R.O.S.E. II. - Avengers

13♥ Tak to vyklop!

Z pohledu Steva

Konverzaci s tím egoistou už nešlo vydržet. Odešel jsem pryč mimo jeho přítomnost a myslel na situaci, co ve mně probíhala. Nejradši bych šel do posilovny a dostal to ze sebe. Nemohl jsem. Nechtěl sem tu nebýt, když by se najednou třeba probudila. Držel bych ji nejraději u toho za ruku a mluvil s ní, ale nepovolili mi to. Nechtěli jí způsobit nějaký šok, co by jí mohl ještě přitížit na zdraví. Bylo alespoň do jejího pokoje vidět přes prosklenou stěnu. Ležela v bíle povlečené posteli. Měla kyslíkovou masku a klidně spala. Nevěděla o tom, co se s ní stalo. Měla kolem sebe klid a přístroj vedle ní kontroloval stav srdce. Pozoroval jsem ji celou dobu a čekal na jakoukoliv reakci, nebo pohyb. Ani jsem si nevšiml procházející Wandy s Visionem po jejím boku. Vision pokračoval dál, ale Wanda se u mně zastavila. Postavila se vedle mně a dívala se stejným směrem, jako já.

„Spí," řekla skoro neslyšně, ale já ji ke štěstí slyšel.

„Stále ještě nic neprojevila, ale doktoři jí naměřili vysokou mozkovou aktivitu," odpověděl jsem Scarlet Witch stejným tónem hlasu. Podívala se po mně, ale ne úplně. Přemýšlela a já se soustředil. „Myslíš, že nás slyší, nebo o nás ví?" tázal jsem se brunetky v červené blůze. Wanda si povzdychla při pohledu na Rose, co ležela v bezvědomí na lůžku v pokoji.

„Nevím, ale něco se odehrává v její mysli. Cítím to," pronesla po chvíli a teprve teď jsem se na ni podíval. Měla v očích vidět bolest, utrpení i strach. Pociťovala všechno, co cítil ten druhý a nebo co si myslel.

„Můžeš to vidět?" zeptal jsem se opatrně a přikývla. Soustředila se na ni. Důvěřoval jsem Wandě, že bude opatrná a dá si pozor. Po pár minutách ticha konečně Wanda projevila reakci a málem se složila k zemi, kdybych ji včas nechytil. Byla zadýchaná a chytala se za hlavu. „Co se stalo, Wando?!" chytil jsem ji za ruku a zoufale se na ni díval.

„Je...se dvěma lidmi...Mluví s nima," odpověděla mi s pauzama, zadýchaně a vyděšená se po mně podívala.

„Ona umírá?!"

„Zatím ne. Dostala možnost se rozhodnout," pokusila se mě uklidnit a narovnala se. Odvedla mě k sedačkám na chodbě. „Posaď se," poručila mi a stlačila mě s rukama na mých ramenou na ně.

„Musím za ní," zněl jsem zoufale a bál se, že ji ztratím. Podíval jsem se po parťačce z týmu a doufal, že mi pomůže to alespoň překonat.

„Začíná se probírat," doběhla za námi Nat a my zvedli hlavy k ní.

„Vážně?!" zněl jsem už radostněji, oproti tomu, co bylo předtím a postavil se i přes dotlačování Wandy.

„Prý začala něco říkat, když jí sundali kyslíkovou masku. Nevím to jistě, ale asi mluvila o tobě," začala být Romanoffová nejistá a můj zájem se v tu chvíli zvedl.

„Smím za ní?" zeptal jsem se opatrně kamarádky a ta pokrčila jen rameny.

„Zeptáme se," 

„Pozdravuj ji," řekla nakonec Wanda s úsměvem a dala mi ruku na rameno. Po té se vydala směrem, kudy šel před chvílí Vision. Asi měli někde schůzku a nebo někam společně šli. Nat na mně mávla rukou, ať ji následuji a společně jsme odchytli doktora, co zrovna vycházel z nemocničního pokoje Rose.

„Může už mít u sebe návštěvy?" tázala se ho Natasha.

„Ano, ale jen po jednom. Nemůžete jít oba dva," upozornil nás doktor z oddělení a Natasha se ušklíbla.

„Já tam nechci, ale tady náš Romeo. Už to bez ní nemůže vydržet a je celý z toho úplně vedle," zasmála se Nat, jelikož to brala za vtip a já ji probodl pohledem. Vadilo mi to, ale zároveň to byla pravda. Doktor se na mně překvapeně podíval a potom poodstoupil od dveří.