Černé Vlny

Erin-7.kapitola

Moje krize začala ve chvíli, kdy jsem ho viděla naposled. Nebo dřív? Možná trochu dřív.
Hned, jak jsem vstala, zavolala jsem Meg. Už tři dny jsme ho hledali a nikdo z nás Paina nemohl najít. Jako by se vypařil. Měla jsem z toho zkličující pocit. A ten jsem měla z mála věcí. Uslyšela jsem, jak jde někdo po schodech. Vykoukla jsem ze dveří právě ve chvíli, kdy k nim dorazila Meg, takže jsme do sebe nemile vrazili.
,,Promiň," vyrazila jsem ze sebe a chytla jí za ramena.
,,To nic." Mile se na mě usmála. Vstoupili jsme do mého pokoje.
,,Vyrazila jsem hned, jak jsi zavolala. Co se děje?"
,,Já," zastavila jsem se, nevěděla jsem, jak to mám podat, ,,ty sny, jak jsem ti o nich říkala... zhoršilo se to. A teď mám další modřiny. A taky tohle." Sundala jsem si pletené rukavice bez prstů a odhalila rozbité klouby.
Meg si jednou rukou zakryla ústa. Měla jsem odřené klouby a jeden roztržený.
,,Co jsi dělala?" Zeptala se Meg úzkostlivě.
,,Já nevím. Teda... prostě jsem večer usla a vzbudila se v šest ráno takhle."
,,Jsi si jistá, že jsi včera nebyla na nějakém tom zápase?"
,,To bych si pamatovala!" Rozhodila jsem rukama a začala kráčet po pokoji.
,,Navíc každý den jezdíme po městě a hledáme Paina, a pak jdu prostě domů."
Chvíli na mě ustaraně hleděla a pak z ní vypadlo: ,,Pojedeme za Tomem. Třeba nám poradí. Víc hlav dá dohromady víc možností."
Nestačila jsem na to nic říct, protože Meg už mě vláčela po schodech dolů, držíc mě za ruku.

Dorazili jsme k Tomovi. Bydlel ve velkém dvougeneračním domě se svými rodiči a dědou. Pěkný barák, který jen tak nikdo neměl. Tomova rodina měla to štěstí, že tenhle barák vlastnili jeho předkové, takže ho město při velkých přestavbách nemohlo zbořit a postavit místo něho buď králíkárnu, nebo několik řadových malý domečků.
Posadil nás do kuchyně a uvařil čaj. Dnes byla venku docela zima, která vytrhávala snové léto a uvrhávala do tvrdé reality podzimu.

,,Takže, čím vám mohu posloužit dámy?"
Ztrápeně jsem se na něj podívala. Byla jsem strašně unavená a doslova jsem cítila tíhu očních víček.
Tom se na mě krátce podíval a řekl: ,,Vypadáš velice pěkně."
Zdá se mi to nebo to byl vyčítavý tón?
Tiše jsem zaskřípěla zubama.
,,Tome nech si to," usměrnila ho Meg.
,,Chceme se zeptat, co si myslíš o jedné podivné věci, co se teď děje Erin."
Zvedl obočí a dal ruce křížem na hrudi.
,,Já mám poslední dobou hodně divný sny, a když se probudím, tak jsem... připadám si jako.... jako kdyby mě někdo zmlátil. Nebo já jeho, na tom už nesejde."
Zamračil se, a pak se začal ironicky usmívat.
,,To není žádná novinka. Však ty mlátíš lidi. A oni mlátí tebe. Ví to skoro každej."
Byl to vyčítavý tón? Tentokrát jsem naštvanost neskrývala.
,,Opovaž se mi něco vyčítat Tome. Tohle není tvoje věc." Procedila jsem skrz zuby a zatínala u toho pěst.
,,Navíc tohle je jiný," vložila se do toho Meg. ,,Vyslechni si okolnosti, než zacneš mluvit."
Slova jsem se opět ujala já už bez známky zlosti, spíše naléhavým tónem.
,,Já sice někoho mlátím a rozbíjím věci, ale ve snech." Povzdechla jsem si. Vytáhla jsem levou ruku z pod stolu. Šedou rukavici jsem měla v místech odřených kloubů zarudnutou krví.
,,Ale řekni mi, jak se ze snu může stát tohle." Když jsem to dořekla, strhla jsem si rukavici z ruky a na kloubech se objevily nové krůpěje krve.

Z minutového ticha se ozval Tomův hlas.
,,Dobře, je to divný." Opět to vypadalo, že se zamyslel. Na tváři se mu objevil ustaraný výraz, kterých jsem poslední dobou viděla mnoho.
,,Tak mi řekni, kdy to začalo."
Chtělo se mi spát. Musela jsem se přemáhat, abych mluvila zřetelně a nahlas. Zahýbala jsem zraněnou rukou, abych se trochu probudila.

,,Tak dobře," napadly mě ty samé věty, nad kterými jsem přemýšlela už ráno, ,,začalo to, když jsem ho viděla naposled. Nebo dřív? Možná trochu dřív."

Po rozhovoru s holkou, se kterou jsem se střetla v aréně, jsem šla rovnou domů. Následovala sprcha a pak pár dílů seriálu Lost. Když v tom mi zazvonil mobil. Pain to být nemohl, měl ještě školu a bylo brzo odpoledne.
Na mobilu mi svítila zpráva ze sociální sítě a stálo tam jméno Steven Brook. Byla jsem více než překvapená. Na té síti jsem nebyla už dlouho a nikdy mi to neposílalo upozornění na zprávy. Otevřela jsem zprávu, která zněla: Ahoj, nechtěla by ses stavit? Mohli bychom pokecat a nebo si zahrát.
Musela jsem být chvíli mimo, protože jsem přemýšlela, jak ho jemně odmítnout, ale když jsem si přečetla zprávu, co byla odeslána, tak tam stálo: Proč ne, tak se pro mě stav.