WIN or LOST?

Konečně zase u Davida

     Seděla jsem v letadle a pořád jsem musela přemýšlet nad Ondrou a Davidem. Ondra mi přišel při loučení trochu dotčeně, naštvaně, ale choval se i mile a já vím, že nechce vyvolat nějakou hádku, aby se náhodou nestalo něco horšího jako třeba rozchod. Respektuje mě a to si myslím že je na něm opravdu úžasné. Na druhou stranu jsem pořád myslela i na Davida. Těšila jsem se na jeho hlas, na jeho oči, na jeho úsměv a na tu jeho úžasnou vůni. David mi řekl, že na mě bude na letišti čekat. Když jsme přistáli, šla jsem si pro kufr a šla ke vchodu kde jsem už viděla Davida jak seděl na sedačce a díval se do mobilu. Přišel mi trochu znechucený, a jakoby se na mě ani netěšil. Přišla jsem k němu a ruku jsem mu položila na rameno.

"Ahoj Davide" řekla jsem a měla jsem úsměv od ucha k uchu, protože jsem byla neskutečně ráda že ho konečně zase vidím.

"Ahoj Teri" řekl, trochu se usmál, stoupl si a čekal co se bude dít. Byla jsem nervózní a nechtěla jsem tam jen tak mlčky stát a dívat se do země. Už jsem to nevydržela a objala jsem ho. Vypadal docela překvapeně. Po chvilince mě objal silněji a já jsem byla v tu chvíli neuvěřitelně šťastná.

"Promiň" řekla jsem potichu tak, že to nemohl skoro ani slyšet, ale naštěstí to slyšel, protože mě ještě silněji objal.

"I já se omlouvám" řekl potichu a já jsem mu zabořila hlavu do jeho hrudi. Jeli jsme k němu do bytu, ve kterém už jsem dýl nebyla, ale i tak jsem se tam zase těšila. Napsala jsem jen SMSku Ondrovi, aby věděl, že jsem v pořádku přiletěla a šla jsem si sednout na gauč za Davidem.

"Jsem strašně moc ráda, že tě zase vidím Davide" řekla jsem upřímně a zadívala jsem se mu do očí. Podíval se do těch mých a pousmál se.

"Já taky Teri" mile odpověděl a zase mě obejmul. Jeho obětí jsem si neuvěřitelně užívala a stískala jsem ho silněji a silněji.

"Co bys tomu řekla, kdybysme zašli třeba na večeři?" podíval se na mě tím neodolatelným pohledem, který umí jen můj Davídek.

"Jo, jasně" rozzářil se mi úsměv a David se usmál. Šla jsem se po delším letu osprchovat a hodila jsem na sebe černé kalhoty, bílou košili a černé lodičky.

"Hotovo?" zeptal se mě David, když jsem šla k němu a on už čekal u vchodových dveří.

"Yes" řekla jsem anglicky a usmála jsem se na něj. Začal se smát a otevřel mi dveře. Vzal mě opět do nějaké krásné restaurace, kde jsme si povídali o tom co dělal, když jsem tady nebyla a potom přišla jeho otázka.

"A co si dělala ty? Jak ses měla?" řekl a dal si sousto jeho večeře do úst. Nechtěla jsem mu lhát, ale musela jsem! Nemohla jsem mu říct, že jsem byla ve Winnipegu u Ondry Pavelce a že jsme se spolu vyspali a teď spolu chodíme. Prostě jsem na to něměla odvahu.

"No, jenom jsem chodila nakupovat a chodila jsem po městě s Markét. A bylo to super no" řekla jsem trochu nejistě a i s trochou smutku. David mi opravdu chyběl a já ho mám pořád strašně ráda. Jen se bojím, že k němu cítím pořád i něco víc a teď, když mám Ondru, by to byla katastrofa.