WIN or LOST?

Cože? Vážně? Super!!

     Uběhlo několik měsíců a já jsem se rozhodla že budu studovat dál a tak jsem šla na výšku. Bez Davida jem neměla s kým si popovídat, kromě mého auta. :-D Ze začátku jsme si s Davidem psali a volali každý den, ale i on neměl každý den čas. Teď si píšeme tak jednou do týdne. Já se hodně učím a David mi vypráví o tom jak je Boston super a jak moc se mu tam líbí. Strašně moc mu to přeju, ale pořád mám v hlavě zmatek. Chci s ním být? Nebo si každý půjdeme vlastní cestou a zůstaneme jenom kamarádi? Je to takový zvláštní pocit být bez něj.
 Jednou jsme si volali a já jsem byla zrovna na koleji a učila jsem se:

"Ahoj Terezko, jak se máš?" řekl milým hlasem

"Ahoj Davčo mám se docela dobře, právě se učím. Co děláš ty?" usmívala jsem se a snažila jsem se myslet jen na to dobré co jsem s Davidem prožila.

"No já pořád trénuju..." zasmál se do telefonu

"No jasně, blbá otázka" začala jsem se smát a David se smál se mnou.

"...ale teď jsem na hotelu a odpočívám a taky mě něco napadlo, a vlastně i proto volám.

"No co tě napadlo?" řekla jsem a usmála jsem se.

"Co kdyby...si...přijela za mnou do Bostonu? Na jak dlouho jen chceš." hned jak to dořekl mi spadla brada.

"C..Co..Cože?" zakoktala jsem se

"Takže se ti ten nápad nelíbí?" zeptal se a já už moc dobře věděla že dělá ty jeho roztomilé psí očička.

"Líbí moc!" řekla jsem a v tu chvíli jsem měla jasno.

"Ano Davčo, přijedu do Bosonu!" řekla jsem sebejistě a moc mi cukali koutky a hrozně moc jsem se usmívala, protože jsem byla strašně nadšená že pojedu do Ameriky za Davidem.

"Super, víš tak nějak jsem čekal tvou odpověď a letenku jsem ti už zablokoval." do telefonu se zasmál

"Ty si ale rychlík a kdy mi to letadlo letí?" zeptala jsem se ho.

"Po zítří, doufám že to na tebe není moc brzo." a zase jsem ho slyšela jak se usmál.

"Ne vůbec, strašně se těším Davide." usmála jsem se a začala jsem se červenat.

"Já se taky moc těším, provedu tě celým Bostonem a vlastně pro tebe mám i malý překvápko, ale na to si budeš muset ještě chvilinku počkat. slyšela jsem jak mi poslal pusu.

"Ty si zlý" řekla jsem ironicky naštvaným hlasem.

"Těším se na tebe Teri, až budeš v Bostoně na letišti, zavolej." řekl a poslal mi další pusu do mobilu.

"Taky se těším, Ahoj" dořekla jsem a zevěsila jsem. Celá nedočkavá jsem si lehla na postel a červenala jsem se. Hrozně moc jsem si vždy přála letět do Ameriky a teď se mi to splní.