Dream | World Cup of Hockey 2016 [CZ]

4 | Příjezd do kolébky hokeje.

Terky úhled pohledu

Podívala jsem se na hodinky. 13:40. Měla jsem furt český čas na hodinkách a také jsem ho tam hodlala mít do té doby, než jsem se pořádně probudila z polospánku. Seděla jsem vedle Laury v 25.řadě a někdě všude okolo nás seděli lidi z naší skupiny.

Každy měl před sebou monitor, který ukazoval kde přesně jsme. Podívala jsem se tedy na něj.

Estimated time to arrival: 3 hours

Neměla jsem co dělat v těch posledních tří hodinách. Vytáhla jsem si tedy z kabelky knihu a ke svému překvapení jsem jí začala číst. Klid jsem očividně měla, protože se mi podařilo na nějakou dobu usnout s knihou v ruce. Po nějaké chvilce se mnou zatřásla ze strany Laura.
"Co je?" Zeptala jsem se ospale a otráveně.
"Za chvíli tam jsme!" Vyhrkla Laura a já se jen podívala na monitor, který byl přede mnou.

Estimated time to arrival: 1 hour

Hodinky mi říkaly, že bychom měli přistát okolo 16:40. Teď bylo 15:34. Ten let byl nepříjemně dlouhý, ale připomínka, že tam letím za nejlepším klukem na světe a za nejlepším sportem na světě mě vždy uklidnila a natěšila. Laura vedle mě se jen koukala do prázdna s úsměvem od ucha k uchu. Zamávala jsem jí rukou před obličejem a rozesmála jí.

"Ale ale, Jordánová, ty se nám nějak těšíš!"
"No a ty snad ne? Uvidíme ten největší hokejový turnaj, budou tam jen ti nejlepší hráči z každý země, bude to prostě úplně nejlepší!" Začala mi to vše popisovat Laura a já se jen zasmála.
"Jó tak to zase jo, ale nebude tam Pan Vůjtek," Klesla jsem hlasem, protože pan Vladimír Vůjtek mi hrozně sedl. Byl to rázný trenér, který na ně v pořádku vždy v kabině zařval pokud prohrávali a oni se (jak řekl Roman Červenka) dobře nasrali.

"Ale no tak," Mávla rukou Laura a pokusila se rozveselit situaci, "Bude tam Jandač. Toho taky přece známe."
"Ale není to Vůjtek," Povzdechla jsem si a chtěla, aby to Laura uznala. Ta jen pokrčila rameny a zase zavřela oči. V tu chvíli k naší řadě přišla Darina.

"Holky, za necelou hodinku tam jsme a já vám jen chci říct, že dnes večer je exkluzivní večeře s Pepou Jandačem a přijde tam i Plekanec, náš kapitán."
S Laurou jsem musela zatřást, aby si Dariny všimla. Vnitřně jsme se obě dvě s Laurou zasmály tomu, že Darina nám vysvětlila kdo Plekanec je. Samozřejmě, že jsme věděly kdo to je. Plekance zná snad každý. Na Darinu jsme se jen usmály. Těšila jsem se. Večeře s trenérem a kapitánem nároďáku.

*****

Probudilo mě nějaký pípnutí. Až pak jsem zjistila, že to bylo pípnutí na zapnutí pásu.
"Ladies and gentlemen, please fasten your seatbelts, because we are about to land in 30 minutes."
Mně to nikdo nemusel připomínat, protože já vždy byla připravená. S Laurou jsme si chvíli povídaly co bychom chtěly dělat a kam bysme chtěly v Torontu jít. Dlouho jsme taky nevydržely nemluvit o Davidovi a Austonovi, tak jsme znovu začaly. Najednou se ozvalo opakované pípání.

"Ladies and gentlemen, we are really sorry, but we are going to have to land a little bit later, maybe around 30 minutes later, due to icing on our runway and birds around the Toronto airport. Thank you for your understanding and please accept our apologies."

Otočila jsem se dozadu na Darinu.
"V kolik máme tu večeři?" Zeptala jsem se.
"V 17:30 Torontského času, což znamená 01:30 českýho jestli máš nastavenej furt českej čas," Poučovala mě Darina a já se s Laurou začala strašně chechtat, protože nás poučovala, jako kdybychom byli její děti. Darina mi ale nevadila, byla náhodou docela i v pohodě, i když mi víc sedla Ester.

*****

Po asi hodině a půl, jsme konečně v 17:15 českého času, 09:15 Torontského času, přistáli v Torontu. Ta změna času byla hrozná. Strašný šok.

V pořádku jsme dojeli minibusem na hotel, kde jsme chytli Wifi a dali rodině vědět, že jsme v pořádku na místě. Darina nám nařídila, ať si vybereme pokoj s jedním člověkem, takže já si samozřejmě vybrala pokoj s Laurou a vybraly jsme si tedy pokoj s číslem 348.

A protože jsme tam byly za Českou Televizi, všichni z naší skupiny dostali apartmán po dvou. Prostorný apartmán, jedna chodba, dva pokoje, jeden pro mě a druhý pro Lauru. Každý pokoj měl jednu koupelna, takže vlastně v celém apartmánu byly dvě velice prostorné koupelny a jeden záchod, který byl připojen k chodbě. Koupelna byla vybavená snad tím největším sprchovým koutem na světě, spolu s vanou vzadu.

Pak tam bylo taky něco jako obývací pokoj, ve kterém byla jedna obří televize, jeden gauč a konferenční stolek. V obýváku byli velká, prosklená okna s výhledem na celé Toronto z docela vysoké výšky. Ten výhled bych mohla vídat každý den. Zajímalo mě, zda všichni naši spolucestujcí mají stejně velký a krásný apartmán jako Laura a já.

V našich pokojích jsme každá měli jednu obří dvojpostel, dvě skříně na oblečení a stůl s židlí a minibarem, který jsme měli jako kompliment zadarmo.

Hned jak jsme se tam dostaly nám to přišlo úplně surreální, že vlastně v tomhle teď budeme dva týdny bydlet. Bylo to jakoby nás oči ještě spánkem klamaly.

"Co budeš dělat?" Zívala na mě Laura z gauče. Ta už byla v pyžamu, ležela a chystala se jít na těch několik hodin jít spát.
"Nevím, co ty?" Zeptala jsem se a hned se cítila jako ten největší blb na světě, protože z jejího oblečení bylo hned poznat co bude dělat.
"Spát." Laura mi zamávala na dobrou noc/dobré ráno a já si šla dát příjemnou, studenou sprchu ve sprchovém koutu, který patřil k mému pokoji.

No co, musela jsem to otestovat ne?