Dream | World Cup of Hockey 2016 [CZ]

22 | Jako za starých časů.

DAVID

Znovu jsem se rozjel na bránu a vystřelil. Zase úplně mimo terč. Hlavu jsem měl plno jedný jediný holky. Tý holky z Moskvy, která tu vždy byla pro mě, jen tyhle poslední dva týdny ne. Když jsem jí potřeboval nejvíc. Dojel jsem si pro puky, které většinou skončilo buď za bránou, nebo někde u mantinelů. Taky mi pořád v hlavě vrtalo, proč jsme se nedokázali probojovat do vyřazovacích bojů a naše místo okupoval tým Evropy, který jsme teoreticky měli porazit. "Teoreticky", "papírově slabší" to jsou dnes už vše jen fámy - každý může porazit každého. Stejně tak může každý přebrat každého v lásce. 

Zabručel jsem a kopnul bruslí led pod sebou. Zůstal jsem, abych si mohl procvičit střelbu, dokud se neobjeví ruská sborná na týmový trénink jako příprava na jejich zítřejší semifinále s Kanadou. Už jsem tam byl asi půl hodiny s tím, že tam strávím další dvě. Potřeboval jsem si po tom všem nějak pročistit hlavu a jediný způsob, jak bych toho mohl dosáhnout byl extra hokej. 

Několikrát jsem si vystřelil, tentokrát se stoprocentní soustředěností a stoprocentní přesností. Když se mi ale znovu vybavila moje bitka s Faksou, konverzace s Laurou a celkově všechno ohledně Terky, zvedl se mi žaludek, připravil jsem se na střelbu, zaostřil a místo nádherné střelby z toho zůstala jen zlomená hokejka. Zařval jsem na celou halu, když v tom jsem za sebou slyšel křupnutí směrem od střídačky za mnou. Otočil jsem a spatřil jí. 

Stála tam přesně tak, jak jsem si ji pamatoval, pořád tak krásná. Byl jsem čímsi omámen a nemohl hýbat žádnou končetinou svého těla. Po chvilce se na mě Teri lehce usmála a udělala gesto rukou, což asi měl být pokus o mávnutí. 

Rozhodl jsem se sebrat veškerou svojí zbylou odvahu a rozjel jsem se tedy k ní. Při zabržďování jsem naschvál odhodil kousky ledu od bruslí na střídačku, těsně vedle jejich bot. 

"Ahoj." Pípla. Já si mezitím sundal helmu a projel si levou rukou vlasy. Terka se kousla do spodního rtu a bylo mezi námi cítit takové napětí, že by se to dalo krájet, "Tak jak je?"

Bylo mi až trapně. Jako chlap jsem měl tuhle konverzaci vést nejspíš já.

Pokrčil jsem rameny, "Nic moc. Včera jsme porazili Ameriku, stejně jsme se ale nikam dál neprobojovali, takže je ta jedna výhra vlastně úplně k ničemu." 

"To chápu." Kývla hlavou. Nastalo trapné ticho, které nakonec prolomila ona,

"Víš, já-" 

"Teri počkej, nech mě mluvit první, prosím." Ozval jsem se, a tak se na mě jen dlouze podívala a pak kývla. Já se zhluboka nadechl a uvědomil si, že i to, že se s Terkou dostávám k opravdové konverzaci je samo sebou úspěch. 

"To cos viděla v tý hospodě vůbec není tak, jak si myslíš." Uf, no, hůř jsem začat nemohl, "Je to kamarádka bratra, která po mně pět let jede a já jí už několikrát vysvětlil, že mám tebe a že nikoho jinýho absolutně vůbec nehledám. Jenže ona se ke mně z ničeho nic naklonila a dala mi pusu a mě to šíleně zaskočilo. Chtěl jsem ti to vysvětlit, tys mě ale neposlouchala." 

Ta její tvrdohlavost. Jak strašně moc mi to chybělo. Všechno. 

"Ale ty jsi už stejně teď s Radkem, takže to nemá cenu." Podíval jsem se jí do oči a povzdychl si. Věřil jsem Lauře, jen jsem to chtěl slyšet od ní, že k Faksovi nic necítí. Hoch by asi nechtěl schytat další rvačku se samotným Davidem Pastrňákem. 

"Já s Radkem nic nemám. Byla jsem na tebe hrozně naštvaná, tak jsem se ti chtěla nějak pomstít. Rychle mi ale došlo, že láska, kterou cítím k tobě je mnohem silnější než nějaká touha pomstít se ti za to, že ses v hospodě líbal s nějakou holkou. I když jsem tě v tu chvíli nenáviděla, nemohla jsem si zatajit a nalhat, že tě nemiluji." Vyklopila to na mě vše vs jedním dechem a já se nestačil divit. Nidky by mě nenapadlo, že si s Terkou budeme říkat svoje pocity a co k sobě cítíme přímo doslova na ledě.

"Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych tě nechala kvůli Radkovi. Možná mě přitahoval, ale nechtěla jsem s ním nic mít. 

Odhodil jsem na led hokejku a přistoupil blíž k ní. 

"Už nikdy nechci, aby se opakovaly události, který nás postihly tyhle dva týdny. Slib mi to."

"Slibuju, a ty?" Optala se mě nejistě. Já se jen tak usmál,

"Slibuju dokonce svýho života."

Znovu jsme na sebe chvíli jen tak mlčky zírali, dokud mě nenapadla připomínka stylu našeho humoru, který mi ty dva týdny nesmírně scházel. Oba jsem ale začali mluvit znovu ve stejnou chvíli, já ale pokračoval dál sám, protože to, co mi chtěla sdělit mohlo jistě počkat do té doby, než bych jí vyklopil svůj vtip.

"Ještě je tu ale ně-"

"Teri, já bych ti tu mohl vyprávět tolik věcí, co se mi za ty poslední dva týdny stalo a jak to vlastně všechno bylo, ale moje přítelkyně je na mě naštvaná a mě to hrozně mrzí a budu si tu vyčítat do konce života, že jsem udělal takovou volovinu." Ulehčení nálady zabralo a Terka se zasmála. Byla na ní vidět ale ještě trocha nervozity, i když jsem nevěděl proč. 

"Myslíš?" Zvedla na mě jedno obočí a přistoupila blíž. Teď už nás dělily jen centimetry a mně se rozbušilo srdce: pocit, který jsem hodně dlouho necítil. 

"Myslím. Chybíš mi." Vypadlo ze mě a ona mě objala kolem ramen jak moc mohla, jelikož jsem stál na bruslích a byl o hlavu vyšší než ona, "Omlouvám se."

"Promiň mi všechno." Povzdychla si a hladila mě ze zadu po vlasech, pak se ke mně naklonila a pošeptala mi do ucha větu, kterou jsem potřeboval slyšet, "Miluju tě, Davide Pastrňáku."

Usmál jsem se a začal ji na místě líbat. Pak jsem Terku zvedl, otočil ji a položil ji na led. Ona se začala smát, protože se sotva udržela. 

"Davide!" Okřikla mě a nepřestávala se usmívat. Chyběl mi ten její nakažlivý smích. Všiml jsem si jejich nových UGG bot a ukázal na ně, 

"V tomhle chceš chodit s hokejistou, kterej tě bude furt tahat na led, jo?" Rozesmáli jsme se ještě víc a když jsem se pak uklidnili, dodal jsem, "Musím být hokejista, ne?"

"Ne vždycky." Ušklíbla se a snažila se udržet balanc. Nadzvedl jsem obočí a políbil ji,

"To máš pravdu, třeba v tomhle zrovna ne." 

A tak naše polibky pokračovaly až do nebe.