R.O.S.E. II. - Avengers

11♥ Velká chyba

Ráno mě vytáhl Steve časně z postele. Asi po pěti minutovém boji o moji peřinu nakonec vyhrál. V tu chvíli jsem ho proklínala, jelikož byla sobota a asi týden od nastěhování do nového obydlí. Už jsem si stačila na všechno v bytě zvyknout, tedy až na jedny dveře které otvírám na opačnou stranu, než normálně jdou. Teď zpět k tématu. Steve mě probudil jen z toho důvodu, aby mě vytáhl k rannímu běhu, který obvykle podnikal...ale beze mně. Prý nějakou dobu o tom přemýšlel a dospěl k názoru, že by mi to mohlo prospět. Nemotorně jsem slezla z postele a šla ke své šatní skříni jako první. Cap mě zezadu zaujatě pozoroval a mně už to bylo otravný.

„To tady budeš stát, když se budu převlíkat?" prudce sem se na něj otočila a voják sebou cukl.

„Ehm...ne?" řekl.

„Tak a padej za dveře. Hned!" rozkázala sem mu a pozorovala ho, jak pomalu a nejistě opouští můj osobní prostor. Potom sem se otočila zpět ke své skříni s oblečením a vytáhla si černé šortky a bílé tílko. To jsem na sebe hodila a ještě si zamotala blond vlasy do drdolu. Asi za půl hodiny jsme už společně klusali po chodnících v New Yorku a kličkovali mezi lidma, co šli zrovna kolem. Byla jsem šnek, ale to Steve ještě ustál. Vlastně si kvůli mně ještě cestou odpočíval, zatímco já popadala dech každou vteřinkou. Po nějaké době jsme společně zastavili u Time Square. Nebylo tam zrovna mnoho lidí, tak jsme si oddechli opřený o jednu ze stěn. Po té se pěšky vydali zpět domů. Něco nás však upoutalo. Bylo to nějaké žluté auto, které kolem projelo, ale bylo ještě v dálce. Zastavila jsem se a pozorně se na něj podívala. To auto jsem znala...a patřilo...Tonymu. 

„Sakra, on je tady!" vyhrkla jsem a Steve se podíval taky. Auto se zastavilo u kraje silnice naproti přes ulici a vystoupil si z něj Tony i Rhodey. Začala jsem být neklidná a taky panikařit. Nevěděla jsem co dělat, abych se před ním ukryla, ale to na sem čas neměla. Otočila jsem se rychle k Stevovi a vyhledávala u něj pomoc. Když nic neřekl, tak sem se unáhlila k největší blbosti svého života. 

„Polib mě," zažádala sem a Steve se zarazil.

„Co?" 

„Když Tony uvidí, že jsem s někým jiným, tak mě už snad nechá být a vzdá se šance, že mě někdy dostane ještě zpátky," vysvětlila jsem mu důvod a situaci. Stále na mně nechápavě zíral a já protočila očima a podívala se zpět po dvou mužích, kteří se na nás pomalu otáčeli.

„Já myslím, že to není d...," začal Kapitán něco říkat, ale to už jsem se k němu rychle otočila a s rukou za jeho krkem si ho přitáhla k sobě do polibku. Stále jsem však zůstala ostražitá a koutkem oka pozorovala ty dva. Tony si pozvedl sluneční brýle a díval se naším směrem. Jestli teď můj plán vyjde, tak budu čistá. Konečně! Tony začal něco říkat a rukou ukázal Rhodeymu, ať se podívá směrem, kam on a kamarád zůstal civět s překvapeným výrazem. Potom si Stark nasadil normálně brýle a nastoupil do svého auta. Rhodey ho následoval a oba s autem odjeli. Začala jsem se uvnitř radovat, že to klaplo, ale teď ještě vyřídit věc s Capem. Měl mě původně líbat jen jako, ale on to myslel vážně. Chvílema mi přišlo, jakoby to nikdy nedělal a já mu s tím tak nějak pomohla. Nechala jsem ho to si trochu užít, než mu řeknu, že to už nikdy nebude. Zapojila jsem se a pohrávala si s ním. Druhou ruku, co jsem měla volnou, jsem mu libovolně sjížděla po zádech a on mi jednu ruku dal za hlavu a druhou mě přidržoval za mými zády. Nebylo to sice podle plánu, ale stalo se z toho něco víc. Oba sme mysleli asi na to samé, ale já to nechtěla až takhle dojít. Jen si s ním pohrát a pak to hodit za hlavu. Prošel kolem nás nějaký starší muž (Stan Lee). Nevím kolik mu bylo, ale asi kolem devadesáti a překvapeně nás pozoroval. Potom zahvízdal a mě to už přišlo celé trapné. Nebyl jediný, kdo se na nás díval. Popravdě to byla skoro polovina náměstí. Rychle jsem se odtáhla od Stevových rtů a překvapeně na sebe zírali. Stále mě držel rukou za zády a tu druhou měl za mým krkem.