WIN or LOST?

Zmatek v mé hlavě

     Ráno mě probudily sluneční paprsky, které pronikaly přes obrovská okna ložnice. Ohlédla jsem se kolem sebe a zahlédla jsem vedle sebe ležícího Ondru. Cítila jsem se šťastně, ale i nějak divně zároveň. Najednou jsem si vzpomněla na Davida. Začala jsem si vybavovat jeho hlas, jeho vlasy, jeho oči, jeho svaly a i jeho obličej. Docela se mi stýskalo. Bylo mi docela špatně z toho, že jsem mu tak hloupě lhala a že jsme se tak pohádali. Zvedla jsem se z postele a oblékla jsem si Ondrovu košili, kterou měl přehozenou přes židli, jelikož jsem nemohla najít po celé ložnici své oblečení. Šla jsem do kuchyně a stále jsem myslela na Davida. Chvíli jsem ani nemohla uvěřit, že jsem u Ondry Pavelce doma a rozhlížela jsem se po nádherně zařízeném bytě. Měla jsem docela hlad, tak jsem se podívala do lednice jestli tam nebude něco k jídlu. Byly tam vajíčka, tak jsem je dala na pánvičku a udělala jsem volšké oka. Mezi tím Ondra přišel do kuchyně a sedl si k barovému stolu a já jsem o něm nevěděla. Když byly vajíčka hotové, podala jsem talířky a když jsem se otáčela, lekla jsem se Ondry, protože jsem vůbec nečekala že bude už vzhůru a že bude sedět za mnou a dívat se na mě.

"Dobré ráno" řekla jsem a začervenala jsem se. Viděla jsem jak se usmál.

"Dobré ráno, co kuchtíš?" řekl s úsměvem na tváři.

"No, jediné co v lednici bylo, byly vajíčka a tak jsem udělala volské oka." pořád jsem se červenala, protože se na mě Ondra díval. Podala jsem mu talíř a popřála jsem mu dobrou chuť. Sedla jsem si vedle něj a v hlavě jsem pořád přemýšlela nad Davidem a nad Ondrou. V jednu chvíli mě i napadlo, že bych Davidovi zavolala, ale potom jsem se přemluvila, protože by to asi nebyl dobrý nápad.

"Bylo to výborné, děkuju." vstal z barové židličky, dal mi pusu na čelo a odnesl i můj talíř do myčky.

"Mohla bych se jít prosím osprchovat?" zeptala jsem se a mile jsem se na něj usmála.

"Jasně že jo." řekl a usmál se. Já jsem si zašla pro ručník a své oblečení, které jsem měla v tašce a šla jsem si dát sprchu. Pouštěla jsem na sebe horkou a studenou vodu na střídačku. V hlavě mi zněl Davidův hlas. Nevím proč. Obávala jsem se, že je to kvůli tomu, že k němu pořád něco cítím. Ale Ondra je úžasný a včera jsme spolu spali, je milý a já Ondru zřejmě miluju. Nevím proč jsem si teď vzpomněla na Davida, když jsem na něj včera ani nepomyslela. Byla jsem ve sprše celkem dlouho a už se mi na prstech začali dělat varhánky. Vyšla jsem ze sprchy a oblékla jsem se do pohodlného oblečení. Nechtěla jsem ale celý den zůstat zavřená doma a chtěla jsem něco podniknout. Vyšla jsem z koupelny a v obýváku na gauči seděl Ondra.

"Stalo se něco Teri?" řekl starostným hlasem.

"Ehmm... ne! proč?" řekla jsem mu normálním hlasem, protože jsem nevěděla na co naráží.

"Jen ,že si od rána nějaká smutná mi příjde." řekne a dívá se mi hluboko do očí.

"Ne, to ne, to se ti asi jen zdá." přišla jsem k němu, sedla jsem si vedle něj na gauč a zadívala jsem se mu do očí. On mě políbil a objímal mě.

"Tak co kdybysme někam zašli?" řekne a usměje se na mě jako malý kluk a já se na něj taky usmívám.

"Ty nemáš dnes trénink?" řeknu zvídavě a možná jsem i trochu doufala ať řekne že má, chtěla bych se jít podívat na stadion.

"No mám, ale až odpoledne. Chceš jít se mnou na trénink?" podíval se na mě a pořád se nádherně usmíval.

"Mohla bych?" řekla jsem s obrovským nadšením v hlase.

"Jasně že jo, tak hele uděláme to takhle, půjdeme na oběd, potom ti ukážu Winnipeg a potom půjdeme na trénink. Jo?" byla jsem úplně šťastná a rychle jsem Ondru objala.

"Dobře, dobře, dobře" řekla jsem nadšeně a skákala jsem kolem Ondry od radosti. Ten se jen smál a pozoroval mě. Už bylo docela dost hodin a tak jsme se rozhodli že půjdeme na ten oběd. Ondra mě vzal do krásné restaurace, najedli jsme se a potom mi Ondra ukázal celý nádherný Winnipeg. Přijeli jsme domů a Ondra si zbalil své věci a odjeli jsem na stadion, kde Winnipeg Jets trénoval.