Dream | World Cup of Hockey 2016 [CZ]

28 | Connor a jeho city.

LAURA

Spatřila jsem Terčino protočení očí a musela se zasmát.

"Takže Radek to asi moc dobře nevzal?" Optala jsem se a ona mě jen sarkasticky napodobila,

"Tak jak vidíš asi, samozřejmě že ne. Mně to ale může být jedno. Udělala jsem, co jsem mohla. Omluvila jsem se a on dělal uraženýho, tak co já s tím."

Pohladila jsem jí po zádech a povzdychla si, "No jo, vždyť já vím. Může ti to být jedno. Máš Davida a to co se stalo se stalo. Už to nechme být."

Terka se na mě podívala a mně bylo hned jasné, co se mi pokouší říct.

"Promysli si to, předtím, než uděláš nějakou kravinu, ale prosím." Poplácala mě po rameni a odešla zpět směrem k našemu sektoru.

Věděla jsem přesně, co jsem musela udělat. Čas v Torontu se krátil a já nechtěla odletět s jakýmikoliv výčitky svědomí. Proto jsem vytáhla z kapsy mobil a i když nervózně tak i odhodlaně vytočila Connorovo číslo. Několikrát se ozval vytáčecí tón hovoru, poté se ale ozval kanadský přízvuk a mě se rozklepalo celé tělo.

"Connore? Ahoj. To jsem já, Laura."

"Já vím." Odpověděl podivně divným tónem. Já se mezitím proklínala v hlavě, jelikož mi to samozřejmě mohlo dojít, že nežijeme v devadesátkách a příjemce samozřejmě ví, kdo volá. Lauro ty jseš chvilkama tak mimo, ach jo.

"Já jen, jestli bys nechtěl zajít na kafe."

"Teď?"

Z arény za sebou jsem uslyšela radostný výkřik, který otřásal celou arénou a necelých pět sekund jsem to uslyšela i z mobilu, který jsem držela u ucha. Zakabonila jsem se a v tu chvíli mi to došlo. Co jiného by asi dělal, když jeho tým vypadl. Jasně.

"Ty seš tu taky?" Zeptala jsem se a on si odkašlal a zasmál se,

"Samozřejmě. Sektor 210 jako vždy. Pojď sem a můžem si kafe dát tu."

Promýšlela jsem to a evidentně zapomněla, že mám Connora pořád na lince, jelikož mi mladík znovu zakašlal do telefonu a naléhavě se optal, zda jeho nabídka platí. Zapanikařila jsem a před tím, než jsem si to uvědomila ze mě padaly nesmyslné části neúplných vět, "Jasně, jo jasný, jo, já-hned jsem tam, jasný, tak pa, za chvilku." Ukončila jsem hovor a znovu se proklínala. Tentokrát ale nahlas, až jsem upozornila i ochranku u vstupu do haly z chodby do šaten, kde se také natáčely rozhovory. Nesměle jsem se usmála a radši si hleděla svého: Směr sektor 210.

Když jsem se konečně dobatolila ke Connrově sektoru, můj tlak už v tu chvíli určitě nebyl pořádku, jelikož se mi třáslo celé tělo a mé nohy snad nikdy předtím v životě neabsolvovaly pomalejší vycházku. U stánku se na mě usmíval kanadský útočník a já jen stydlivě mávla rukou na znamení, že jsem si ho všimla. Už nebylo cesty zpět. Přistoupili jsme k sobě a nevěděli jakým způsobem se pozdravit. Nakonec to skončilo jen opakovaným nesmělým mávnutím.

"Tady máš tu kávu." Podal mi kelímek Connor a já zbystřila,

"Tos nemusel, já to nemyslela zas až tak vážně." Zasmála jsem se, ale zpozorovala jeho pomatený výraz, a tak rychle dodala, "S tou kávou teda myslim."

Super, Horší už to snad být nemohlo.

"Víš já-"

"Lauro-"

Zasmáli jsme se. Tohle byla scéna jak dělaná do zfilmované komedie.

"Jen jsem ti přišla říct, že ti z celého srdce děkuju, žes informoval Davida o Austonově zdravotním stavu." Napila jsem se a pokračovala dál, "Dále bych ti také sdělila, že Austona stále silně miluju. A nikdy nepřestanu..."

Connor jen přikývl a z očí jsem mu dokázala vyčíst, že podobnou větu ode mne nejspíš čekal.

"...Auston byl a je moje první láska, v Moskvě jsem se do něho bláznivě zamilovala, jako do nikoho nikdy dřív, jo všechno tohle je pravda, ale co ti chci říct, je že nejen že je to má první láska...Auston je totiž i moje životní láska a nic tohle nedokáže nikdy změnit."
Bylo toho tolik, co jsem mu chtěla říct, nevěděla jsem ale, zda nechce i on prostor k tomu něco dodat, a proto jsem se na chvíli umlčela. Connor ale zůstaval oněměn, tak jsem dále pokračovala sama.

"To, co bylo mezi námi dvěma bylo moc krásný. Jsi hrozně fajn člověk a nikdy bych nevyměnila nic za to, že jsem tě před dvěma týdny poznala - to určitě ne, tak to nemyslím. Já spíš mluvím o tom úletu...Nevím, jaks to měl ty, ale já k tobě cítila něco víc. Nikdy jsem ale nepřestala milovat Austona. Proto jsem nebyla schopna ti nic říct o svých citech a tak dále, jelikož jsem stále milovala někoho jiného a nechtěla jsem tě zranit. Doufám, že to aspoň nějak chápeš."

Connor chvíli mlčel - nejspíš vstřebával, co jsem mu právě řekla. Po dlouhém mlčení se odvážil ke slovu, "Lauro, já tě měl fakt hodně rád. Cítil jsem toho k tobě fakt hodně moc a bylo to hodně silný, až to bolelo. A víš proč? Protože jsem to podvědomě tušil, že se ještě upínáš na Austona a na to, že se změní zpět k tomu Austonu, kterého jsi znala z Moskvy. Nedokázala jsi se posunout dál a já si to nechtěl připustit. To, co mi tu teď říkáš mi jen potvrzuji mé myšlenky, nad kterými jsem nechtěl vážně dumat." Opřel si ruce o má ramena a usmál se na mě, až mi to připadalo, jakoby se mi usmíval do duše. Způsob, kterým se usmívá někdo, kdo o vás hodně stojí a záleží mu na vás.

"Lauro, mám tě hodně rád a vždy budu. To víš, že mě to teď bolí, ale to, co se teď přihodilo Austonovi mi připomnělo, že v něm nemám jen nejlepšího přítele, ale i bratra, kterého jsem nikdy neměl. A to, že jsem o něho málem přišel z ničeho nic mi málem zničilo celý svět. Kdyby nebylo Austona, nikdy bych nepoznal tak super lidi jako Terku, Davida, Radka a samozřejmě tebe. Hodně mi na tobě záleží, ale na Austonovi taky. A budu respektovat cokoliv, co budete oba chtít. A v tuhle chvíli to je, abyste byli znovu spolu. Tak jako dřív."

Slzy se mi draly do očí a Connor si toho všimnul, a proto mě jen pevně objal.

"Auston bude v porádku. A věř mi, že bez tebe žít nechce a nikdy by nechtěl, to ti můžu potvrdit."