Černé Vlny

Erin-23.kapitola

Vstoupila jsem do školy. Někdo si možná řekl: ,,Co ta tady dělá," nebo ,,Ona si obarvila vlasy. Taky si mohli říct: ,,Co to má v té ruce?" A další si možná, ale opravdu jen možná, všimli, že jsem vůbec přišla. Ti ostatní z těchto lidí pochopitelně nevěděli, že existuji.
No vraťme se k tomu, co jsem měla v ruce. Že by to byla plechovka s barvou? Přesně tak!
První, co jsem ráno udělala, byl křest mé skříňky černou barvou. Nápis na plechovce hlásal BARVA NA KOVOVÉ POVRCHY ČERNÁ.
Po prvotní očistě povrchu od všech žvýkaček, papírů a ostatních hrubých nečistot, jsem vzala štětec a pořádně ho ponořila do promíchané barvy.
Poté už jsem, za doprovodu nevěřícných pohledů a zacpaných nosů, natřela skříňku na černočernou temnotu.
Za výsledek jsem se nezapomněla pochválit a po tom, co jsem uložila barvu a štětec do skříňky a vzala si z ní učebnici, jsem odešla do učebny, kde jsme měli první hodinu biologii.

Zanedlouho si o mé skříňce šeptali i vrabci na střeše a možná i havrani ve Vallhale. Udělala jsem ze své skříňky celebritu. V první řadě se mluvilo o mě, ale skříňka si přišla na své.
Hned druhou hodinu mi přišla zpráva od Paina i Meg. Na konci druhé hodiny na mě dokonce čekali před učebnou. Když jsem vyšla, Meg mi skočila po krku, jelikož mě dlouho neviděla a Pain, stojíc s rukama založenýma na prsou mi řekl: ,,Ty si koleduješ o průser Wolkerová."
,,Nebuď tak upjatej. Pořád lepší než to, co tam bylo předtím."
,,To je pravda." Přikývla Meg a usmála se. Pain z toho nebyl nadšený, ale nakonec přiznal, že to byl originální nápad a že se mu líbí reakce lidí.
Chápala jsem jeho upjatost, nebyl totiž zrovna v dobré pozici, aby se uvolnil a dovolil si trochu zábavy. Koneckonců jeho strýc vede tuhle cvokárnu. A já čekala, že dřív nebo později si mě zavolá k sobě do ředitelny.

S Patrickem a Meg jsme se ten den viděli až na obědě, protože jsme žádné hodiny neměli společné.
Když jsem přišla do velkého otevřeného prostoru jídelny, začalo divoké štěbetání nejspíše o skříňce. Zaslechla jsem i pár nehezkých označení mé osoby, ale bylo mi to upřímně jedno.
Tímto kouskem jsem totiž pomalu rozjela plán, který na mě měl strhnout pozornost. Měla jsem v plánu nedat se. Nenechat si srát na hlavu. Už nikdy.

,,Nevadí ti, jak se na tebe všichni koukají?" Zeptal se Tom, když jsem si přisedla ke stolu.
,,Je mi to jedno." Odsekla jsem. Vždycky byl takový bručoun, ale tohle mě urazilo. Neviděl mě bůhví jak dlouho a ani mě nepozdravil. Potlačila jsem pocit rozhořčení a potichu se zeptala Meg, jestli jsem mu něco v těch dvou týdnech náhodou neudělala. Pošeptala mi, že mi to poví později.
Řekla mi to po cestě z oběda, a kdyby mě nevyrušilo to, co jsem viděla, když jsme procházeli kolem skříněk, tak bych se to i dozvěděla celé.
U mé skříňky stál hlouček lidí. Přesněji dvě holky a tři kluci. A samozřejmě to byli všichni poskoci největšího a nejbohatšího hezouna tady na škole.
,,Hej! Co tam děláte?" Zahulákala jsem na ně a vyšla jim vstříc. Meg mě tahala za ruku a říkala, ať si toho nevšímám.
,,Přece s nima nechceš mít problémy." Říkala úzkostlivě. ,,Nech to být, nestojí ti za to."
Všichni se na mě otočili a debilně se uchechtli.
,,To na nás mluvíš ty? Taková špína si na nás otevírá hubu?" Promluvil na mě blonďák s modrýma očima a krátkým sestřihem. Známá firma jménem James. A taky velký pako.
,,Jo... já na vás mluvím. A na něco jsem se ptala." Mluvila jsem klidně, ale připravovala se na nejhorší. Na tyhle bastardy si nikdo netroufnul, takže jsem nevěděla co od nich čekat. Možná snahu o klasickou šikanu, ale výhodu jsem měla i já... oni nevěděli co čekat ode mě.
Cítila jsem se natěšeně. Měla jsem chuť mu dát do držky hned, ale rozhodla jsem se počkat, až něco zkusí on. Nebo oni.
,,Takovej vodpad na nás mluvit nebude. Radši zalez ty sračko." Promluvil kluk po Jamesově pravici. Hnědé vlasy, o hlavu menší, jméno... Musela jsem se zamyslet. Jmenoval se Boby.
Jakmile vylezl ze stínu nadřízeného, James mu rukou naznačil, že se má stáhnout. Hlídal si svoje pejsky pečlivě. Po mých slovech všichni zvážněli.
,,Víš co? Budu tak šlechetný a odpovím ti na tvůj dotaz." Aniž by ze mě spustil pohled, natáhl ruku, v níž držel velký ostrý hřebík, směrem k mé černé skříňce. Koukal na mě, tlemil se a pomalu ostrý hrot přiložil na nově natřený povrch.
,,Ale no tak, to nedělej. Ne... ne." Bezmocně jsem rozhodila rukama. Vypadala jsem zoufale? Ano. Vypadala jsem ufňukaně? Ano. Mám pro to ale vysvětlení... Měla jsem teatrální náladu. Byl to akt potřebný pro zmatení nepřítele. Ticho před bouří. Klouby mě svrběli od toho, jak moc jsem ho chtěla praštit. Ještě chvilku. Napomenula jsem se. Dala jsem ruce v bok.
,,Tos neměl." Řekla jsem. Z dálky bylo slyšet Meganiným hlasem: ,,Ale ne."
,,A co bys..." nedořekl větu.
Má pěst nečekaně vyletěla největší rychlostí, jakou jsem s mojí nynější kondicí dokázala vyvinout. Bylo to rychlé a navíc to nečekal. Jamesova hlava se ohnula prudce dozadu. Ten moment jsem si užívala. Potom dva kroky zpět, jednu nohu dopředu a druhou vysoký kop ze strany do Bobyho hlavy, který stihnul udělat jeden krok ke mě. Polovina jeho tváře se nalepila na mojí skříňku. Boby se sesunul k zemi. Poskytl mi tedy místo na další zásah. Můj cíl byl jasný: zneškodnit protivníky, než přejdou do protiútoku. James schytal přímý kop do břicha, zatímco se držel za nos. A co se stalo s třetím klukem? Ten ustoupil do pozadí i s těma holkama.

Okolo stáli lidi. Hodně lidí. Nevadilo mi to. Byla jsem zvyklá z arény.
Po tom, co se mi odklidili z cesty, jsem si otevřela skříňku, vzala si učebnici a odešla na další hodinu. Bylo velice pravděpodobné, že se tento incident bude řešit. Každopádně, kluci se nejspíš styděli jít oznámit, že je zmlátila o hlavu menší holka, a tak se ten den nic neřešilo. Čekala jsem následky, to ano. Ty se dostavili o něco později.

,,Patricku neřeš to! Nemá to s tebou co dělat. Všechno to byl útok na mojí osobu, takže za všechno ponesu zodpovědnost já."
,,Nemá to se mnou co dělat?"
,,Ne nemá."
,,To teda má. Seš moje holka kurva."
Mé zatvrzelé srdce pookřálo. Byl tak roztomilý, když se rozčiloval.
,,Jestli si myslíš, že mě baví sledovat, jak do tebe někdo mlátí jako do boxovacího pytle, tak jseš na omylu."
Povzdechla jsem si. Měla jsem v úmyslu ho do toho nezatáhnout. Věřila jsem, že to nezajde nijak daleko. Nikdo přeci nemá právo sahat mi na moje věci.
,,Tak se na mě nezlob. Já si jen nechci nechat srát na hlavu."
,,Já to chápu. Víc než kdokoliv jiný. Ale už nám zbývá poslední rok. Bylo by lepší jím projít bez újmy."
,,Jo to by bylo." Posadila jsem se na jeho židli. Na stole leželo spousta papírů, jinak měl celkem uklizeno.
,,Nebudu ti slibovat, že se nebudu bránit, ale stejně si myslím, že na nějakou dobu dají pokoj."
Pořád trochu podrážděně si povzdechl.
,,Fajn, ale aspoň nechoď zápasit."
Usmála jsem se.
,,Nepůjdu a víš proč? Protože mám neskutečně špatnou fyzičku. A stejně se musím věnovat tomu, co jsem zameškala. Ta rána mi z hlavy vytřásla i většinu učení."
Pain si sedl na svojí dvoulůžkovou postel, zamumlal, že taky musí dohánět učení a z hlasitým žuchnutím se položil na záda s rukama za hlavou.

Vstala jsem a lehla si na něj.
,,Tak se na mě nezlob. Slibuju, že to nezaženu do krajností, pokud toho nechají."
Rozvalila jsem se po něm a políbila ho. Pořád byl naštvaný. Nechtěl se mi poddat. Měl zavřené oči. Seděla jsem mu na břiše zapřená rukama o jeho ramena a zatřásla s ním. ,,No taaak. Nedělej, že tě nezajímám."
,,Hmmm." Zabručel.
Přelezla jsem mu přes hlavu a otočila se zpět. Vytáhla jsem mu tričko a přetáhla mu ho přes obličej tak, aby neviděl. Na jeho břiše se rýsovaly svaly. S potěšením jsem usoudila, že pořád cvičí. Ale co, i kdyby necvičil, tak je pořád sakra hezkej a navíc můj.
Začala jsem ho líbat od hrudníku dolů. Sem tam jsem použila jazyk a když jsem došla až k jeho slabinám a chtěla se začít věnovat jeho pásku, spadli mi ze zad vlasy a dotkly se jeho holé kůže. V tu chvíli zatnul všechny svaly, chytil mě za boky a odhodil mě vedle sebe.
,,Co jsem ti říkal o těch vlasech," řekl popuzeně.
,,Fajn, tak promiň." Přetočila jsem se na bok zády k němu. Uslyšela jsem povzdech, a potom mi jeho ruka přejela po boku přes břicho.
,,Teď ale budeš muset dokončit, co jsi začala."
,,Takže už na mě nejsi naštvanej?"
,,Já nikdy nebyl."
Přetočila jsem se na záda a políbila ho na ústa. Svlékl mi tričko.
,,Počkej," přerušila jsem ho. Sundala jsem si z ruky gumičku a svázala si vlasy.