Dream | World Cup of Hockey 2016 [CZ]

24 | Marc's Bar.

AUSTON

Byl jsem rozčílený až po uši. Miloval jsem jí a věděl jsem, že to ze mě za několik dnů jen tak nevyprchá. Laura byla moje první dlouhodobá láska a já věřil, že jsme k sobě patřili. Vždy jsem doufal, že v to věří také. Ona mi ale místo toho navrhla vzájemnou pauzu. A já blbec s tím souhlasil. Neměl jsem ale na výběr. Hokej je hra, je to sice ale i moje práce a když mi šéf něco nařídí, musí se poslouchat. Vydělávám slušné peníze a nechci o ně přijít. Dále bych taky nechtěl přijít o výhru titulu na světovém poháru.

Zapadl jsem do prvního možného baru po cestě a shodou okolností to byl jeden z mých oblíbenějších. Toronto jsem si oblíbil a teď už to tu znám tak jako svoje boty.
"Zdarec Austone!" Zvolal na mě zpoza barového pultu majitel skromnějšího podniku Marc. Mávnul jsem na něho a sundal si mezitím kabát a modrobílý kulich Leafs, které jsem poté pověsil na poutko u dveří. Přistoupil jsem k baru a objednal si u Marca dlouhodobou klasiku: pravou irskou whisky.

"Helemese, Auston!" Otočil jsem hlavu směrem ke kulečníku, okolo kterého stáli tři další stálí navštěvovatelé Marcova baru, se kterými jsem si párkrát zahrál kulečník. Že bychom ale byli kamarádi by se asi říct nedalo. Spíše naopak - párkrát jsme hráli i o peníze a (nechci se nějak vytahovat) vždy jsem ale vyhrál. Lehce jsem na ně mávl rukou, neměl jsem zrovna náladu na jejich kecy typu "No a co NHL? Na ní už ses vykašlal?". Nejvyšší z nich, Stanley, přišel za mnou a přitáhl si ke mně barovou stoličku. Nastavil ruku a já si s ním plácnul na přivítanou. Kývl na Marca na znamení, že si objedná stejnou whisky jako já a já si mezitím krátil čas klepáním nehtů o skleničku od alkoholu, která přistála předemnou.

"Dík. Zaplatím i za něho." Stanley si odkašlal a vytáhl z kapsy deset dolarů. "Jak se vede?"
Zvedl jsem skleničku a připil si s ním na zdraví, až pak jsem se ozval, "Nic moc."
"Hm, nevypadáš nejlíp." Zkoumal mě a mně to začínalo být nepříjemné, "Tak si pojď zahrát kulečník. Paul a Todd si s tebou rádi popovídají. Dlouho jsi tady nebyl."
"Já vím." Odsekl jsem, "Nemám zájem, dík."
Stanley si odplivnul, zvedl se a poplácal mě po zádech, "Tohohle budeš litovat, Matthewsi."

Vytáhl jsem z kapsi cigaretu a zapálil si ji uvnitř baru.
"Co ti chtěl?" Optal se mě starostlivě Marc, který se vrátil z obsluhování u gaučů vzadu v baru, kde se mimochodem i tančilo. Byl to jeden z méně známých, ale stejně kvalitních barů v Torontu.
"Jen provokoval. Asi se pořád nesmířil s tím, jak jsem tu minule vyhrál tu kupu peněz."  Z úst mi vyšel kouř a ze strany jsem cítil Stanleyův probodávající pohled plný nenávisti. Bylo mi jasné, že se o svoji nenávisti vůči mně podělil i s Paulem a Toddem. Cítil jsem ve vzduchu touhu po pomstě a to mě nějak neuklidňovalo. Klid před bouří. 

 Několik minut jsem tam mlčky seděl a bar se mezitím zaplnil. Típnul jsem cigaretu a vytáhnul si z kartónu další, když v tom jsem ucítil pach povědomého parfému. Zvedl jsem hlavu, Lauru jsem tam ale bohužel nenašel. 

"Můžu si přisednout?" Optala se mě. Byla to blondýna, v mém věku s červenými minišaty s výstřihem, kterému se mé oči nemohly vyhnout. Usmál jsem se na ní a rukou ukázal na prázdnotu okolo mě na znamení, že proti její otázce nic nemám. "Taky se tady léčíš alkoholem a cigaretami?"

Sarkasticky jsem se zasmál, "Jak vidíš, tak ano. Co ty?"

"Nemám zrovna nejlepší den." Pokrčila rameny a vytáhla si z mého kartonu cigaretu. Dala si jí do pusy a přiblížila se ke mně. Já nadzvedl jedno obočí a ona se mi zvídavě dívala do očí, do té doby, než mi došlo, že po mně chce cigaretu zapálit. Znovu jsem se zasmál a vyhověl jí.

"Dík." Dívka si přehodila dlouhé lokny na záda a já se na ně nemohl vynadívat. Připomínaly mi Lauru. Ona mi jí dokonce i vzhledově dost připomínala a to mě na tom štvalo nejvíc. Samozřejmě, že mě tedy přitahovala. A když může Lauru mít něco s Connorem, proč bych si také nemohl užít já?

"Jessica." Natáhla ke mně ruku a já jí potřásl,

"Auston." Kývnul jsem hlavou, "Ty jsi odsud?"

Za barem se znovu objevil Marc, kterého jsem přes hlasitou hudbu a hluk nových hostů sotva slyšel. Jessica si u něho objednala to stejné, co jsem měl já, a proto jsem zvedl peněženku na znamení, že za ní zaplatím. Jessica se naschvál nadzvedla ze židle, abych si jí mohl znovu prohlédnout. Moc dobře věděla, co dělá. 

"To je od tebe milé. Někdy bych ti to snad měla oplatit." Kousla se do spodního rtu a já se musel silně ovládat. Zpoza skupinky tanečníků jsem uslyšel radostné pokřiky a Jessica se podívala stejným směrem, "Tam je kulečník, ne? A nebo i šipky?" 

"Jo asi jo." Pokrčil jsem rameny a ona se na mě podívala s úsměvem na obličeji,

"Pojď se tam se mnou podívat, prosím!" Vyjekla a já se zamračil. Ke Stanleymu a jeho partičce se mi moc nechtělo, nechtěl jsem ale o Jessicu a možnosti s ní přijít. Koneckonců jsem si přeci zasloužil se nějakým způsobem odreagovat. V tu chvíli mi bylo jedno jakým způsobem by to bylo. 

Vzal jsem Jessicu za ruku a odtáhl jí s whiskey v ruce dozadu. Tam se předemnou objevil Todd a velká skupinka lidí, kteří fandili zřejmě Stanleymu, který měl u kulečníku právě rozehranou hru. Toddovi se rozsvítily oči a plácl si se mnou, "Nazdar Austone! Co ty tady?"

"Řekl jsem si, že se ukážu." Toddovi oči sjely k Jessice a nadzvednuté obočí m naznačovalo otázku typu co je to zač, "Tohle je Jessica. Potkaly jsme se před několika minutami támhle u baru."

Todd zahvízdal zatímco já mohl jen protočit oči v sloup. 

"Dělej pojď si zahrát. Stanley se na to těší celej večer." Kývnul směrem k němu hlavou a mně se sevřel žaludek. Tihle lidé nedokázali lehce zkousnout porážku a mně se nějak extra moc hrát o peníze v tu chvíli nechtělo. Jessica mi ale pevně zmáčkla ruku a já byl hned znovu jak omámený,

"Prosím! Vždyť jsi říkal, že to umíš, ne?" Optala se mne a já se na ní sarkasticky ušklíbl, abych udělal dobrý dojem. Ještě předtím, než jsem přistoupil ke Stanleymu a jeho dvěma vlezlým kamarádům, stihl jsem na Jessicu mrknout. 

"Chtěls hrát, Stanley? " Položil jsem řečnickou otázku a upravil si své tágo, "Máš to mít."

Stanley na mě chvíli zíral, poté jsem si ale všiml jiskry v jeho očích, která znovu zapálila pomstu, po které toužil. Cítil jsem ale ve vzduchu i něco jiného. Nedokázal jsem ale přijít na to, ka bych to zařadil. 

Skleničku s whisky jsem odložil na stůl za sebou a zapálil si další cigaretu, kterou jsem nechal volně ležet v puse, když jsem odstartoval hru. Přišlo mi, jakoby se celý bar shromáždil okolo mé bitvy se Stanleym a chvilkami tam i panovalo hrobové ticho. Párkrát jsem se otočil, abych se napil ze sklenky whiskey, kterou mi vždy podala Jessica, kterou jsem pověřil hlídáním mého nápoje. První utkání jsem proti Stanleymu za bouřlivého potlesku sledujících vyhrál já a jako odměnu jsem se otočil směrem k Jessice, kde jsem se dočkal dlouho očekávané pusy. 

To mi dodalo kuráž, a proto jsem také dovolil méně pěkným věcem vůči Stanleymu dostat ze ven z mých úst. V tu chvíli už se mi dělávalo znatelně zle - obtížněji se mi dýchalo a začalo se mi chvilkami dělat černo před očima. Měl jsem v sobě asi pátou whiskey, vykouřenou přibližně šestou cigaretu a od Jessicy už moje tělo požadovalo mnohem odvážnější věci než pouhé polibky za pochvalu po výhře nad Stanleym.

Podařilo se mi znovu vyhrát a bar mi znovu tleskal ve stoje, "Tak co? Už toho lituješ?" Zařval jsem na Stanleyho, který se otočil a já z něho cítil stoupající napětí do té doby než přeteklo. Vyběhl směrem ke mně a skočil po mně. Já samozřejmě spadl dozadu, což se podařilo shodit sklenku s whisky přímo na mou hlavu, zanechávajíc za sebou ránu. 

"Co si to dovoluješ?" Stanley na mě řval a mě se pomalu vytrácela ostrost z očí. Napřáhl ruku a jednu mi vlepil. Já ale ani neměl sílu na to se bránit zpět, "Ani bránit se neumí?"

"Zklapni, Stanley!" Podařilo se mi zvýšit hlas ještě předtím, než se na mě naposledy ušklíbl a zařval,

"TEĎ!"