Černé Vlny

Erin-16.kapitola

Po tom co jsem se dozvěděla, že doktor je psycholog, který Paina léčil, chtěla jsem jít ven.
Ať už bylo Patricovi cokoliv, ten doktor ho vytáhl z vězení. A já se bála, že ho zažaluje nebo něco takového.
Jak jsem řekla, chtěla jsem jít ven, jenže jsem byla hrubě zastavena.
Po několika slovech výslovného zákazu kamkoliv odejít jsem stejně pokračovala v oblékání své bundy, a když jsem seběhla schody a pokračovala chodbou, Kathy mi zastoupila cestu.
,,Ale no tak. Přece mi nebudeš bránit jít ven..." řekla jsem otráveně a chtěla pokračovat dál.
Byla jsem tak překvapená tím, co následovalo, že jsem ani nestihla zareagovat a ležela jsem na zemi s rukama za zády a zakleknutá.
Moje obtloustlá opatrovatelka mě během tří sekund zneškodnila jako nějakého slabého zlodějíčka, který nebyl dost rychlý.
Vzepřela jsem se, ale bylo to marné. Na mě spočívalo několik desítek špekatého materiálu.
,,Co to kurva..." řekla jsem nevěřícně, popuzeně a přidušeně zároveň.
Naklonila se k mé hlavě a řekla: ,,Na to že se chodíš po večerech rvát, jsem si myslela, že budeš lepší."
Slezla ze mě a odešla do kuchyně. Pokořeně jsem zůstala ležet na zemi.
,,Běž do svého pokoje. Dneska se nikam ani nehneš. A jestli se o to pokusíš, tak hlavními dveřmi to nezkoušej. Jsou zamčené." Z kuchyně šla do obýváku a já jen koukala na její nohy, které se přede mnou mihly.

Místo toho abych se jí postavila nebo alespoň žádala o vysvětlení tohodle špekovního ninja umění, stáhla jsem ocas jak prašivej pes a šla do pokoje.
Padla jsem zády na postel a nevěřícně řekla: ,,Ona mě složila."
,,Ona tě složila." Ozvalo se stejně nevěřícně z druhé strany místnosti.
,,Jak to udělala?" Pokračovala.
,,Ne jak, ale kdy se to naučila?"
,,Co budeme dělat?"
,,Budeme?" Posadila jsem se. Na tohle si asi nezvyknu.
,,Asi nic." Pokrčila jsem rameny. ,,Nic se nestane, když zůstanu jeden den doma. Akorát zavolám Meg a řeknu jí, že s doktorem je to v suchu."

Vzala jsem do ruky mobil a vytočila Meg. Dovolala jsem se jí až napotřetí.
,,Ahoj, prosím tě, s tím doktorem nic řešit nemusíme."
,,Ahoj, já vím."
,,Víš? Jak jako víš?"
,,Noooo, já jsem.... já mluvila s Painem."
Nemusím podotýkat, že mi bylo její tvrzení podezřelé. Přispěl k tomu i tón jejího hlasu.
,,Dobře." Ruka mi klesla a při zmínce o Painovi mi bylo jaksi těžko. Slyšela jsem ještě z dálky moje jméno z telefonu. Vypnula jsem hovor a zabořila se do postele.
,,To bylo divný co? Něco mi říká, že tu informaci od Paina nemá."
,,Dobrej postřeh Panthero." Utrousila jsem otráveně.
Začala jsem přemýšlet a prahnout po odpovědích. Vystřelila jsem ze dveří a zamířila dolů. Nechtěla jsem pokoušet štěstí s dveřmi, ale Kathy si to očividně myslela. Stála pod schody a vyzívavě na mě koukala.

,,Nesnažím se ti utéct, neboj."
,,Fajn, tak jdi do obýváku." Trhla hlavou tím směrem a ustoupila tak, abych nemohla jít chodbou dál a aby šla ona za mnou.
Uprostřed obývacího pokoje jsem se na ní otočila.
,,Takže... ty jsi byla na nějakym kurzu policajtů?"
,,Ne. Posaď se."
,,Já radši postojím."
,,Sedni si!" Zavelela. Připadala jsem si jako vězeň. Sedla jsem si tak, aby nebylo vidět, že jsem upjatá a kypí ve mě vztek. Snažila jsem se vypadat uvolněně, jako by mi to bylo ukradený.
Zvláštní, že tu není Panthera.
Kathy si sedla naproti mě do křesla a pohodlně se opřela.
,,Když jsem byla zhruba v tvém věku, chodila jsem na kurzy sebeobrany. Učil nás takový pěkný policista a já s ním něco měla. Tak mě naučil něco navíc. Jak tě tak vidím, když chodíš na nějaké ty zápasy, tak jsem si na to jen vzpomněla. A s mojí váhou není moc těžký tě porazit."

Byla jsem překvapená, zhnusená a zahanbená. A taky jsem jí nevěřila ani nos mezi očima. Bylo pro mě takřka nepředstavitelné, že by Kathy měla něco s někým opačného pohlaví. A taky si nemyslím, že by jí někdo učil zatýkací chvat. Co jsem věděla, tak policajtka nebyla. I když co já o ní vlastně věděla?
Ohlédla jsem se směrem ke dveřím, které byly otevřené a o futra se opírala Panthera. Chvíli jsem na ní koukala a pocítila útlum všech emocí a zmatenost ze mě částečně vyprchala. Už jsem neměla chuť zajímat se o Kathy.
,,Chci jít ven."
Zvedla obočí a rázně řekla: ,,Nikam nejdeš."
,,Proč? Proč mě tu držíš?"
,,Protože si pamatuju, jak to bylo posledně. Někdo tě znovu přepadl doma. Minule jsi z toho byla hodně špatná."
,,Ale teď nejsem. Teď to bylo jiný. Chci se jen projít a vyčistit si hlavu."
,,Erin, nejsem blbá. Jindy mě neposloucháš. Zkus to alespoň teď. Prostě budeš jeden den doma."
,,Fajn!" Vztekle jsem uhodila do gauče a odkráčela zpět nahoru.

Přišlo mi, že uplynuly hodiny, ale byly to ve skutečnosti minuty. Neskutečně jsem se nudila a jen přemýšlela. Začínala mě z toho bolet hlava, což znamenalo, že si němůžu ani pustit písničky.

,,Panthero, pověz mi něco. Je to jedna z věcí, které mi vrtají hlavou. Tehdy jak jsem byla za Wiliamem, bránila jsem se mu a potom jsem byla mimo. Jenže úplně. Když jsi chodila v noci, bylo to jako ve snu."
,,No a? Nevím jakto, že jsi byla úplně mimo."
,,Ne, mě zajímá, co se stalo. Proč mi podepsal ten papír?"
Z hluboka se nadechla, i když nebyla skutečná, takže to nepotřebovala a nafoukla tváře.
,,Myslím, že to nechceš vědět." Přihlouple se usmála a spojila ruce za zády. V hlavě mě bodlo. Ostrá bolest pominula hned, ale tlak pulzoval a nemilosrdně svíral mozek.
,,Vyklop to."
,,Já... dala jsem mu to, co chtěl."

Chtělo se mi zvracet. Ona ještě mumlala něco o tom, že to bylo dobrý, že se nemusím bát, ale já se jen chytla za hlavu a chtěla jsem řvát z plných plic. Zadržela jsem se. Hlava mi chtěla puknout a ohodit můj pokoj mozkem. Nedbala jsem bolesti a rychle a nahlas pustila hudbu. Z přehrávače se spustili Sabatoni a dali mi facku přes ušní bubínky. Vzteky se mi klepaly ruce. Smetla jsem všechno z psacího stolu a věci se rozlétly do okolí.

Když jsem se trochu ulkidnila, připadala jsem si špinavá. Nemyslím samozřejmě fyzickou špínu. I přes to, že jsem tedy nebyla ušpiněná od hlíny nebo potu, šla jsem do vany a drhla si kůži, až byla rudá, jako by to mohlo vymýt ten odporný pocit ze sebe sama. Několikrát jsem se potopila do vody a zkoušela, jak dlouho tak vydržím. Dvakrát jsem si lokla, a pak jsem přestala.
Snažila jsem se vyhnat duševní bolest tou fyzickou. Když jsem si ten fakt uvědomila, zklidnila jsem se.
Proč bych měla trpět, když na tom mám jen půl viny. Neměla jsem tam chodit a měla jsem řediteli říct ať si s tím papírem vytře prdel.
A taky tu byla Panthera.

Celá rudá jsem si sedla na postel. Pořád jsem měla puštěnou muziku. Nechtěla jsem jí vidět ani slyšet. Černooké stvoření sformované mojí chorou myslí.
Byla jsem odhodlaná pouštět si písničky celý den, jen abych jí neviděla.
I přes neskutečnou bolest hlavy, jsem si do uší narvala sluchátka. Muka to samozřejmě nezahnalo, jen se prohloubilo delirium a mě se zachtělo zvracet. Během dalších deseti minut mě začaly pálit oči. Šla jsem do koupelny a podívala se do zrcadla. Přes rozostřený obraz jsem viděla jak moje bělmo prostupuje černá barva. Vyděšeně jsem sáhla na zrcadlo a s ještě větším zděšením jsem zjistila, že na rukou se mi v provazcích klikatí taktéž barva temnoty. Jako by mi vyplňovala žíly místo krve. Krk mi vyplnila zažitina. Obrátila jsem se, udělala krok a padla na kolena před záchodovou mísou. Vyvrátila jsem do ní celý obsah žaludku.
Dál jsem zmateně napůl mimo dokulhala do pokoje. Třásly se mi ruce, na které jsem ztratila odvahu pohledět.

Spadla jsem do postele. Nepamatuji si, kdy jsem usnula, ale moje zásoba hudby už dávno došla.
Probudila jsem se do ticha pořád omámená. Zbytky bolesti doznívaly někde v zadních částech mozku. Cítila jsem se nepřirozeně lehká, jako bych mohla vzlétnout, když vyskočím z okna. Těžce se mi dýchalo, a tak jsem k němu přišla, otevřela jsem a do nosu mě uhodil studený vzduch. Trochu mě to nakoplo. Zachtělo se mi svobody.
Hodila jsem na sebe svojí koženou bundu a sedla si na parapet. Vůbec mi to nemyslelo, svět se se mnou točil a já dostala bravůrní nápad. Spoléhajíc na své pevné kosti a neprocvičené svaly, jsem se odrazila rukama od parapetu a sletěla dolů na chodník. Teda nesletěla, ale spadla jako kámen. Otřáslo to celým mým tělem. Od palců na nohou až po vrchol mé hlavy.
Každopádně mi nic nebylo, takže když jsem se vzpamatovala, vyšla jsem po cestě směrem do města.