Černé Vlny

Erin-14.kapitola

,,Sakra, nic mi není, nesahejte na mě!" Vykroutila jsem se ze sevření nějakého záchranáře. Nechápala jsem, co tu dělají a vůbec, co to bylo s Painem.
Vyběhla jsem ze dveří zrovna, když ho odváželi v policejním voze pryč. Chtěla jsem se ho zeptat, co to bylo. Nebo ho alespoň vidět.

,,Slečno, nechte se ošetřit. Musíme zjistit, jestli vám nějak neublíž...."
,,Nic mi není." Hodila jsem po něm zuřivý pohled.
,,Stejně vás musím ošetřit."
Kousek od domu prudce zastavilo auto. Kathiino auto.
,,Co se to tu děje!?" Vystřelila z auta jako šíp a nakráčela si to blíž k nám. Jakmile uviděla zničené dveře, začala být vzteky bez sebe.
,,Kdo to doprdele udělal?"
Přiběhl k ní nějaký policista a začal jí něco říkat.
Chytila jsem se za hlavu.
Tohle není dobrý. Ale co jsem mohla čekat?
,,Přesně, co jsi mohla čekat... ale bylo to docela hustý ne?"
Málem jsem zařvala, aby vypadla, ale včas jsem si uvědomila, že nejsem sama.
Záchranář mě chtěl chytit za ruku, ale opět jsem se jeho sevření vytrhla.
,,Půjdu sama, nemusíte mě přidržovat." Byla jsem podrážděná.

Sedla jsem si do malé sanitky a muž v reflexním oblečení mi začal ošetřovat ránu na krku. Bylo mi nepříjemné, že na mě sahal, a tak jsem se furt cukala. Po chvíli přišel policista a začal mě vyslýchat.
,,Ano, znám ho."
,,Jak dlouho?" Zapisoval si do notesu poznámky.
,,Něco přes rok."
,,Jaký byl váš vztah?"
,,Vážně na to musím odpovídat?"
,,Měla byste. Je to součást vyšetřování a jestli bude zahájeno soudní řízení, tak budete hlavní svědek jako jeden z napadených."
,,Jeden z napadených? Byl někdo další?"
Policista přikývl. ,,Nějaký doktor."
Pokud bude soud, tak ho zavřou, protože je v podmínce.
,,Blbý co? Tvůj kluk bude zabásnutej stejně jako tvůj fotr. Nejsou si náhodou podobní? Říká se, že si holka vybírá kluka podle jejího táty," zasmála se. Seděla vedle mě na nosítkách a pohupovala nohama. Hodila jsem na ní krátký nevraživý pohled a hned se zase otočila k policistovi.

,,Měl bych vás odvést do nemocnice na pozorování."
,,Nikam nejedu." Když dokončil zalepování malé rány, vyběhla jsem ze sanitky a šla za Kathy. Potřebovala jsem jí uklidnit a přemluvit, aby neprodávala žalobu. Vzala to překvapivě dobře. I když teda zuřila.

,,Nebudu nikoho žalovat, ale chci nový dveře. A taky nechci, aby ses s ním stýkala." Pořád u nás stál policista a čekla, až se domluvíme. Chtěli mě vzít k výslechu, ale jak já tak Kathy byla proti. Nehodlala jsem zodpovídat ty přiblblé otázky.

Když se konečně všichni uráčeli opustit náš barák a jet pryč, zavolala jsem prvnímu člověku, co mě napadl. Kathy mi zakázala, aby Meg přišla k nám. Zrovna řešila rozbité dveře, ale i přes to jsem se sní pohádala. Chtěla mi dát domácí vězení... Taková blbost. Kdyby jsme měli vchodové dveře, práskla bych s nimi. Řekla jsem Meg, že se sejdeme v parku. Sice už byla dávno tma a hodiny na mobilu ukazovali půl jedenácté, ale potom, co mě napadl Pain, jsem se žádného úchyla nebála.

I ve tmě jsem na ní viděla nechápající a znepokojený výraz.
,,Proč? Proč by to dělal? A co s ním teď bude?"
,,Říkám ti, že to nebyl tak úplně on. A napadl prý ještě nějakého doktora. Chci zjistit, kdo to je a jakkoliv ho přemluvit, aby ho nežaloval. Pokud bude soud, Pain půjde do vězení."
Kopla jsem do nějakého kamenu, který ležel na cestě.
,,Jak ho chceš najít?" zeptala se po chvíli ticha Meg.
,,To nevím. Zítra se to určitě nějak dozvím. Zkusím zapojit Kathy. Ta ví všechno."
,,Dobře. Pomůžu ti."
Ještě nějakou dobu jsme si povídali a chodili po úzkých cestách v parku.
Než jsme se rozešli zpět domů, Meg se mě zeptala na ty sny, co se mi zdávaly.
,,Už je to v pohodě, díky za optání. Asi jsem byla jen ve stresu."
,,Jo jasně," smála se, ,,kvůli stresu si rozmlátíš ruce na maděru."
Nenápadně jsem se rozhlédla, abych zjistila, zda je moje černooké dvojče přítomné. Koutkem oka jsem zahlédla postavu sedící na lavičce.
,,Tak já půjdu. Zítra mi zavolej co a jak."
,,Dobře." Otočila jsem se zpět na ní.
,,Ty nejdeš?"
,,Ne ještě tu chvíli zůstanu. Potřebuju si vyčistit hlavu."