Černé Vlny

Erin-2.kapitola

Doma jsem našla ležet Kathy na gauči s ovladačem v ruce. Jako vždy sledovala televizi a mučila její dva roky starý gauč, který se pod její váhou propadal. Kathy byla moje kmotra, teda alespoň to tvrdila, ale pokřtěná jsem nebyla. Byla jsem soudem svěřena do její péče. Byla to mamky kamarádka a nevím, co si tehdy rodiče šlehli, ale úředně jí mě svěřili do opatrovnictví, kdyby se jim něco stalo. Bydlela jsem u ní už tři roky. Její dům by byl docela hezký, kdyby nedělala takový bordel, který jsem byla nucena vždy uklidit, jinak by umřela pod hromadou odpadků a nikdo by si toho nevšiml, protože by v tom smradu nebylo cítit ani její rozkládající se tělo. Takže první, co jsem udělala, byl úklid celého domu. Alespoň na co byl čas. Dbala jsem na to, aby byl pořádek hlavně u mě v pokoji.
Sbalila jsem si věci do tašky a vyrazila ke dveřím. Než jsem stačila sáhnout na kliku ozval se její otravný hlas.
,,Erin kam zase jdeš?"
,,Jdu ven, jako vždy." Protočila jsem oči.
Než stačila něco namítnout už jsem zavírala dveře a rozběhla se ulicí na místo, kde se každou středu jednou za dva týdny koná boj jen pro odvážné.
Cesta mi trvala asi třičtvrtě hodiny. Vždy jsem se ráda před zápasením prošla a rozhýbala svaly.

Zápasy se pořádaly v opuštěné hale, kde se dřív vyráběly knoflíky. Byla to obrovská hala, kde se schází asi dva tisíce lidí, kteří mají povolený vstup. Každého si při vstupu ověřují, jako mě. Když jsem vstupovala, musela jsem ukázat minci se speciální ražbou, kterou jsem dostala od pořadatele této akce před rokem a půl. Na jedné straně byl blesk a na druhé moje číslo. Podala jsem minci velikosti něco málo větší než víčko od pet lahve. Vrátný ho zkontroloval a otevřel mi dveře.

V hale bylo hodně lidí. Většina z nich byli diváci, kteří jsou speciálně prověřeni, tak aby sem neproniknula nějaká úřední osoba. Jak jsou prověřováni, to mi nikdo neřekl. Vládla tu úžasná atmosféra. Prostor byl dobře osvětlen. Po prostoru byli rozestavěny stanoviště s ringy pro různé kategorie zápasníků. Kdyby se zápasy nepořádaly bez pravidel a neodehrávali se tu ilegální aktivity, tak by to mohly být oficiální zápasy. Ale to, že je to zakázané, je na tom to nejlepší, no ne?
Prošla jsem halou až dozadu, kde byly vytvořeny provizorní šatny. Byly to kabiny ze sádrokartonu. Jedna pro muže druhá pro ženy, jako kdekoliv jinde. Vzala jsem si sportovní podprsenku (při zápasení dobrá věc to mi věřte), přes kterou jsem přetáhla upnuté černé tílko. Jako obvykle jsem s sebou měla zápasnické kraťasy. V šatně byla dlouhá lavice, kde sedělo několik holek a vázali si vlasy do pevného drdolu. Nebyli to zrovna korby. Docela normální středně osvalené asi dvacetileté holky. Sedla jsem si a začala pracovat na svém drdolu. Pokud jsme měli dlouhé vlasy, tak jsme každá dbala na to, aby byly svázané, protože zde bylo dovoleno všechno. A pokud máte zákeřného protivníka, tak culík využil jako výhodu pro něj. Nic hezkého.

Po několika minutách vešla do místnosti žena, které říkáme Sybila. Chodí do šatny pro lidi, kteří jsou vyvolaní k zápasu. Pokud si dotyčný nedomluví zápas s někým konkrétním, tak je vylosován. K našemu překvapení a zároveň zklamání s sebou přivedla nějakou holku, kterou jsem tu zatím neviděla. Z toho vyplynulo, že je tu poprvé. Sybila si nás prohlédla a přišla za mnou. Očekávala jsem, že půjdu do ringu, ale na to bylo ještě brzy.
,,Erin, ty půjdeš asi až za hodinu," potěšilo mě, že si mě pamatuje, přeci jen jsem sem chodila už rok, ale přes to si tu pamatují hlavně šampiony.
,,Tahle holka je tu poprvé, kdyžtak jí vysvětli, co bude potřeba a proveď ji tu. Za hodinu ať tu jsi." S tím odešla. Nejdřív jsem nechápala, proč po mě něco takového chce. Podívala jsem se na nováčka a zmohla se jenom na: ,,Ahoj."
Byla to poměrně malá holka s krátkými vlasy a takovým vyjeveným kukučem. Nechtěla jsem jí podcenit, ale pomyslela jsem si, že je tu asi i naposled. Podle toho jakého bude mít soupeře.
,,Ahoj." Znělo to docela odhodlaně. Obrátila se a začala se převlékat. Když byla hotová, sedla si kousek ode mě. Periferně jsem na ní koukala. Byla nervózní, protože poklepávala nohou.
,,Chceš se jít podívat na nějaké zápasy?" Zeptala jsem se. V odpověď jen kývla. A tak jsme se zvedli a vyrazili do haly.