlub co ti o mně řekl." Začala jsem,
"Třeba že máš ráda hodně ráda straciatellovou zmrzlinu, růže a Austonův šampon." Odpověděl mi a zněl opravdu vážně, zato já se podlomila v kolenou a začala se nesmírně silně smát, "Co je? On mi to tak doopravdy řekl."

"No dobře. Zato já si musela všecky informace o tobě vyzjistit sama." Dělala jsem uraženou,
"No tak do toho. Pochlub se." Connor se zasmála a já se ponořila do hloubi své mysli, ve snaze najít vzpomínky na to jak jsem trošičku zastalkovala Connora na sociálních sítích.
"Ajo vlastně, takže," Zamyslela jsem se, "Máš nějakou hnědovlasou holku s tunou make-upu na sobě, myslím že je to Evropanka. Pak máš rád palačinky s javorovým sirupem - jak originální - a taky máš rád těstoviny, jo, fotky těstovin maj na tvým instagramu docela velkej prostor."

Tentokrát to byl Connor kdo se na mě nevěřícně koukal a začal se smát. Naše povídání se protáhlo v to, že mě Connor pozval na oběd a pak jsme si to protáhli ještě tím, že jsme si prošli Toronto společně.

*****

Terky úhled pohledu

"Víš s kým jsem měla tu zasranou čest mluvit to ráno s Laurou ve Starbucksu?" Zeptala jsem se podrážděně a se slovníkem jako pravá češka Davida, který na mě jen zavrtěl hlavou, "Tenhle Honza se ukázal být Radkem Faksou. A já blbá s ním musela jít udělat rozhovor po tom, co jsme mu s Laurou vyklopily tunu úplnejch blbostí v tom Starbucksu."
Promnula jsem si oči a David se začal strašně moc smát. Já ho jen probodávala pohledem, protože mi nic nepřišlo legračního.
"Jo a ještě něco." Začala jsem trochu nesměleji, než před tím a on mě jen pobídnul kývnutím, ať pokračuju, "Na kohos to mával tehdy na tom zápase s Kanadou?"

David se kousnul do rtu a já se rozhořčeně nadechla. Když mi teď řekne, že nic neskrývá, budu tomu tak věřit.
"Jo tohle," Podrbal se na zátylku a já jen protočila panenky.
"Jo tohle." Napodobila jsem ho, "No pochlub se."
"To byla kámoška bráchy." Odpověděl a pokračoval v konzumování svého zmrzlinového poháru. Já mu ho odtrhla od sebe a on se na mě vyčítavě podíval se lžičkou v puse.
"Čo dějáš? Nevidiš že to jim?"  Zamumlal s pusou plnou zmrzliny a já si jen povzdychla.

"Jo tak kamarádka bráchy říkáš jo?" Optala jsem se znova a on na mě jen koukal s vytřeštěnými oči a se lžičkou zmrzliny v puse. Postupně tu zmrzlinu spolknul a vyndal tu lžičku z pusy.
"Jo, kamarádka bráchy. To víš, že brácha tady v Torontu chodí na vysokou, takže nechápu co je na tom divnýho."
"Já jen že by tvoje holka ráda věděla odkdy se s touhle tajemnou ženskou bavíš a proč máváš na ní přes celej stadion a svojí holce nezamáváš?" Vyjela jsem na něho a on se ohnal po poháru, který jsem pořád svírala v ruce. Vytřeštila jsem na něho oči a on se začal šibalsky usmívat od ucha k uchu.

"Ty žárlíš!"

To je toho, že ti to došlo až teď.

"Ne."
"Ale ano."
"Nežárlim, nepotřebuju se nějak ponižovat."
Konečně se mu podařilo vyrvat mi z ruky jeho pohár.  Ukazováčkem se dotknul mého nosu a vítězně se usmíval.
"Ale ano žárlíš."

————-

{ Trošku delší kapitola, snad nevadí, snažím se dostat se přes všecky ty napsaný co nejrychleji, ale teď jsem hodně změnila i ty části co mám napsaný už skoro dva roky, no tak aspoň se v těch vedrech nějak zabavim, žejo😂 }
(—03.08.2018)