WIN or LOST?

"BFF"

     V 7:00 mi zazvonil budík "Ach jo jak já ten budík nenávidím!"  řekla jsem si v duchu. Byl klasický den, jako každý jiný, musela jsem vstávat do školy, ale naštěstí mě to tam docela baví, protože tam mám toho nejúžasnějšího kamaráda, který kdy existoval. Davču, teda tak mu říkám já, jmenuje se David Pastrňák. Mám ho hrozně moc ráda, ale v poslední době k němu možná cítím i něco víc. Možná je to tím že dospívám a začínám se dívat po klucích. Mě i Davčovy je 15 a jsme v deváté třídě. Ve třídě se s nikým moc nebavíme a vystačíme si sami. Máme si pořád co říct. Nechodíme spolu ale celých 9 let do školy, ale já jsem dříve chodila na jinou školu a v 7. třídě jsem přestoupila sem do Havířova, kde jsem se taky poznala s Davidem. Vím, že David už od školky hraje hokej a je v tom fakt moc dobrý. Hodně často chodím na jeho zápasy a neuvěřitelně moc mu fandím. Nikdo neví, že se mi David líbí, vím to jen já a můj pes. :-D Bojím se že kdybych to Davidovy řekla, naše přátelství by už nebylo takové jak bývalo a čeho se nejvíce bojím je to, že mě David nechce.

Přišla jsem do školy a hned z šaten jsem si to zamířila do mé třídy. Tam už seděl David a já jsem za ním přiběhla a silně jsem ho objala.

"Ahoj Davčo" zakřičela jsem na něj, když jsem ho objímala

"No nazdar Terez, hele víš že píšem?" řekl

"OMG co zas píšem?" znechuceně jsem se ho zeptala

"Prý Děják...umíš to?" řekl a ukázal mi učebnici ve které byla látka na kterou jsme měli psát test.

"Ale jo tohle mi docela jde, však jsem na to byla zkoušená pamatuješ? Tak před týdnem." řekla jsem a začala jsem se smát

"Ajooo vlasně, nojo to si pamatuju" a začal se smát se mnou "Hele, ale poradíš mi že jo?" zeptal se mě a udělal psí oči

"Jasný, přece tě nenechám ve štychu!" a smáli jsme se až do začátku vyučování

Další hodiny byly už takové docela nudné, pořád jsme probírali to na jakou střední školu jít. S Davčou už jsme byli asi tak nějak rozhodnutí. Moc jsme nevěděli co chceme v budoucnu dělat, teda Davča chce hrát v NHL a být profesionální hokejista a já mu to samozřejmě přeju. A oba jsme se rozhodli že půjdeme na gymnázium.

Už bylo 23. 6. a ve škole jsme se už skoro neučili. Hlavně jsme třeba pomáhali školníkovi s úklidem, stěhováním a dělali jsme blbosti.

O prázdninách jsme se s Davčou vídali snad každý den. Bydlíme od sebe kousek, takže si jen napíšem na fb a už jsme z baráku někde pryč. Taky se samozřejmě chodím dívat na tréninky hokejistů, a hlavně na Davida.