WIN or LOST?

Auuu!!!

     Ráno jsem se probudila a šla jsem do kuchyně. David stále spal na gauči. Bylo mi hrozně blbé že on spí na gauči, a já jsem spala u něj v posteli, když on má trénink a potřebuje energii. No jenom doufám že i na tom nepohodlném gauči se vyspal. Rozhodla jsem se mu tedy udělat snídani a našla jsem ingredience na vafle a měl i nějaký sirup. Udělala jsem teda vafle, polila jsem je sirupem a nalila jsem do skleničky džus. Čekala jsem než David vstane, ale spal ještě dlouho a já jsem svou snídani už snědla. Ani jsem se nepotřebovala dívat na televizi, když jsem se mohla dívat na Davida jak nádherně spinka a to já většinou potřebuji mít zaplou televizi u snídaně. Stoupla jsem si ze židličky na které jsem seděla a odnesla jsem nádobý do myčky. Ale bohužel při mém štěstí mi sklenička sjela z tácu na zem a rozbila se. Zvuk roztříštěného skla leknutím probudil Davida.

"Co se děje??" vyletěl z gauče, protože se neuvěřitelně lekl. Mě se skoro draly slzy do očí, protože mi bylo strašně moc líto toho, že jsem ho probudila a taky jsem na sebe byla neuvěřitelně naštvaná.

"Promiň Davide, to..mě spadla sklenička...promiň" málem jsem se už rozbrečela a sklonila jsem se k rozbité skleničce a začala jsem sbírat střepy.

"Auuu" sykla jsem, protože jsem se řízla do prstu o střep ze skleničky. V tu chvíli už jsem opravdu brečela.

"Bože Teri, co je? Si v pořádku?" David byl u barového stolu a neviděl na mě. Okamžitě ke mně ale přiběhl a moji ruku od krve si vzal do jeho rukou.

"Teri, prosimtě musíš být opatrná." řekl, podíval se na mě a palcem mi utřel slzy z mích líček.

"Promiň Davide...já jsem..já jsem nechtěla" vzlykala jsem a pořezaná ruka se mi třásla.

"Já vím, že si nechtěla. Pojď" řekl a pomohl mi vstát. Zavedl mě k umyvadlu a pustil mi na prst studenou vodu. Já jsem byla pořád v šoku a pořád jsem hlasitě vzlykala a vyčítala jsem si to, že dělám Davidovy problémy. Kdyby jsem byla opatrná, sklenička by se nerozbila, nevzbudila by Davida a David by se mohl déle prospat, aby měl více energie na trénink. Hladil mě po zádech, utíral mi slzy z tváří a ruku mi držel pod tekoucí vodou.

"Drž si tu ruku pod vodou, zajdu pro obvaz." usmál se na mě a pohladil mě po zádech. Šel do koupelny a hned se zase vrátil a v ruce držel obvaz.

"Ukaž. Dobrý krev ti už neteče." usmál se na mě, vzal mě za ruku a vedl mě ke gauči. Posadili jsme se a David mi začal obvazovat můj pořezaný prst. Nemohla jsem zpustit oči z jeho dokonalých rukou. Byl tak šikovný. Úžasný!

"Auu" potichu jsem sykla, protože mě David moc utáhl obvaz a mě to zabolelo.

"Promiň" řekl mile a v jeho výrazu jsem viděla obavy a soustředěnost. Soustředil se na to aby mě to zase nezabolelo a aby jsem ten obvaz měla perfektně zavázaný.

"Tak, hotovo." řekl a položil mi mou obvázanou ruku na mé stehno." já jsem se na ni dívala a pořád jsem nemohla zastavit pláč.

"Proč pořád pláčeš? Pořád tě to bolí?" řekl a šlo vidět že o mě má starost a za to jsem mu neskutečně moc vděčná.

"Ne jen...." vzlykala jsem "...strašně se ti omlouvám....chtěla jsem ti udělat snídani a...a kdybych byla opatrnější a nerozbila jsem tu skleničku...tak bys mohl ještě spát a vím že máš dnes trénink, takže ses mohl ještě prospat a mě mrzí to že jsem tě vzbudila...kdybych nebyla tak nešikovná.." v tom mě David skočil do řeči.

"Teri, na tohle vůbec nemysli. Já jsem rád, že si mi chtěla udělat radost, a taky si mi ji udělala, za to ti děkuji, hned si ji sním.." zasmál se "...ale to, že jsi mě vzbudila vůbec neřeš. No tak bych spal tak o pět minut dýl no a co? Stejně už jsem vyspaný. Je sice pravda že jsem se strašně lekl.." opět se zasmál "..ale jsem rád, že to není nic vážného a že jsi opět se mnou." díval se mi do očí a mile se usmíval.

"Davide" řekla jsem usmála jsem se a objala jsem ho. Silně jsem ho stískala a v duchu jsem si říkala že ho už nikdy nechci opustit!