WIN or LOST?

Sbohem

     Po pár dnech co se to stalo, jsem nevěděla co si o tom mám myslet. Chodíme spolu nebo ne? Když jsem u něj, už to není jako dřív. Teď se k sobě chováme tak jako bysme se znali jen krátce. Moc spolu nemluvíme a to mi strašně moc vadí. Už se spolu tak nesmějeme jako dřív. Občas příjdu k němu domů a pomáhám mu balit věci, které si sebou vezme do Bostonu. Mám ho pořád neuvěřitelně ráda a už to prostě nevydržím.

"Davide, proč se k sobě chováme takhle? Proč už to není jako dřív?" sebrala jsem odvahu a sedla jsem si na postel.

"Nevím Teri, chci aby to bylo jako dřív. Ale můžu za to já. Nemůžeme spolu být a já tě i přes to políbil." podíval se mi do očí a klekl si ke mě. Zadíval se mi do očí a já se dívala do těch jeho.

"Nikdo z nás za to nemůže. Davide mám tě moc ráda a nechci aby se mezi námi něco změnilo. Ty teď odjedeš a dlouho se neuvidíme. Musíme si psát a volat a všechno možné ano?" stoupla jsem si, přistoupila jsem k němu a mile jsem se na něj usmála.

"Já tě mám taky moc rád Teri. A taky nechci aby se mezi námi něco stalo." řekl s úsměvem a objal mě.

"A kdy odjíždíš?" zeptala jsem se ho s úsměvem na rtech a on se odtáhl z objetí a chytil mi ruce.

"Za týden." podíval se na mě a taky se usmál. Usmívala jsem se na něj, až se to proměnilo zase v to co to bývalo. Společně jsme si užívali a smály se. Jenže potom přišel ten den, kdy David odjížděl. V ten den jsem u něj spala, protože jsem si ho chtěla co nejvíce užít než mi na tři čtvrtě roku odjede. Dívali jsme se společně na naše oblíbené filmy a vzájemně jsme si procvičovali angličtinu. Angličtinu jsme oba dva zvládali dobře už na základce, takže ani při maturitě jsme neměli potíže. A hlavně ani David nebude mít potíž s angličtinou v Americe. Davidovo letadlo do Bostonu odlétalo v 16:00. Samozřejmě že jsem na letiště musela jet s ním. Hrozně dlouho jsme se objímali a loučili se.

"Hele je facebook, skype a další sociální sítě. Klidně si každý den můžeme volat a psát." řekl David a tím mě moc uklidnil. Z letištního rozhlasu se ozval dámský hlas, který oznamoval, aby všichni co letí do Bostonu nastoupily. V tu chvíli jsem se Davidovi vrhla kolem krku a silou jsem ho zmáčkla. Dokonce jsem začala i brečet. David si mě k sobě ještě více přitisknul a když jsem se od něj odtáhla políbila jsem ho. Zaskočila jsem ho, ale polibek mi potom oplatil.

"Až dorazím do Bostonu, tak ti zavolám." řekl a pohladil mě po tváři. Já jsem jen kývla a mávala jsem Davidovi dokud nezmizel v davu lidí.