Dream | World Cup of Hockey 2016 [CZ]

14 | Ignor a pomoc od kluků.

Terky úhled pohledu

Probudila jsem se hodně pozdě ráno s krabicí kapesníků vedle sebe. Řekla jsem si, že takhle to dál nepůjde a že nenechám sebe abych byla v takovýmhle stavu. Šla jsem si umýt vlasy, jelikož ten den večer hrál tým Evropy proti Kanadě a já měla narozdíl od Laury rozhovor.

Když jsem si foukala hlavu, došly ke mně všecky vzpomínky ze včerejška.

David a ta pusa s tou holkou.
Mé první omdlení.
Radkova 'záchrana'.
Austonovo a Connorovo chlácholení, že všecko bude v pořádku.

Za všechny ty jejich řečičky jsem byla nesmírně šťastná a bylo krásný že mi chtěli pomáhat, ale mně bylo jasný, že aspoň na nějakou dobu, zda se věci nevyjasní všecko dobrý jen tak z ničeho nic nebude.
Někdo mi zaklepal na dveře koupelny a vstoupila Laura, už oblečená a dokonce i namalovaná.
"Ahoj." Pozdravila s úsměvem a já vypla fén.
"Ahoj." Špitla jsem nazpátek, "Děkuju za všechno včera. Jako za úplně všechno."
Laura se usmála a pak se kousla do rtu, "Třeba to jak jsem jak úplnej blb Darině povídala o našem seriálu a jak ti tam zemřela oblíbená postava?"
Já se na ní ušklíbla, "Margaery."
"No jasně, Hra o Trůny, jak jinak." Zakoulela očima a hned jí bylo jasný, že je mi už o trošku líp.

"Řekla jsem si, že si náladu nenechám takhle jen tak kazit." Zasvětila jsem jí a ona jen kývala.
"Od tří hrajou mladí Američané proti Švédům. Nešla bys? I když nám Darina s Ester řekly, že když nemáme rozhovory s touhle skupinou tak nemusíme." Zvedla mobil a já i z dálky rozpoznala naší skupinovou konverzaci se všemi účastníky tohohle zájezdu spolu s Darinou a Ester na messengeru. Usmála jsem se.
"Proč ne. Myslím, že dlužím Austonovi a Connorovi poděkování za to jejich blábolení včera večer," Začala jsem se smát, "Rozesmáli mě a myslím, že jen prostý dík přes mobil nestačí."
Laura se začala smát se mnou a přistoupila ke mně blíž.
"Pojď sem." Hodila mi ruce kolem krku a já jí objala na zpátek.

*****

Myslím že číslo zameškaných hovorů od Davida by se ani nedalo spočítat na obou rukách. Při prvních třech jsem ale doopravdy měla přepnutý mobil na režim letadla, aby mě nerušil, no a ty další jsou pak prostě už fuk. 

Hned po první třetině prvního zápasu toho dne bylo skóre 3-2 pro Američany a bylo jasný, že tohle utkání se bez dramatu jen tak neobejde.

Zápas se nakonec protáhnul až do penaltového rozstřelu, kde rozhodli mladí Američané a já s Laurou jsme se mohly radovat, protože jsme jim to z určitých důvodů přály a hlavně taky nehráli s náma ve skupině, tak to bylo jakžtakž jedno. 

Měli jsme do 20:00 čas, než začne zápas týmu Evropy proti Kanadě. Všem nám už bylo jasný, že tenhle zápas bude jen o to, kdo urve první místov naší skupině. Bylo jasný, že náš tým na tomhle šampionátu domů s úspěchem nepřijede.

Vylezly jsme s Laurou z arény a šly k zadním vchodům počkat na Connora a Austona. Oba dva vyšli jako poslední a mně nebylo jasné zda to tak bylo pořád a nebo jen nechtěli, aby nás někdo společně viděl. Každopádně lidi už se stejně scházeli na druhý zápas dne, tak tam zas až tak prázdno nebylo.
Laura se vrhla Austonovi kolem krku a já se jen nervózně usmála na Connora. Kývli jsme na sebe hlavou a já na něho potichu zamumlala pozdrav. Znaly jsme se jen krátce, pochopitelně jsem ho znala míň než Laura.