Dream | World Cup of Hockey 2016 [CZ]

27 | Semifinále.

TERI

Lauru jsem přitáhla do hotelové haly rozbrečenou s řasenkou rozprostřenou po celém obličeji.

"Faksová!"

Ztuhla jsem a naštvaně protočila oči vsloup. Otočila jsem se a Laura si rychle otřela obličej.

"A Jordánovou tu máme taky jak tak koukám..." Kývla hlavou Darina.

"Dobrý večer." Pozdravila jsem a ona si nás prohlídla. 

"Zajímalo by mne, kam tak furt couráte a kde se po večerech touláte. Nevím, zda-li si vzpomínáte na den, kdy jsme vás povolali do Toronta, ale v pokynech stoprocentně nebylo řečeno, že "vaše děti se budou moct po Torontu toulat sami do dvou do rána"." Vyhrkla a já s ní v hlavě souhlasila. Na jejím místě bych se asi zachovala stejně, přeci jen nás má teď na měsíc na starost. 

"Jo no, ehm, my se omlouváme, ale došla nám voda, tak jsme si jí byly koupit vedle v sámošce." Usmála jsem se a Laura vedle mě jen ztěží přikyvovala. Pořád byla v šoku z Austonova nečekané operace poté co se mu málem zastavilo srdce.

Darina nadzvedla obočí a znovu mě přejela od hlavy až k patě. Pak mi došlo, proč to dělá. Žádnou vodu jsem nikde nedržela. Přistoupila ke mně a já se začala obávat. Spíše tedy o Lauru a jak okecáme to, že vypadá jako troska. 

"Tak jo. Tak se běžte hezky vyspinkat a doufám, že víte, co vás zítra ve 13:00 čeká." Usmála se a mně spadl kámen ze srdce. Už jsme byly na odchodu, když v tom jsem znovu zaslechla své jméno,

"Příště až mi budeš Terezko lhát, tak si prosímtě vezmi aspoň nějakou igelitku, aby to vypadalo, jakože nějakou vodu fakt neseš." 

Stála jsem tam jako opařená a kdyby to bylo za jiných okolností, tak bych Darinu dokonce i pochválila, a proto jsem tam jen stála a nevěděla, jak to dál okecat.

"No utíkejte, dobrou." Rozesmátá Darina se dala na odchod směrem k restauraci a já musela znovu protočit oči vsloup - noční čajové dýchánky našich zpravodajů jak tak koukám. 

* * *

"Ahoj. Je ti líp?" Zívla jsem a optala se Laury, která už seděla u stolu nad miskou müsli. Její výraz ale mluvil za vše. Znovu nad vším přemýšlela. Až moc. Povzdechla jsem si a postavila vodu na čaj a poté se vydala směrem k ní. 

"To bude všechno zase dobrý." Pohladila jsem jí po zádech, zatímco si ona znovu kousala nehty. Zlozvyky jako tyhle jsem nikdy nechápala, "Podívej se na mě s Davidem. Všechno jsme si vyříkali a je to ještě lepší než dřív."

"No jo, jenže David nebyl v ohrožení života."

Aha. Takže v tom je ten problém. Obešla jsem jí a vyšvihla se na stůl, abych se Lauře mohla podívat do očí. 

"A tys včera neslyšela doktora? Je znovu ve stabilizovaném stavu." 

"Jenže on v něm byl i předtím, než se mu málem zastavilo srdce, proč to nikdo sakra nechápe?" 

Odkašlala jsem si a seskočila znovu dolů, abych si mohla jít zalít čaj, "Hele Lauro, já bych to tak nehrotila. Chápu jak se cítíš, ale přijde mi to přehnaný, ta tvoje reakce. Místo toho, aby ses modlila za to, že co ti řekl doktor se fakt stane, tak ty tady naříkáš a přivoláváš všechno špatný. Uklidni se už fakt." 

Šla jsem si pro čaj a slyšela jen hrobové ticho, ve kterém si Laura nejspíš uspořádávala myšlenky.  

"Jo a mimochodem-" Ozvala jsem se ještě ve stejném přešlém tonu hlasu, "Buď do 11:45ti připravená. Ve dvanáct nás dole na recepci čeká Darina společně se všema dalšíma, tak se prosímtě dej nějak do kupy, ať se na tebe nemusí čekat, jo? Dík."

* * *

"Jordánová Laura?" Laura vedle mě zvedla ruku a já jen zkřížila ruce na prsou a naštvaně se na ní podívala. 

"Jak dlouho na mě ještě budeš uražená?" Dloubla do mě a já se ušklíbla.

"Do tý doby než se hodíš trošku do klidu." 

"Jdem přece na semifinále. Jsem hozená do klidu." Zasmála se a já jí úsměv opětovala. 

"Tákže - poslouchejte všichni, ticho prosím." Zatleskala Darina a já se znovu otočila dopředu, abych jí věnovala svou pozornost, "Jdeme teď na semifinále týmu Evropy proti Švédsku pokud by teda někdo nevěděl, i když o tom silně pochybuji-" zasmáli jsme se, "-rozhovory má tedy dnes na starost Natálie Michálková a Karel Červenka jak tady teda čtu-víte o tom snad, ne?" 

Dotyční přikývli.

"Pro ostatní mám dvě možné práce. Lístky máme samozřejmě do sektoru, kde sedí i naši hokejisti. A proto se ptám zda by zde někdo nechtěl udělat extra rozhovor na náš web s Davidem Pastrňákem, kapitánem Tomášem Plekancem a dalším útočníkem Radkem Faksou. Potřebuju tři různé osoby." 

Všichni se přihlásili a já se tedy také nějak shovívavě přihlásila. Rozhovor s Davidem jsem měla i tak v kapse už předem.

"Okej, píšu tedy - rozhovor Plekanec Laura Jordánová, rozhovor Pastrňák Nicola Černá no a s Faksou si hezky popovídá tady naše vlastní Faksová." Darina se na mě zakaboněla a mně zmizel úsměv z obličeje. S Radkem jsem se neviděla od té noci, kdy u nás přespal. David se s ním myslím také neviděl.  

"Hele Teri, ty ses s Radkem ještě neviděla od tý doby, co ses vrátila k Davidovi, viď?" Zeptala se mě Laura, když jsme odcházeli z hotelu a já jen přikývla,

"Hm neviděla no. Ani nevím, jestli to ví nebo ne." 

Laura se ušklíbla, "David má instagram a Radek ho tam sleduje, takže asi určitě. Jen se k tomu teda pochopitelně nechce vyjádřit no, což chápu." 

Povzdychla jsem si, "Pft, uvidíme no, nejsem z toho dvakrát šťastná." 

* * *

Po druhé třetině přišel čas na naše rozhovory a já spatřila naše tři hokejisty, jak se k nám přibližují. Jako první šel Pleky - pozdravili jsme se úsměvem. Naposledy jsme se bavili buď v hospodě na začátku šampionátu či při nějakých rozhovorech po zápasech. I tak mi ale vždy přišel jako velmi milý hráč. Za ním šel David, který se uculoval na Lauru, o které už asi věděl, že s ním má dělat rozhovor. Jako poslední šel Radek. 

"Ahoj." Pozdravila jsem ho.

"Dobrý den, pardon nemám moc času, tak jestli byste s tím mohla trošku pohnout." Odsekl mi a já se ohlédla, zda není nikdo poblíž.

"Radku poslouchej, já vím-"

"Nemusíš mi nic vysvětlovat, je mi to dost jasný, vyklop ty otázky, ať se těmhle situacím můžem příště vyhnout." 

Odkašlala jsem si a ztlumila tón hlasu, "Jen jsem ti chtěla říct, že mě to mrzí. Davida jsem milovala odjakživa a vždycky budu-"

"Hele, já tě měl fakt rád. Fakt jako hodně jsem chtěl, aby z tohohle něco bylo, nic z toho ale nebylo. A to víš, že mě to zranilo. Tak mě radši nech bejt, chápeš? Nechci s tebou mít nic společnýho. A s Pastrňákem taky ne. Ty otázky a dělej."