Černé Vlny

Erin-9.kapitola

Tak je tu další kapitola a pro upřesnění, v tomhle díle pokračuji v tom flashbacku, kde Erin vypráví, co se všechno stalo. Jak už jste někteří možná zjistili, já mám flashbacky moooc ráda :-D

,,Tu noc jsem měla první podivnej sen," pokračovala jsem ve vyprávění, zatímco oni dva na mě upírali pohled.

Sen začal tím, že jsem se probudila.
Vyšla jsem ven z domu a oblečená jen v mikině a černých kalhotech, šla po ulici.
Pouliční lampy se marně snažili překonat podzimní tmu, která svírala kužele světla, jenž se rozplývalo do temné prázdnoty.
Všechno kromě, prostoru výhradně pod světlem, bylo tmavé až skoro nerozeznatelné.
Ani měsíc v tomhle městě nebyl výrazný.
Šla jsem, dokud chodník neskončil a pokračovala jen silnice, vedoucí z města.
,,Ještě ne." Zazněl tiše můj hlas. Jako bych mluvila na silnici, která mě lákala jít dál.

Otočila jsem se a šla k první a zároveň poslední lampě v téhle ulici. Vůbec nevím proč, ale začala jsem kopat do její spodní části, která byla z tvrdého plastu a zakrývala dráty. Kopala jsem technikou, mě dobře známou. Byl to low kick, kdy se snažíte kopnout soupeře do stehna ze strany. Má holeň narážela do plastu tak dlouho, dokud nepovolil. Potom už stačil jediný přímý kop podrážkou tenisky, spár praskl a kryt se otevřel.

Odhalené dráty jsem vzala do ruky a prudce trhla k sobě. Lampa přestala svítit a všechny ostatní se k ní přidaly. Ulice upadla do temnoty.
Zaradovala jsem se a radostným skákáním, jako by mi bylo šest let, jsem běžela tmou pryč. Dál jsem to měla v mlze. Věděla jsem jen, že sen končil tím, jak ležím v posteli a zavírám oči.

Probudil mě budík svojí otravnou melodií. Mohla jsem si tam dát nějakou dobrou písničku, ale bála jsem se, že bych jí začala nenávidět.
Spustila jsem nohy z postele a chtěla si stoupnout, jenže mi nohou projela tupá bolest, a tak jsem si s hlasitým, ,,Auu," znovu sedla na postel. Podívala jsem se na svou pravou holeň. Nebylo tam nic moc vidět, ale bolelo to jako čert. Zatřásla jsem hlavou a pohladila bolavé místo, které začínalo tak patnáct centimetrů pod kolenem a končilo někde nad kotníkem.
To jsem jako ze spaní do něčeho kopala? Pomyslela jsem si.

Po noze se mi chodilo špatně, takže jsem kulhala. Nicméně jsem se převlékla a šla do školy. Celou cestu jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. Pořád jsem se ohlížela a otáčela. Vzpomněla jsem si na kluka v mikině a černé auto. I přes bolest v noze jsem dokulhala do školy.
Ve škole mě čekalo hned několik překvapení. První hned u skříňky, na které visel papír s nápisem: ČERNÁ VDOVA=BLBÁ KRÁVA.

Strhla jsem ho a s nezájmem si vzala ze skříňky knížku na první hodinu. Když jsem se otočila, spatřila jsem skupinku lidí stojících o pár metrů dál, kteří mě po očku sledovali. Nejradši bych k nim došla a nacpala jim ten papír do jejich bohatých zadků, ale z nějakého důvodu mě to nechávalo klidnou. Jakmile si všichni všimli, že se na ně koukám, zmačkala jsem papír a pustila ho na zem. Úsměvy jim ztuhly na obličeji.

Šla jsem do třídy a hned druhé překvapení mě potkalo pár metrů od skříňky. Zastavila mě Meg.
,,Ahoj, prosím tě, neviděla jsi Paina?"
,,Ahoj, neviděla. Proč?"
,,Měl přijít dřív kvůli matice, ale nebyl tu. Čekala jsem na něj hodinu." Byla ustaraná.
,,Třeba zaspal. V klidu."
,,Ne to ne. On nezaspává. Včera mi říkal, že určitě přijde. A kdyby nemohl přijít, tak mi dá vědět."
Dala jsem jí ruku na rameno.
,,V klidu. Zaspat může každej."
Vypadalo to, že jí má slova uklidnila, a tak jsme se rozešli každá do své třídy.

Asi v půlce hodiny fyziky mě začal sužovat neklid. Vzpomněla jsem si na včerejší večer.
Že by nepřišel kvůli tomu, co se včera stalo? Měla jsem to říct Meg.
Na konci hodiny si mě zavolal učitel. Ani jsem si nepamatovala jeho jméno. Vždy vypadal hodně přísně.
,,Chce vás vidět pan ředitel," oznámil mi. Tím začalo moje třetí překvapení.