WIN or LOST?

Ach jo, proč já?

     Prázdniny utekly jako voda. S Davidem jsme nastoupily na střední a tam začal problém. Teda alespoň můj problém. Davidovy se tam začala líbit jedna holka a chtěl ať mu nějak poradím jak by ji mohl zbalit. No a jelikož se mě David líbil, hodně mě to ranilo. Jednou když jsem seděla v lavici a něco dělala na mobilu, přišel za mnou Davča:

"Terezko??" řekl a já už jsem tak nějak tušila co po mě chce

"Ano?" odpověděla jsem mu

"Terezko, jak myslíš že bych ji měl oslovit?" řekl a já jsem přesně věděla že se na tohle zeptá

"Davčo já nevím, třeba jí napiš na FB." chladně jsem mu odsekla

"Tak promiň no, si holka a chtěl jsem od tebe poradit jak ji mám oslovit aby si mě všimla." taky mi chladně odpověděl a šel pryč. "To snad ne, já jsem se s Davidem ještě nikdy nepohádala!" řeklo mé vnitřní já a bylo mi do pláče. Za chvíli zazvonilo na hodinu a David se vrátil a ani se na mě nepodíval. Byl naštvaný a mě to moc mrzelo. Celou hodinu na mě nepromluvil. O přestávce se zvedl ze židle a opět odešel. V tu chvíli za mnou přišla Sára, to je moje spolužačka, která se líbí Davidovi.

"Ahoj Teri, víš mě je to takové blbé..." řekla a potom se zadrhla a podívala se na mě

"Ahoj Sáro co se děje?" zeptala jsem se jí. Je to moc hodná, milá a hezká holka, nedivím se že se Davidovi líbí, ale přece jenom k Davidovi neco cítím a tak mi to vadí

"No víš, já jsem si všimla jak se hodně bavíš s Davidem a..no...víš..." zase se odmlčela

"Co?"zeptala jsem se jí

"Mě se David docela líbí." jak to řekla sklopila pohled na zem a začala se červenat

"Aha...no a...a co?" nevěděla jsem co říct

"No a jelikož se spolu tak moc bavíte, tak mě napadlo, jako jestli...bys mu to nějak nemohla říct, teda ale nevím jestli se mu líbím i já. Neříkal o mě něco?" Sára vyzvídala

"Hele Sáro, já se ho teda nějak nenápadně zeptám jestli se mu líbíš jo? A pak ti dám vědět." mrkla jsem na ni a ona mě obejmula

"Děkuju moc Teri, si super." podívala se na mě s úsměvem od ucha k uchu. Ale ,to co jsem cítila zevnitř mě hodně bolelo, ale Davča je můj nejlepší kamarád, a když mu můžu pomoct tak to taky udělám. Po chvilce opět začalo zvonit a David si sedl vedle mě do lavice.

"Hele Davčo, teď o přestávce za mnou přišla Sára." potichu a nenápadně jsem mu to pošeptala

"Co? A co chtěla?" divil se David

"No jestli máš čas tak ti to odpoledne venku řeknu jo?" nechala jsem ho v napětí

"Hele Teri šak mi to můžeš říct i teď ne? Prosíííím" potichu řekl a já jsem se s tím smířila a řekla jsem mu to.

"Přišla za mnou a řekla že se jí líbíš" podívala jsem se na něj a mile jsem se usmála, ale uvnitř mě to neuvěřitelně bolelo.

"Cože?? Jako fakt? Děláš si ze mě srandu Terezo?" řekl šťastně, ale naštěstí potichu.

"Ano opravdu a ne nedělám si z tebe srandu. Zkus jí odpoledne napsat na fb jestli by třeba nešla ven." mrkla jsem na něj a jen jsem viděla ty jiskřičky v jeho očích. No a tak spolu tři roky gymplu chodili a já jsem se s tím už tak nějak smířila. Potom ale na začátku čtvrťáku se Sára s Davidem moc nebavili a mě to přišlo hodně divné, jelikož spolu byly každou přestávku a pořád se spolu smáli, ale najednou jako by se neznali.