R.O.S.E. II. - Avengers

1♥ Život v Malibu po třech letech

...O tři roky později v Malibu...

„Rose, neviděla jsi plány na rekonstrukci laboratoří pro Avengers Tower v třetím patře?" ozvalo se od vstupních dveří v menší vile na útesu v Malibu. Já seděla na jednom z kožených gaučů, co jsme měli v obýváku a zvedla okamžitě oči od knihy, co jsem měla položenou na nohou. Rozpoznala jsem Tonyho, který vběhl do domu a já se přívětivě usmála.

„Jsou přesně tamhle," ukázala jsem na poličku s dokumenty pár metrů od něj a otočil se jejím směrem. Doběhl rychle k ní a vzal si složku s plány a dokumenty ohledně menší rekonstrukce, kterou měl v plánu už na příští týden v New Yorku ve své věži pro hrdiny Avengers. Čekala jsem od něj, že přijde a poděkuje mi, ale to neměl v povaze a já si na to tak nějak zvykla. Žili jsme spolu v tomhle domě už tři roky a já dosáhla dvacátého prvního roku svého života. Od osmnácti let jsem byla pohřešovaná, ale to už se dávno zapomnělo a já si užívala volnýho života se svým přítelem Iron Manem. Za tu dobu jsem sice už neviděla s Avengers, ale za to jsem poznala Tonyho přátele, jako je třeba James Rhodes, ale přezdíváme mu oba Rhodey. Příjemný muž a taky kamarád. Když se Anthony chtěl odebrat do své pracovny, co měl v bývalé garáži, tak jsem si odkašlala, abych na sebe přitáhla jeho pozornost. „A co já?" zamrkala jsem roztomile očima a Stark se usmál. Přišel ke mně a odložil složku na stolek. Já odložila knížku taky na stolek a posadil se vedle mně. 

„Jak bych na tebe mohl zapomenout," zavrněl a políbil mě. Já se zasmála a položila hlavu na jeho rameno. To opravdu nevím, jak mohl, ale já jsem spíš ráda, že jsme zase spolu. Když se vrátil po válce v Sokovii, tak jsem myslela, že se zblázním radostí. Po tom, co mi všechno vyprávěl večer po jeho příjezdu, tak se mi tomu nechtělo ani věřit. 

„Je hlavní, že jsi doma," usmála jsem se na svého miliardáře a dala mu pusu na tvář. Úsměv mi opětoval a objal jednou rukou kolem ramen. Přitáhl si mě k sobě, aby mě měl ještě blíž a nahnul se zároveň pro složky na stole. Rozložil je a kontroloval, zda jsou správné.

„Co myslíš? Co té nové laborce říkáš?" zajímal se a podíval se na mně. Já si se zájmem papíry s nákresy prohlížela a po jednom z nich přejela dvěma prsty.

„Tohle všechno jsi navrhoval sám a nebo s doktorem Bannerem?" zeptala jsem se po chvíli ticha a posadila se normálně. Vzala jsem si jeden z nákresů před sebe a zahleděla se do něj, jakoby byl opravdový. Dva týdny a bude opravdu skutečná.

„Podíleli jsme se na tom oba. To je pravda, ale jak si to poznala?" 

„Protože vypadá skoro stejně, jak ta tvoje pod námi," zasmála jsem se upřímně a rozesmála tak i jeho. Styl dotyčného se prostě nikdy nezmění.

„A co třeba, kdyby si nám s tím občas pomohla i ty? Máš oko pro hezké věci a ještě bych tě vzal s sebou do New Yorku," navrhl mi a já vypískla radostí. Myslel to vážně? Skutečně bych zase viděla New York? A po takové době? Byla by to paráda!

„Vážně?!"

„Jasně. Co bych pro tebe neudělal. Jsi přece moje zlato," otočil se hlavou na mně a políbil mě do vlasů. Přitiskl mě k sobě víc a já položila nákres s plánem laboratoře zpět do složky, kterou vzápětí Tony zavřel a pohodil po stolku před sebou.

„Vždyť já vím...ty můj génie," rýpla jsem si do něj a pobaveně se ušklíbla. Otočili jsme se na sebe a střetli se vzájemně očima. „Máš dneska plány na večer? Můžeme někam vyrazit...třeba do kina, nebo tak," pronesla jsem a upravila mu límec bílé košile u krku.

„Promiň, ale dnes večer máme domluveno s Rhodeym, že přijde kvůli obleku War Machina, abych se mu na něj trochu podíval. Už v Sokovii mu trochu zlobil a požádal mě o pomoc," zatvářil se smutně a já nad tím mávla rukou. 

„Nevadí, tak jindy," trochu jsem ho povzbudila a odlepila se od něj. Postavila jsem se na nohy a zvedla ze stolu knížku i složku. „Stejně si chtěl teď řešit tu laboratoř, tak tě nebudu zdržovat," podala jsem mu složku s plány, když se postavil taky a přikývl.

„To je pravda...tak se uvidíme...zase...potom," promluvil trochu zaraženě, ale přijal to. Ještě mi naposledy při odchodu dal pusu na rty a zmizel na schodech vedoucí do jeho laboratoře pod námi.

„Anthony...Anthony," povzdychla jsem si a zároveň se stále usmívala s domněním, že bude všechno v pořádku, tak jako teď. Já bych ho nevyměnila. Za ten čas, co jsme spolu, tak jsem poznala hodně lidí, co ho pomlouvalo. Já však poznala, že se mýlili a to mě těšilo. Nechtěla jsem ho ani za málo ztratit, i když jsem musela opustit svůj minulý život v New Yorku.

......................................................................

...Kolem jedenácté večer po odchodu Rhodeyho domů...

„Slečno?" ozvala se ze zdí F.R.I.D.A.Y., když jsem umývala hrnky od kafe, když tu byl Rhodey. Odložila jsem poslední a druhý hrnek na odkapávač a zvedla hlavu.

„Ano, F.R.I.D.A.Y., co se děje?" zeptala jsem se a vypustila vodu do odpadu po umytí nádobí.

„Pan Stark usnul ve své laboratoři. Chtěla jste, abych Vás pokaždé upozornila, když se mu to stane," odpověděla mi a já se tiše zasmála. Jistě. Už nám zase naše přepracovaná Růženka usnula na pracovním stole, po případně na jeho plánech s nakreslenou laboratoří. 

„Dobře, díky," odvětila jsem a vydala se ke schodišti, vedoucímu dolů do jeho laboratoře. Sešla jsem po nich dolů až ke skleněným dveřím a naťukala u nich vstupní kód. Odemkly se a já mohla vejít. Bylo vtipné a zároveň roztomilé vidět Tonyho spát, ale ne s hlavou položenou na jeho stole...Přistoupila jsem k němu a lehce s ním zacloumala. „Tony? Zlato, vzbuď se."

„Co...co...Hulk zrůžověl?" začal něco povídat a já se musela zasmát. To by mě zajímalo, co se mu zdálo. Růžový Hulk? To jsme tu ještě neměli.

„To jsem já, Rose. Chtěl si, abych tě vzbouzela, když usneš při práci," pohladila jsem ho lehce po zádech  pokoušel se probrat. Byl dost bezradný a unavený. Měl práce víc než dost, ale nemusí to zvládnout všechno dnes. Potřebuje si odpočinout a já ho do té postele dostanu, i kdyby nechtěl.

„Už zase?" zeptal se chraplavým hlasem a já pokrčila rameny. „Měl bych to dodělat. Zítra ráno letím do New Yorku a musím to mít hotové," pokoušel se vykroutit, ale já zaprotestovala.

„To nepůjde. Ty okamžitě zamíříš do postele a odpočineš si. Od té doby, co si přijel ze Sokovie, jsi se pořádně nevyspal. Takže neodporuj a já ti pomůžu nahoru," mluvila jsem vážně a pomohla mu vstát. Potom ke schodům a nahoru. 

...Co bych teď dala za pomoc Thora, nebo Hulka...

Asi po pěti minutách jsem ho konečně dostala do ložnice a taky do postele. Doslova na ni spadl, protože jsem ho už neudržela a boleli mě záda. Teď by to chtělo alespoň týdenní pobyt v lázních, aby se daly zase do pořádku. Během chvíle už tiše pochrupkával a já se usmála. Přetáhla jsem přes něj peřinu a zhasla světlo v pokoji. Zamířila jsem rovnou ještě do laboratoře, abych to tam trochu poklidila pro další jeho práce. Seběhla jsem mrštně schodiště a prošla otevřenými prosklenými dveřmi. U stolu, kde jsem ho našla, byly poházené po zemi nějaké papíry. Ty jsem posbírala a položila na pracovní stůl. Potom jsem se nad jedním z nich pozastavila. Kde se tu vzaly plány na...

...Novou základnu SHIELDu a Avengers?!...

Rychle jsem plány s budovou založila mezi složky, aby nebylo vidět, že jsem si to prohlížela. Já vlastně v jeho laboratoři neměla co dělat, ale já tu stejně nedělám nic špatného, tak jako co. Asi po půl hodině malého úklidu jsem kompletně zhasla světlo v celém dolním patře. Uzamkla místnost na kód a poplach, kdyby někdo přišel. Po té se vydala zpět do obytného prostoru a tam zamířila do koupelny. Osprchovala se, vyčistila zuby a šla do ložnice, co byla s koupelnou oddělená dveřmi. Ulehla jsem do postele vedle Tonyho a pokoušela se usnout. Asi během minuty mi obmotal Tony zezadu ruku kolem pasu a přitáhl k sobě.

„Dobrou noc," promluvil v naprosté tmě, až to znělo strašidelně.

„Tobě taky," odpověděla jsem mu, když jsem si uvědomila, že je vzhůru. Za pár minut jsme usnuli oba dva v náručí a nechali si zdát to nejlepší.