WIN or LOST?

Omlouvám se!

     Stále jsme leželi na ledě a líbali jsme se. Hrozně moc se mi to líbilo, ale musela jsem přestat. Odtáhla jsem se od Davida a vstala jsem. Podívala jsem se na něj, když zrovna vstával.

"Promiň Teri" omluvil se a díval se do země (ledu :-D) chvíli jsme tam tak nehybně stály, ale potom jsem se rozjela zpět k lavičce na střídačce. David jel pomalu za mnou a sedl si vedle mě.

"Nemusíš se omlouvat" řekla jsem a začala jsem se vyzouvat z bruslí, ale když jsem si rozvázala první tkaničku na brusli, přestala jsem. David vedle mě seděl nehybně a ani brusle si nesundával. Tu nohu na které jsem měla už rozvázanou brusli jsem mu položila na jeho stehno.

"Promiň, zavážeš mi to?" řekla jsem mu a mile jsem se na něj usmála. Podíval se na tu brusli, potom na mě a usmál se. Zavázal mi znovu tu brusli a já jsem opět šla na led. Neřešila jsem to a ani jsem nějak nechtěla. S Davidem jsme tam bruslili snad hodinu. Chvíli jsme jen dělali blbosti a potom jsme zkoušeli krasobluslení a moc dobře to nedopadlo. Pořád jsem nějak padala a společně jsme se smáli. Vůbec jsme na ten polibek nemysleli. Když jsme šli ze stadionu stavili jsme se ještě v restauraci a dali jsme si večeři. Po večeři jsme už šli k Davidovi.

"Davčo kde budu spát?" zeptala jsem se ho mile, ale stydlivě a on věděl proč se ptám.

"V mé posteli, já budu klidně na gauči." řekl, podíval se na mě a pokusil se o milý úsměv. Sklopila jsem pohled, nechtěla jsem aby to takhle dopadlo. On mě sem pozval a ještě bude spát na gauči?

"Ne Davide, to je jedno. Budeme spolu spát v jedné posteli no! Je přece dost velká a jsme kamarádi" řekla jsem sebejistě a podívala jsem se na něj.

"No jak chceš" otočil se a odešel do koupelny.

Už konečně byl ten den, kdy v Bostonu hrál Winnipeg. Neuvěřitelně jsem se těšila a pořád jsem Davida otravovala, kdy už půjdem na stadion. David se pořád smál a měl radost že se moc těším.

"Za hodinku vyjedeme jo?" řekl David a položil mi ruku na rameno.

"Až za tak dlouho?" udělala jsem na něj naštvaný výraz, který byl spíše komický. Začal se smát a obejmul mě.

"Děkuju že tě mám Teri." řekl a já jsem ho ještě silněji zmáčkla.

"Já taky" usmála jsem se. Opírala jsem se mu hlavou o hruď, protože je o hodně větší než já. David mi dal pusu do vlasů a šel si vzít pití. Za hodinu už jsem Davida tahala za ruku do auta. Smál se, ale šel. Za chvíli jsme byli u stadionu a já jsem už viděla nějaké hokejisty jak z Winnipegu tak z Bostonu.  Byla jsem neuvěřitelně šťastná. Pořád jsem kolem Davida skákala a byla jsem úplně nadšená. David mi dal na papírku napsané číslo sedačky na které sedím a odešla jsem si tam sednout. Za chvíli začal zápas a já jsem neuvěřitelně moc fandila. Fandila jsem Davidovi, celému Bostonu, ale i Winnipegu. Byla jsem tam asi jediný fanoušek, který fandil obom týmům zároveň. David dneska dal 2 góly, ale na výhru to nestačilo. Dnes chytal Pavelec úžasně a Winnipeg vyhrál 4:3. Když skončil zápas, šla jsem za Davidem po nějaké chodbě. Asi jsem se ztratila a když jsem se otočila abych se podívala za sebe do někoho jsem narazila a automaticky jsem začala mluvit anglicky i když jsem nemusela.

"Ouu I'm so sor.." než jsem to dořekla podívala jsem se do koho jsem narazila.

"Oh můj bože já se strašně moc omlouvám" řekla jsem a sklopila jsem pohled na zem.

"V pořádku, nic se nestalo." podíval se na mě a usmál se.

"Co tady vlastně děláte?" zeptal se mě Ondra.

"No..já jsem kamarádka Davida Pastrňáka a jsem tu s ním." podívala jsem se na něj a pořád jsem se culila a červenala.

"A já jsem si říkal proč mluvíte česky. Davida znám, je hodně dobrý hokejista.." usmál se "...Jak dlouho se kamarádíte?" zeptal se.

"No známe se od základky od sedmé třídy a do teď jsme nejlepší kamarádi a právě mě pozval sem do Bostonu a taky vlastně asi proto že jste dneska hráli spolu a já mám Winnipeg moc ráda." odpověděla jsem mu a pořád jsem se červenala.

"Fandíš Winnipegu jo? To je dobře" řekl a usmál se na mě.

"Jo jo a mimichodem dnes jste úžasně chytal. Ne že byste nechytal vždycky dobře, ale dnes jste chytal obvzláště dobře." řekla jsem a hrozně jsem se styděla za tuto větu, protože byla docela trapná a pořád jsem se červenala.

"Děkuju..." zasmál se "...jak se jmenuješ?" řekl Ondra.

"Jsem Terka" odpověděla jsem mu.

"Ondra" řekl a podal mi ruku. Já jsem mu ji samožřejmě přijala a usmála jsem se na něj.

"Tak tady si Teri, hledal jsem tě. Ahoj Ondro" řekl za mnou známý hlas. Byl to David.

"Vidím že už jste se představili." mrkl na mě David.

"Ano to jo, máš moc šikovnou kamarádku Davide." řekl Ondra a já jsem se opět začala červenat a David trochu znejistil.

"Jo..to mám" řekl David nejistě a podíval se na mě tak divně, až chladně.

"Hele já si jdu pro věci Teri, čekej mě prosím před vchodem." řekl David a odešel.

"Choval se nějak divně" řekl Ondra.

"To je asi tou prohrou." řekla jsem a usmála jsem se na Ondru i když jsem věděla proč se tak David chová.

"Jenom nevím kde je vchod, trochu jsem se ztratila. " řekla jsem a začala jsem se ohlížet kolem sebe.

"Pojď, zavedu tě tam" mrkl na mě a chytil mě za rameno.

"Děkuju" řekla jsem když mě Ondra zavedl ke vchodu, kde jsem měla čekat na Davida.

"Hele ještě zítra jsem tady v Bostonu do osmi večer, co kdyby jsem tě pozval na kávu?" nevěřila jsem že tohle mě řekl Ondřej Pavelec.

"No..Jo dobře..Proč ne?" odpověděla jsem mu.

"Dobře, vím kde David bydlí tak ve 2 se pro tebe stavím jo?" řekl, ale já jsem nechtěla aby David věděl že s ním jdu na kávu. Nebylo by to asi dobré, ani pro mě ani pro Davida aby to věděl.

"A nemohl by ses pro mě stavit tady před stadionem? Ve 3?" řekla jsem nejistě.

"Dobře jak chceš..." mrkl na mě "...ve tři tady." řekl a odešel. Za tři minuty došel i David, snažil se chovat normálně, ale já jsem poznala že je naštvaný. Neptala jsem se co s ním je, protože jsem to věděla a vlastně si za to může i sám. Nemá se hned urážet. Když jsme dojeli k Davidovi, šla jsem se osprchovat a šla jsem spát.