R.O.S.E. II. - Avengers

12♥ Odděleni

Ostré světlo mi udeřovalo  do očních víček. Nechápala jsem, že je kolem mně najednou takové teplo. Nejdřív hádka se Stevem, potom ten výstřel a...moment. Já jsem mrtvá?! Rychle sem rozlepila oči a posadila se. Všude kolem mně bylo všechno bílé. Zarazila jsem se a zůstala zírat s otevřenými ústy do prázdna. kde je Time Square? Kde je Steve? Kde jsou davy lidí, které tu tak hlasitě křičely a hrnuly se ke mně? Projel skrz mně mrazivý pocit a okamžitě jsem se postavila na nohy. Objevilo se v dáli nějaké světlo. Tak tohle byl ten tunel o kterým lidé mluvili? Byl krásnější, než jsem původně myslela. Sálo z něj teplo a lákalo mě, ať jdu skrz něj. Měla sem volný přístup na onen svět. Mohla jsem opět spatřit mamku a svého strýce. Už nikdy by nás nic nemohlo rozdělit a byli bychom neustále spolu. Vydala jsem se rozhodnutá jeho směrem, ale zastavil mě něčí hlas. Byl ženský. Znala jsem ho, ale kam ho zařadit?

„Mami?" vyřkla jsem nahlas trochu roztřeseně a ucítila něčí ruce na ramenou. Otočila jsem se a spatřila oba svý blízký. „Mami, strýčku Phile!" radostně jsem zvolala a padla jim do otevřený náruče.

„Holčičko, ty jsi ale vyrostla," začala mi matka skoro brečet na rameni a odtáhli jsme se od sebe.

„Ano, ale...," po chvíli jsem přestala a znejistila. Obrátila sem se k nim zády a cítila, že jsem zklamala nejen sebe, ale i je a své přátele, co se mě pokouší nejspíš oživovat.

„Ale?" ozval se Phil.

„Zklamala jsem vás všechny. Že ano?" pípla jsem a otočila se zpět na ně. Nejistě se po sobě podívali a já čekala, co mi na to řeknou. Zavládlo ticho. Takové to ticho, kdy neví každý, co říct. Nevěděl to nikdo z nás a já jen svěsila hlavu k zemi.

„Nezklamala jsi nás," odvětila nakonec mamka s úsměvem.

„Udělala jsem spoustu chyb. Místo toho, abych si přiznala, kdo doopravdy sem, tak jsem se povyšovala nad druhými. Ublížila jsem někomu, na kom mi alespoň trochu záleželo, ale teď mě určitě za to, co jsem řekla, nenávidí...," klesla jsem v hlase při vzpomínce na to, co se stalo ne tom náměstí. Měla jsem strašný pocit a tu chybu jen tak neodpářu.

„Člověk se chybami učí. Copak jsi zapomněla?" tázal se Phil a já pootočila hlavu jeho směrem.

„Stokrát...ale u mně už šance není. Všechno jsem totálně podělala. Bála se přiznat, že k Stevovi něco cítím a ještě se k němu chovala celou dobu odporně. To snad víte, ne?" zeptala sem se obou najednou.

„Rose," přistoupila ke mně mamka a položila obě svoje ruce na moje rameny. „Víš po kom máš tu aroganci, ego a další?"

„Po...po tobě?" vysoukala jsem ze sebe samým překvapením a mamka s úsměvem přikývla.

„Já s Philem jsme ti zajistila místo v SHIELDu už, kdy si se narodila. Nebyla náhoda, že tě Fury tak rychle přijal. Znala jsem se i s Romanoffovou a Bartonem. Skvělí lidi," začala mi říkat minulost a já zůstala zaskočená.

„Všechno kolem mně byla lež? Ti teroristi před pěti lety byli jen sehraný?!" vyštěkla jsem naštvaně a oba uskočili leknutím.

„My ti to chtěli říct. Vážně!" začal to všechno Phil omlouvat.

„To je mi fuk. Jen nechápu, proč ste mi celý život lhali?! Co by vám udělalo, kdybyste mi o SHIELDu řekli. I o projektu 'Program Avengers'. Proč?"

„To Loki. Chtěli jsme tě ochránit. Proto byl ten program utvořen. Byl utvořen pro tvoji bezpečnost. Jenže mi nečekali, že se s nimi spojíš a zrovna...se Starkem," začala mamka a na konci se zasekla.