Terky úhled pohledu
Odpočítávaly jsme dny do 16.září. Ten den to mělo vše začít. Měla začít naše dovolená v ráji s těma nejlepšíma lidma na světě. Ani nevím jak, ale domluvily jsme se s Laurou, že u nás do pátku bude, protože v pátek nám to už v 06:30 letělo.
Ve středu odpoledne, jsme s Laurou šly do fanshopu hokeje koupit nový barvy na obličej, protože všechny už jsme obě dvě vypatlaly. Už jsme se obě viděly jak tam stojíme s vlajkama na tvářích a jednou vlajkou dohromady, kterou se navzájem objímáme.
"Těšíš se?" Zeptala jsem se jí, když jsme nasedly do autobusu, který směřoval ke mně domů.
"Že váháš!" Vyhrkla plná energie Laura a já se jen lehce usmála.
"Víš co mě trochu znepokojuje?" Zeptala jsem se s očima upřenýma k oknu a ke krajině, kterou jsme právě míjeli. Laura nastražila ušy a zvedla obě obočí se zájmem, "David je teď v Bostonu sám. Myslíš že si nikoho nenašel? Jako třeba jen na pro zábavu třeba, jako, chápeš..."
Laura se začala smát a já jen vykulila oči a zamumlala na ni "Co?""Ne, to by ti neudělal. To ten můj blbec je Američan. Mladej Američan, po kterým slintaj všecky holky. To spíš Auston je ten, kterej rád objevuje svět a - ehm - ženy. Stejně nevěřím tomu, že by to udělali." Laura se rozpovídala a vzápětí jí něco napadlo, "Hej a víš co? Proč bychom jim měli říkat, že tam jedeme?"
Zamyslela jsem se a promnula si oči. Její slova mi zůstaly viset v hlavě a tak mi nezůstalo nic jinýho, než souhlasit s mojí nejlepší kamarádkou.*****
Lauřin úhled pohledu
Po rušné, ale zábavné přespávačce u Terky jsme se společně probudili asi okolo 06:30. Zmátl nás čas.
"To už je Pátek?"
"Ježiš dneska letíme!"
"No to snad ne tohleto-"Jo. Přesně takhle vypadalo naše čtvrteční ráno. To, že neletíme ten den jsme zjistili až po půl hodině hektického pobíhání sem a tam. Večer před tím jsme usnuly u té komedie co jsme si pustily a rodiče jsme večer ani nezastihli a ráno je Terka taky nevídá. Jako samostatné, sedmnáctileté studentky druhého ročníku jsme se samozřejmě obstaraly a hodili do sebe nějakou lehkou snídani. Protože jsme se ráno probudily asi o půl hodiny dřív, měly jsme na snídani déle než měla Terka obvykle a tak jsme probíraly co budeme v Torontu dělat.
Celý čtvrteční den byl vlastně normální, až na poslední hodinu (ten den jsme měli výtvarku), protože to k nám znovu přišla paní Čermáková, aby se ujistila, že má všechny naše dokumenty, pasy a svolení.
"Takže nejdřív se musíme ujistit, zda tu jsou všichni," Promluvila, "Jordánová? Laura?"
Přihlásila jsem se.
"Faksová Tereza?"
Terka se přihlásila a paní Čermáková si odškrtala všechny kteří tam byli. Nikdo překvapivě nechyběl."Takže protože jste všichni byli v Moskvě, víte jak to vše chodí. Harmonogram zápasů vám dáme až na místě, program schůzek a tak dále vám dáme taky až tam. List hokejistů s kterými budete mít tu čest udělat rozhovor dostanete taky až tam. Vaši roli se dozvíte taky až v Torontu. Jediné co vám teď řeknu, je to kde budeme bydlet a vše okolo naší přepravy."
Dozvěděli jsme se tedy, že budeme bydlet v hotelu jménem The Grand Hotel & Suites Toronto, který je prakticky hned vedle stadionu Air Canada Centre. Tam se budou hrát zápasy nejprestižnejšího turnaje na světě. A my budeme mít tu čest tam být. I když ona je to vlastně i čest pro normálního českého občana, že tam může být Česká republika jako samostatný stát a ne jako Tým Evropy.
Peníze nám prý pošlou na naše kreditní karty. Podle paní Čermákové, dostaneme hodně, na suvenýry a taky na jídlo venku z hotelu, na Kanadskou MHD/taxi, ale jestli chceme můžeme si přivézt i nějaké naše peníze z domova. Žádné velké zákazy jsme moc nedostali.
"Jo a ještě něco." Paní Čermáková se na podpatku otočila a vrátila se zpět k nám do třídy, ze které byla už jednou patou venku, "Nepřeju si na vás slyšet žádné stížnosti. Vybrala jsem ze všech tuhle skupinu, protože jsem na vás v květnu slyšela samé a jen samé pochvaly od hokejistů a nebo od štábu ČT. Nepřeju si, abyste mi dělali ostudu-"
Všichni jsme jen přikyvovali, vystrašeni z toho, že by někdo udělal chybu. Že by nám paní Čermáková "vyhrožovala" ? Nikdy jsme ji takhle neviděli.
"-Je tu jedna věc kterou máte zakázani. Kluci, omlouvám se že vás se tohle netýká, z větší části teda. Holky, máte tuhle věc přísně zakázanou. Nesmíte si nic začínat s hokejisty. Je to přísně zakázano, pro dobro týmu, země a národní cti."
Máme to přísně zakázáno.
Po tom co jsem to slyšela od někoho nahlas, jsem toužila cítit tu zakázanou lásku znova. Hned teď. V tenhle moment. Bylo to to jediný, co jsem v tu chvíli potřebovala. Mít u sebe Austona.
Neboj, zachvíli ho uvidíš, Lauro.
Už zbývá jen jeden den.

ČTEŠ
Dream | World Cup of Hockey 2016 [CZ]
Fiksi PenggemarV květnu to bylo mistrovství světa v hokeji v Moskvě, teď je to světový pohár v Torontu. - Nerozlučné kamarádky Laura Jordánová a Tereza Faksová se po dvou měsících vrací do školy, kde na ně čeká radostná novina ohledně jejich stejné vášně, kterou...