WIN or LOST?

"Pane bože, co tu děláš?"

    Když jsem se ráno vzbudila, byla ještě tma. Vstala jsem z postele a šla jsem do koupelny. Dala jsem si sprchu a šla jsem do kuchyně. Tam se svítilo a Tyler byl už vzhůru.

"Ahoj" řekla jsem mile a přišla jsem k němu blíž.

"Ahoj" taky se usmál a dál se věnoval svému mobilu. Šla jsem si pro sklenici vody a opřela jsem se o kuchyňskou linku. Tylerovi i mně bylo jasné, že se už neuvidíme. Asi nikdy. Seděli jsme tam, v tichu a se sklopenými pohledy. Byla jsem za něj moc vděčná, protože mi hodně pomohl. Nevydržela jsem to a šla jsem k němu a rychle jsem ho objala.

"Děkuju" řekla jsem mu a slzy se mi draly do očí.

"Já děkuju za to že jsem tě mohl potkat." stiskl mě silněji. Po chvíli se odemě odtáhl a palcem mi utřel slzy a usmál se na mě.

"Měli bysme jet" řekl a držel mě jemně za zápěstí. Přikývla jsem a šla jsem si pro kufr. Naposledy jsem se rozloučila s Tylerovým bytem a šli jsme do garáží kde měl Tyler zaparkované své auto. Otevřel kufr auta a dal do něj můj kufr. Vyjeli jsme směr letiště a asi tak za 30 minut jsme tam byli. Vystoupila jsem a Tyler mi vzal kufr. Samozřejmě tam šel se mnou a já jsem se pořád nemohla smířit s tím, že už nikdy Tylera neuvidím. Za tu dobu mi tolik přirostl k srdci, že ho nechci opustit. Je to úžasný člověk a suprový kamarád. Bohužel už byl ten čas loučení.

"Tak hlavně na sebe dávej pozor. Mám tě moc rád Teri." řekl a objal mě.

"Neboj, já tebe taky. A taky na sebe dávej pozor." pořád jsme se objímali a mě se zase draly slzy do očí. Tylerovi to taky bylo líto, že se loučíme a tiskl mě k sobě silněji. Po chvilce začala letuška hlásit, aby jsme všichni, co cestují do Bostonu, nastoupili do letadla. Naposledy jsem Tylera objala a vydala jsem se směrem k letadlu. Několikrát jsem se otočila a s Tylerem jsme na sebe mávali.

"Až přiletíš do Bostonu tak mi zavolej" zakřičel na mě a já jsem na něj kývla, aby věděl, že jsem ho slyšela. Nastoupila jsem do letadla a teď mě čekala asi hodinová cesta do Bostonu. Naštěstí to docela uteklo, jelikož jsem si pouštěla písničky. Přistáli jsme v Bostonu a letadlo do Prahy mi letělo až za 14 hodin. No to bude zajímavé čekání. Nevím co budu 14 hodin dělat, ale tak co se dá dělat. Vzpomněla jsem si, že mi Tyler říkal, že mu mám potom co přistanu v Bostonu zavolat. Vzala jsem do ruky mobil a vytočila jsem Tylerovo číslo. Řekla jsem mu, že jsem v pořádku dorazila a že teď musím 14 hodin čekat, než poletí letadlo do Prahy. Rozloučili jsme se a já si sedla na sedačku. Najednou mi ale někdo zaklepal na rameno a já jsem se rychle otočila. Nevěřila jsem svým očím, že vidím JEHO.

"Ahoj" řekl a já jsem na něj zírala s otevřenou pusou.

"Pane bože, co tu děláš?" stále jsem tomu nemohla věřit. Na letišti se z ničeho nic objevil David. Ale vůbec nevypadal tak jak předtím, než jsem odjela. Vypadal zanedbaně, měl strniště a kruhy pod očima.

"Tyler" usmál se a to bylo jediné co mi řekl.

"Co?" nechápala jsem co tím myslí.

"Tyler mi o tobě řekl" usmál se a chytil mě za rameno. Nevěděla jsem co mám dělat, ale byla jsem tak neuvěřitelně ráda, že ho zase vidím a tak jsem ho hned objala. Objetí mi oplácel a občas mi dal i pusu do vlasů.

"Pojď" řekl David a odtáhl se odemě. Nechápala jsem co tím myslí a Davidovi to hned došlo, protože jsem na něj hleděla jak na vola.

"Nepoletíš domů, nepustím tě! Půjdeš ke mně!" usmál se a vzal mě za ruku. Já jsem nechápala a Davida jsem následovala. Přijeli jsme k Davidovi domů a já jsem si sedla na gauč. David si hned sedl vedle mě a díval se mi do očí.

"Ty...ty se už nezlobíš?" řekla jsem potichu a sklopila jsem pohled. David jen zakroutil hlavou a taky sklopil pohled k zemi.

"Sice mi to dalo docela zabrat, ale ne..už se na tebe nezlobím." slzy štěstí se mi draly do očí. Jeho upřímný a milý pohled mě hřál u srdce. Nemohla jsem tomu odolat a tak jsem ho znovu objala.

"A teď mi řekni jak ses dozvěděl, že budu v Bostonu." odtáhla jsem se od něj a udělala jsem na něj podezíravý pohled a on se začal culit.

"Tyler mi volal, že jsi u něj a že chceš letět zpět do Prahy a že ti letí letadlo jen přes Boston. No a uprímně dlouho mě přemlouval abych za tebou přišel." Zadíval se mi do očí a já jsem nechápala odkud zná Tylera.

"A odkud znáš Tylera?" vyzvídala jsem.

"Přes Ondru, jednou nás seznámil na jedné akci." sklopila jsem pohled a David mi položil palec a ukazováček na bradu a přinutil mě tak zvednout hlavu. Nahnul se ke mě a dal mi pusu na líčko. Byla jsem neuvěřitelně šťastná za to, že mám Davida zase zpátky a cítím se u něj v bezpečí. Upřímně jsem se bála, že ho už nikdy neuvidím. Zbytek dne jsme strávili ve městě a potom jsme si zašli na pozdní oběd, no skoro už večeři a šli jsme se projít do večerního Bostonu zahaleného do tmy. Potom jsme šli zpět k Davidovi a pustili jsme si nějaké filmy.

"Mohla bych se jít osprchovat?" zeptala jsem se ho stydlivě.

"Jasně" usmál se a já jsem si šla pro věci. Zavřela jsem se v koupelně a pustila jsem na sebe horkou vodu. Byla jsem neuvěřitelně šťastná, že jsem u Davida zpět. Ve sprše jsem byla snad hodinu a když jsem vyšla, šla jsem za Davidem na gauč. Ale David už na gauči nebyl. Nebyl ani v kuchyni a tak jsem šla do jeho ložnice. David se tam hrabal ve skříni. Já jsem ho mlčky sledovala a dívala jsem se na něj. Všiml si mě a díval se na mě taky.

"Kufr jsem ti dal sem" ukázal do rohu ložnice a já jsem si hned vyndal oblečení ve kterém budu spát. Lehla jsem si do postele a zavřela jsem oči.

"Dobrou noc" řekl David a hned jsem otevřela oči a chtěla jsem aby spal dnes vedlě mě.

"Počkej, ty nebudeš spát tady?" udělala jsem na něj psí oči a David se usmál. Vzal si věci a šel do koupleny. Zachvilku se vrátil a lehl si vedle mě. Rychle jsem se k němu přitulila a David mi dal ruku kolem pasu a opřela jsem si o jeho hruď hlavu.

"Děkuju Davide" řekla jsem a David mi dal pusu do vlasů. Po chvilce jsem usnula v jeho objetí.